Tři měsíce v marod módu 

Tak tady víceméně fungujeme přes týden… Nikam nechodíme, nikdo nechodí k nám. Učíme se doma a děti z nudy různě zlobí, každé přiměřeně věku. Legrační je, že jedním z důvodů, proč jsem sem chtěla, byla ta šílená zima, kdy jsme byli pořád zavření doma…. Tak zima tady fakt není, ale zavření doma jsme stejně…

Zatímco asi si většina lidí myslí, že jsme tady pořád na pláži pod palmami, na jakési dovolené. No, taky jsem si to tak nějak představovala. Ale tak to nefunguje. Jsme od městské pláže asi půl hodiny autem. Ta je ale dost špinavá, včetně rozbitých lahví a vypouštění kanalizace z města do moře. Na koupání to moc není a i kdyby, a kdybych nemusela pracovat (zatím ještě) a dělat s holkami školu, nemůže být člověk v tom vedru pořád venku na slunci. 

K moři se dostaneme o víkendu. Nebo jinam na výlet. No tak tolik k idylce o životě u moře…

P.s. Dům přímo u moře nezaplatíme.

Sladké sny… 

Nenechte se zmást, tahle luxusně vypadající matrace v našem pokoji pro hosty (a po celém domě) je úplně tvrdá. Ale ne tak, jak si představí našinec, tj. to, co prodávají v IKEA pod popiskem tvrdá matrace – to je jak pro princeznu na hrášku ve srovnání s touhle skálou, co tady vypadá jako matrace jen omylem… A ne, nezvyknete si ani po několika týdnech. Ještě že tady mají tak levné masáže…

Večeře v Thajsku 

Takhle to tady vypadá běžně, pokud si koupíte na ulici jídlo s sebou. Tohle jsou dvě velké porce polévky (nebo čehosi plavajícího v čemsi, pracovní název polévka musí stačit), sticky rice, koláč a pití. Vše pěkně v plastu, návdavkem na to dostanete dvě až tři igelitky. Recyklace pochopitelně neexistuje. Thajci doma moc nevaří, kupují velmi levné jídlo takhle každý den. V ostatních asijských zemích je to asi velmi podobné. Vynásobte počtem obyvatel…. a naše zákazy igelitek obchodech v Evropě rázem vypadají dost směšně…

Jo a ke každému jogurtu dostanete malou plastovou lžičku zabalenou hygienicky v malém plastovém pouzdře. Ke každému pití brčko. Ke každému nákupu asi deset tašek a pokud máte svůj batoh a nechcete tašky, vůbec nechápou, vesele to ignorují a dál balí váš nákup do tašek…

Nečekaně 

Firma si váží Lva natolik, že (absolutně nečekaně a pro tuhle firmu netypicky) nabídla dneska úhradu zdravotního pojištění a školy pro holky… Zítra ráno jedeme do další školy, kam sice Lev volal, ale řekli mu, že 70% je anglicky a zbytek thajsky. Podle ústní informace z jiné strany není, ale je třeba osobní jednání a známosti. Sehnala jsem díky nabídce té Češky, co jsem se s ní viděla ještě v ČR. Přijela před pár dny i s dcerami, skoro stejně starými, jako holky. 

Uvidíme. Do zítra. A pozítří máme 15 let od svatby…

Bangkok den třetí 

Aneb jsme už docela unavení tak vyrážíme hned ráno směr zpátky… 

Bohužel na netu nalezený taxibus po telefonu chce dvakrát tolik za odvoz a protože jsme už vrátili klíče, posedáváme v jedné vedlejší uličce a vymýšlíme, co dál. Než to stihneme vymyslet, otevírají se jedny vchodové dveře a místo očekávaného vynadání, že řušíme na soukromém dvorku nás zve paní k sobě, usadí nás na gauč v jediné klimatizované místnosti v bytě, donese dětem snídani a nám kafe a čaj a já nestačím sbírat čelist. A než se stihnu vzpamatovat, volá nám ze svého telefonu taxi, všechno vyřídí a ještě nám pomůže do auta, když taxi přijede..

 O téhle stránce Asie jsem slyšela i četla, ale ve velkoměstě, kde se nás pokoušel spíš každý obrat, jsem to fakt nečekala… 

Fotku jsem překvapením nestihla…