Generační

Alinka mě inspirovala k sepsání podobného článku tom, jak se mění přístup k mateřství a výchově v průběhu generací. Budu to muset nejspíš ještě konzultovat s mámou i s babičkou 🙂 Zkusím tedy popsat svůj pohled a vzpomínky a pak poprosím mamku a babičku, aby to popsaly taky, uvidíme, jak moc se to bude lišit…

Musím ještě poznamenat, že jsem si prošla dost divokou pubertou a s mámou jsem nemohla najít společnou řeč dost dlouho, povedlo se mi pochopit a odpustit domnělé křivdy až v momentě, kdy mám vlastní děti a kdy mi máma (asi jak mě začala brát více jako dospělého člověka) leccos dovysvětlila…

Babička se narodila jako nejmladší dcera z osmi dětí na statku. Odmalička musela pracovat, vychovávaly jí spíš starší sestry. Dětí bylo hodně a na ní se už nedostalo moc prostředků, musela jít pracovat. Mojí maminku počala neplánovaně a nečekaně ve 14 letech, maminka se narodila předčasně, v sedmém měsíci. Byla pár týdnů v inkubátoru, potom několik měsíců v kojeneckém ústavu, protože babička se o ni nemohla starat. Odtamtud si vzala maminku prababička, která maminku až do jejích tří let vychovávala. Babička s dědou se vzali a kvůli sňatku byli oba zplnoletněni (dědovi bylo 17). Za maminkou jezdili na víkend jednou za 14 dní. Ve třech letech si maminku vzali, prababička už to nejspíš nezvládala. Babička nicméně taky asi ne, tak to vypadalo všelijak, včetně fyzických trestů, klečení v koutě nebo zavírání do sklepa. Maminka nikdy už k babičce nenašla cestu. Babička měla pak ještě další dvě děti, kluky. Jednoho ve svých 24 letech a druhého neplánovaně když bylo mamince 17 let. Maminka dodnes vzpomíná, jak se jí dotklo, když šla na VŠ do Prahy a pak se vrátila a neměla svůj pokoj, protože byl mezitím přidělen bráchovi… Mimochodem, můj strýc, maminky nejmladší bratr, je jen o 4 roky starší, než já…

Maminka se vdala za tatínka ve 22 letech. Tatínkovi bylo 27. O necelý rok později jsem se narodila já, neplánovaně, protože maminka ještě nestihla dodělat VŠ. Tak dodělávala se mnou. Prý jsem jako dítě byla hodná, spala jsem celou noc a skoro neplakala a nezlobila. Maminka se mi hodně věnovala, a zůstala se mnou doma, tak jsem nechodila ani do školky. Byla jsem pořád mezi dospělými, ale nepamatujiu si, že by mi to nějak vadilo. Ale obecně si toho pamatuju málo z doby před sedmým rokem. To se mi narodil brácha a já jsem šla do první třídy…(May to má skoro stejné, Vincent se narodil taky v září, jen o týden dříve než můj brácha). Pamatuju si, že brácha prvních několik dní řval v kuse, maminka neměla mléko a zrovna byl výpadek ve výrobě sunaru a nedal se nikde sehnat.
Když bylo bráchovi kolem půl roku, oba rodiče usnuli a já jsem chtěla pomoci s přebalením. Tak jsem bráchu vyndala z postýlky, položila na přebalovací pult a sundala plenu. Máma vždycky jednou rukou držela bráchu a druhou se natáhla za roh do koupelny kam hodila do koše plenu špinavou. Já jsem nedosáhla, tak jsem bráchu na okamžik pustila. Spadl na zem a nejhorší bylo, že ani moc neplakal. Pak už to mám v mlze, máma jela s bráchou do nemocnice, chvíli tam byli, pak s ním cvičila denně Vojtovku a starala se o něj a mě v podstatě vychovával dědeček (táta táty). Babička zemřela na rakovinu, když mi byly tři roky a děda s námi prakticky bydlel, i když měl svůj byt. Nahrazoval v rodině funkci otce (maminka mu celý život vykala a oslovovala ho Otče), protože táta byl ve svém světě cvičení jógy, makrobiotiky a zájmech v téhle roli nefunkční do doby, než jsem začala být alespoň trochu schopná s ním debatovat o různých tématech.

S bráchou (který se z toho nakonec dostal víceméně bez následků) jsem se tak míjela až do doby než mu bylo tak patnáct let. Ani teď se moc často nevidíme, ale to má zase jiný důvod.

Máma na mě byla dost přísná, a výchovu měla direktivní, nesnášela jakékoliv jiné názory a nepřipouštela diskusi. Když jsem se poprvé vrátila ze států, kam jsem byla odeslána na půl roku ve dvanácti letech, začalo to mezi námi skřípat, protože jsem poznala i jiné způsoby výchovy a odmítala jsem si zvyknout zase zpátky.

A je už moc dlouhé, a taky to tady syslím už snad rok, tak pokračovat budu někdy jindy (snad se k tomu dostanu).

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice inside out. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 responses to “Generační

  1. Fiha :)).
    Ja mam tyhle rodinny pribehy nejradsi. Takovy veci totiz proste nevymyslis.
    K te tve puberte – byl to vzdor vuci mamine prisne vychove nebo by byvala byla divoka i tak?

  2. Tyjo, zajímavé. Moc. Dík za to. Taky mám takové příběhy ráda a možná i inspirace pro mě, vůbec není marné to zachytit.
    Co se týče puberty, já měla s mámou vždy výborný vztah a mám dodnes, ale puberta byla taky krušná. Pravda je, že i u nás byl trochu důvod, proč revoltovat.

  3. 🙂 Taky nad tímhle uvažuju, si to zachytit. Moje ženská linie mám mnoho společného, s tou tvou, babička z několika dětí (a ještě ke všemu se tam objevil vytouženej syn), celkem krutá výchova mámy, cestu k sobě už asi nikdy nenajdou, nefunkční manžel mojí mámy a do toho ta direktivní výchova… A v pubertě jsem svou revoltu žila hlavně v hlavě, protože ani v 18 se mi máma nebála dát několik výchovných… Hmmm asi jdu psát 🙂

    • Piš, jsem zvědavá. Já jsem asi v šestnácti chytla mámu za ruce, podržela jí je u těla a klidným hlasem jí oznámila, že už na mě nikdy ruku nevztáhne. A zabralo to… To bylo taky poprvé, co jsem něco takového udělala. (a byla jsem už v té době o hlavu větší)…

      • Kéž bych si tenkrát víc věřila, mohla jsem to taky utnout dřív. U nás to přestalo až když začaly „problémy“ s mladší sestrou. O 2-3 roky později už jsem byla natolik sebevědomá, že se se mnou máma ani nechtěla hádat 😀

  4. U mě blbý, že o mojí babičce toho vím poměrně málo (zemřela, když mi bylo 6), jen z máminýho vyprávění a musela bych se ještě poptat, což asi i udělám. Přemýšlím už dost dlouho, že bych nechala udělat genealogický strom právě téhle linie od babičky.

  5. Uf. Napadlo mě – není ta maminčina přísnost spojená s bráškou..? Píšeš, že se ti hodně věnovala, pak miminko, mlíko, stres, pád… děda, máma zaujatá miminkem (pochopitelně…)

    • Možná. Ale spíš bych řekla vliv jejího dětství a výchovy. Jinak máma mi ještě nedávno řekla, že mi ten pád nikdy neodpustila… Jak to má teď nevím.

      • U nás jaksi velké změny v přístupu nevidím. Netuším tedy, jak vychovávala moji matku má babička. Moc jsme se o tom nebavily. Tuším, že brzy nastoupila do práce. Podobně to bylo i u mé matky. Nekojila mě, šla do práce a o mě se starala spíš babička, která byla v té době už doma. Vždycky jsem ji vnímala jako tvrdší a přísnější. Na jednu stranu jsem to přikládala tomu, že si nedovolila dát mi takovou svobodu, protože za mě byla zodpovědná. Ale možná prostě nesouhlasila s tím, abych ji měla. Ale tohle nikdy nebylo u nás doma předmětem diskuze třeba mezi matkou a babičkou, minimálně, co jsem zaregistrovala. Nemám ani problém s tím, jak matka přistupuje k mé dceři. Nějak si v tom svobodnějším přístupu, který ale vždycky zahrnuje to, že dítě neskáče rodičům po hlavě, sedíme. Je zajímavé, že třeba tchýně je, zdá se mi, nakonec mnohem benevolentnější. A pak mám někdy dojem, že ji dcera tak trochu přerůstala přes hlavu.

      • Muselo to bejt pro ni šílený, jeden život skončil, začal novej, s bolestí, kterou nemohla nikam svést tak, jak by to potřebovala. A ty, prcek, který nechápal. Uf. Dítě, který chtělo bejt samostatný. A následky toho převrátily rodinu naruby…

  6. Výborný post, sama na podobný nemám odvahu. Žijící babička se blíží k devadesátce a příběhy, které teď pouští najednou vrhají úpně nové světlo na dosud známou rodinou historii z její větve. Jak kdyby se vykašlala na legendu o dokonalem životě a volně začala vypravovat. Jen je,i vzhledem k jejimu mentalnimu stavu, otazka, co z toho jsou skutečne vzpominky a co legenda na druhou stranu posunutá.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s