Mami, já nechci umřít

Přišla plačící Lilly za námi do obýváku… Prý se jí to zdálo…

Uff..Co v takové situaci odpovídají ateisti? Ne, že bych byla ateista, ale zajímalo by mě, jestli by dokázali svému plačícímu dítěti říct, že po smrti nic jiného už není…

Nepamatuju si, že by May chodila s takovými představami. Musím se podívat.

Mluvily jsme pak o duši a nebi a snad už se Lilly tolik nebojí…

Vzpomínám si, jak jsem asi ve dvanácti letech objevila knížku život po životě od R. Moodyho a přesto, že byla ve slovenštině, koupila jí na místě za poslední kapesné a za den celou přečetla…

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Lilly, Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 responses to “Mami, já nechci umřít

  1. Matyas obcas smrt resi. Ale resi ji spis „technicky, nemyslim si, ze by mel vylozene strach. Povidame si o ni v tom smyslu, ze opravdu nikdo nevi, co po ni vlastne nasleduje, ale ze ruzny lidi verej ruznejm vecem, treba a), b), c) … x). Mozna je neco z toho pravda a mozna taky ne. Muzu mu rict, cemu verim ja, ale prislo by mi drsny mu tvrdit, ze to tak fakt je.

  2. Mně přijde obecně trochu pokrytecké říkat dětem na jistotu, co je nebo není po smrti. Ani katolík, ani hinduista, ani ateista to prostě NEVÍ. Pouze věří – každý něčemu jinému. Moje děti to zatím řešit nezačaly, ale až začnou, řeknu jim, že nikdo neví a že jsou různé představy a možnosti…

  3. Mě se jako dítěti zdávalo často, že umírám, pravidelně jsem se topila… Moje mamka měla verzi s nebem. Neuklidnilo mě to, nejspíš i proto, že se mi to zdávalo pravidelně. Samotnou by mě zajímalo proč. Smrti jsem se trochu přestala bát až když jsem jako kojící matka měla krizi a nespala jsem několik dní po sobě. Tak jsem začala brát smrt jako odpočinek. Takže možná vysvětlit to tímto způsobem, i když nejsem 100% ateista, tahle verze se mi zdá celkem uchopitelná.

      • Toť otázka, ale já jsem se bála, že se neprobudim i u toho hezky vylíčenýho nebe :-/ Vody se nebojim, mám respekt, nešla bych si zaplavat do řeky. U toho tonutí mi pomohlo, když jsem se naučila plavat. Ale třeba u snu, kdy po mě stříleli vojáci, pomohlo jen vyrůst… Když ona je ta smrt taková neuchopitelná, když se dneska „neumírá“.

      • Tyjo to jsi měla asi dost nočních můr… A neřekl ti nikdo, jak si ve snu uvědomit že se ti to zdá a ten sen změnit tak, aby už to nebyla noční můra? Nejde to úplně pokaždé, ale Lilly to už třeba tak dělá, já jsem se to naučila, když jsem byla ve státech a měla spoustu času na spaní…

      • No možná mi to i mamka řekla, ale nedařilo se mi, noční můry jsem měla už jako menší, tak od těch 3 let jsem to uměla popsat. A jen tu topící se jsem pak dokázala změnit, jenže plavat jsem se naučila až v 11 😀 A čím jsem starší tím menší mám problém, až na vyjímky, si to uvědomit. Vlastně noční můry už ani nemám. No Tygr se mi v noci taky často budí s pláčem a už mi vykládal sen, kdy spadl s motorkou do vody :-/ Asi dědičný…

      • Aha, no zkuste s tím pracovat, třeba pak přes den povídat o tom, co má dělat, když spadne do vody atd.. Zvláštní… Lilly taky mívá můry, ale naučila se to měnit. Většinou se jí to povede, výjimečně ne a pak v noci volá na mě. Děti se to učí líp, protože ještě nemají v hlavě že to je nesmysl nebo nemožné…

  4. To je dobrý, ty si umíš hrát se sny?, 🙂 My se se sny mohli seznamovat a být v nich bdělí na tom týdenním meditačním pobytu, ale zatímco většina se poctivě budila 3x za noc (někteří poctivější i po 90 min.), já se většinu nocí prostě nevzbudila. DO 10 jsem spala a v půl páté vstávala na první meditaci. Můj organismus nějaké noční buzení odmítal a kolem mohl vyzvánět budík, jak chtěl :-))) O smrti se u nás mluvilo také nedávno – to ta moje prohlásila, že ještě nechce umřít, protože nemá dodělanou na mobilu nějakou animaci 🙂 Myslím, že smrt jinak bere tak jako já většinu svého života – až jí život přestane bavit, vždycky s tím může seknout. Zatím ji život baví, tak jí do toho moc nekecám, ale dříve nebo později budu muset vyrukovat s tím, že seknout se životem není dobrý nápad. Protože ono to není tak, že „nikdo neví“ a že neateisti různých náboženství si jen tak něco představují, nebo pro své ovečky vymýšlejí. Já dnes už stoprocentně vím, že tohle není můj první život (a životu trvalo pár let mě o tom přesvědčit) a že „seknout“ se životem nic neřeší.

    • No vidíš 🙂 já to miluju, ale musím být odpočinutá a mít dost času na pobyt v rem fázi, což se mi teď povede tak jednou za půl roku…

      • Můj problém je, že já si většinou ani sny nepamatuju. Druhá otázka je, zda to, co považuju za bdělý stav, není vlastně sen, ve kterém si taky hraju 🙂 Někdy mi lidi tvrdí, že jsem spala, ale já mám dojem, že ne 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s