Křižovatky

Zdá se, že náš současný systém, kdy Lev pracuje z domova a já taky, přestává fungovat.
Lev totiž sedí v obýváku, průchozím do kuchyně. Nemůže se tudíž nikam zavřít. Dopoledne to ještě jde, jsem s Vincentem venku nebo na nákupu, kolem desáté pak jde Vincent spát. Ale kolem třetí, kdy už bývají obě holky doma, je třeba řešit úkoly a přípravu a svačinu atd, už to fakt nejde. Navíc přibylo pracovních hovorů po Skypu a to pak nemůžu s dětmi třeba půl hodiny nic hlučného dělat. Cha cha cha. A to nemluvím o tom, že já pak dělám v noci, páč jindy to nejde…
V zásadě je několik možností. Přestěhujeme byt. Přestěhujeme se jinam. Pojedeme zas ven. Lev půjde do kanceláře. Já půjdu do práce.
Lev ladí náš druhý rezervní počítač. Já ladím CV a domlouvám školku na zkoušku pro Vince.
Každopádně já bych chtěla ještě něco jiného. Překládat a učit děti anglicky, zapojit se do nějaké komunitní školky a školy, kde to dělají s láskou k dětem a s nadšením. Zahradu, divokou a magickou. Aquaponii. Zvěřinec…
Jenže Lev má po dvaceti letech v game dev průmyslu dost sezení před compem. Chtěl by taky změnu. Alespoň částečně. Chce cvičit a možná učit tchai-chi a čchi-kung, dělat tui-nu (masáže) a studovat čínskou medicínu a ideálně jezdit na pobyty do Číny…

Otázka je, jestli bychom takhle uživili děti…

Advertisements

16 responses to “Křižovatky

  1. Dva pracující hlavou z domova, v malém bytě a třemi malými dětmi – to dost dobře nejde. Ani větší byt nepomůže.
    Mimochodem, všechny Lví zde popsané seberealizační sny jsou vázány na město. Hodně velké město. A ty Tvoje s pracovním uplatněním na dědině taky nejsou zcela v souladu.

      • 🙂 takže na předměstí 🙂
        Osobní opakovaná, jak lektorská tak účastnická, zkušenost – v případě kvalitní či unikátní akce vzdálenost nehraje roli. Přijedou lidé z druhého konce republiky. Z místních (Tebou vzpomínaný okruh 50 km) se neobjeví ani noha. Pro pravidelné tréninky a meditace a tak podobně, to už je na docházkovou vzdálenost. Udělej si průzkum trhu, kolik lidí v okolí by mělo zájem a kolik by bylo ochotno i (a kolik) za toto platit. Nezapomeň na nájem a energie v místnosti na cvičení a jejím nutném hygienickém zázemí. To už je realističtější výuka AJ ve školce či soukromé hodiny propadlíkům a udržovací konverzační lekce.

  2. Umím si představit (těžce, ale zvládnu) uskutečnění Lvových „přání“ – i na usedlosti formou workshopů. Anglickou školku tamtéž už nedávám 😛 Po pravdě – neznám nikoho, kdo pracuje z domu – v průchozí místnosti. To je sebevražda … (vlastní zkušenost připočítávám).

  3. To jsou krásné představy, ale mimo hlavní (nebo větší) město asi opravdu hůř realizovatelné. Ačkoliv souhlasím s Jolanou, ty workshopy by se nejspíš daly. Jeden můj známý ale právě čínskou medicínu nakonec vystudoval a praktikuje, protože chtěl mít víc času na další aktivity, víkendové retreaty apod. Zdá se, že je spokojen. Mě výuka čchi kungu ohromně baví a naplňuje, chápu ho. Je krásné vidět, že člověk dělá pro lidi něco opravdu smysluplného a že jim to pomáhá 🙂 Ta angličtina je také super 🙂 Kamarádka dál překládá. Učit děti je krásné, ale někdy náročné. Mnohem víc se realizuju u dospělých 🙂 Jen se tak nevyblbnu :-))

  4. Reaguju jen na ten obyvak – bez pracovny nelze (i kdyz to tak z pocatku nakrasne vypada) makat z domova dele jak den, maximalne dva. Idealni je, kdyz pracovna ma zamek a alespon trochu odhlucnene dvere, protoze male deti proste neumi byt dele jak minutu (maximalne dve 🙂 potichu, nechapou, ze tatinek je doma, ale vlastne neni… Makal jsem z domu 4 troky, deti (na zacatku) 3 + 1 (na posledni rok pribylo dalsi). Uprimne – zestarl jsem za tu dobu asi tak o deset let a praci jsem stejne honil po vecerech,,.. 😦 Navic ta fakticka neexistence hranice mezi „doma“ a „v praci“ je frustrujici (a to jsem se prezouval i prevlekal, odpoledne pracovni zaviral!)

    Resume – z domu uz NIKDY!!!

    • Chápu 😀 my jsme zvyklí a docela to i šlo, teď pokud by Vincent chodil do školky, tak by se pak taky dalo… Ale tohle je šílený no, to uznávám

    • Souhlasím. Nedokážu si představit, že bych pracovala někde, kde je to průchozí, a kde by nebyl na práci klid. Práce z domova je velmi náročná. Nejen tím pocitem, že jsem vlastně doma a můžu ještě dělat tamto a oneto, ale oni mají hlavně takový pocit i ti ostatní 🙂 Ať práce, nebo studium, ideální je mít prostředí, které tomu pomáhá a ne které od toho neustále odvádí…

  5. Nic není nemožné :). Líbí se mi, že hledáte možnosti a limity „jinde“ a „jinak“. A závidím dětem, že můžou vidět, že život je stálé zrání, hledání a cizelování. Bez předsudků a negativních programů :). I s tím, že pochybovat je normální, chybovat je normální, hledat je normální – a dokud vidí, že jste pevná pětka, tak je vlastně všechno velmi zvládnutelné. Fandím vám!!!

  6. Hele to dáte, věřím vám, ale chápu, že to není moc jednoduchý se třema dětma a oba dva z domu, na druhou stranu by se mi to teda moc líbilo!

  7. Ja pracuji z domu, ale je fakt, ze vsechny deti jsou pres den v institucich. Ve 4 musim skoncit, abych je vyzvedla, a co nestihnu, to dodelam po vecerech. Doma toho udelam mnohem vic, nikdo me nerusi, soustredim se na praci. V kancelari je plno rusivych elementu a vetsinou tam „nic“ neudelam. Zase ten socialni kontakt s kolegy je jednou za cas potreba. U me pozitiva prevazuji, pracuji u kuchynskeho stolu nebo v loznici, taky ve 3kk – 3 deti. Myslim, ze az bude vas nejmladsi ve skolce, bude to zase o necem jinem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s