O výchově kluků

Aneb jak naučit kluka neházet a netřískat se vším?
Pořád se mě všichni ptají, jaký je rozdíl mezi výchovou holek a kluků.
Co můžu zatím posoudit, je to úplně stejné a taky úplně jiné. Tak třeba tohle házení a třískání vším o všechno. To s holkama neznám. Stačilo několikrát říct, že se hračkou neháže a že házet můžou balónem a byl klid. Než jsem Vincenta naučila, že když už nechce jist, nemůže hodit komplet talíř a jídlo na zem, zešedivěla jsem. A to je potřeba opakovat u všech ostatních předmětů? Nebo mi něco uniklo a na kluky se musí jinak? Jak? Mám pocit, že prostě zkouší, co to udělá. S tím předmětem, s tím druhým předmětem, do kterého tluče tím prvním, a se mnou. Pokud je výsledek zajímavý, opakuje to tak dlouho, dokud ho to baví. A nepomáhá nic. Ufff.
Rady?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice moje, Vincent. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 responses to “O výchově kluků

  1. Zvlastni, ja mam pocit, ze u nas vysvetlovani zabiralo na Matyase, kdezto u Barci ani omylem. Cim vic (cokoli) vysvetluju, tim vic se sprajcuje proti.

  2. Řekla bych spíš povaha než pohlaví 🙂 Já tohle u kluka neznám, my měli spíš zabejčenou holku, ta moc neházela věcmi teda, ale sebou dost 😉

  3. no, mluvila jsem s maminkami podobne starych chlapecku, se kterymi se vidame, a se svagrovou, ktera ma dva kluky, a vsechny rikaly totez. Jinak je jasne, ze je to taky povahou… Nebo je to tim, ze je Vincent dost napred a nevi, co se sebou? Ted zacal mluvit bezne v jednoduchych vetach, pripada mi dost casto, ze se i s omezenou slovni zasobou snazi vyjadrit dost slozite veci a ma hroznou radost, kdyz to pochopim a „pretlumocim“ spravne…

  4. Včera Tygr zkoušel, co to udělá, když praští banánem do zdi. Banán nepřežil a zeď taky ne. Vůbec nechápal moje rozhorčení, protože popravdě, ono je fakt zajívavý zjistit, co udělá banán ve slupce, když se s ním třískne 😀 Problém je, že to pak opakujou… A zatim nic nepomohlo. Pořád kope nohou do pracovního noťasu, i když tam už jsme opravdu důslední a přísní (a dokonce dostal lísknuto a zvýšili jsme hlas). Nic. Prostě tou nohou třískne. A dveřma do koupelny o koš na špinavý prádlo. Ani balon mít doma nemůžeme, už stihl rozbít lampu 😀 Takže hází aspoň poštářema. Nu, přibývaj mi vrásky, né že ne.

  5. Taky myslím, že jde o povahu a o co hlavně, o to, že má okolo sebe hodně „vzorů“ a může proto nabírat všechny zkušenosti daleko rychleji a má jich na výběr daleko víc než měla třeba první Maya…je daleko samostatnější, protože taky na něj není tolik času jako bylo na první děti a tím pádem musí zkoušet a přicházet na poznatky sám formou pokus, omyl…. Z jeho pohledu to je jen zkouška „co to udělá“, pak si to musí vyhodnotit, pokud to mozek nepobere nebo nezapamatuje, musí si to zopakovat. Tvoje vysvětlení nejspíš někdy příjde a někdy ne, takže se na to nemůže spolehnout. Už si zvykl řešit situace takovýmto způsobem, zjistil, že to funguje vždy a tak v tom pokračuje….. v podstatě to začalo už když byl jen nežící a sledující… Když to vemu podle sebe, tak já jsem sledovala, co Vampír a pak hned reagovala a vysvětlovala. Na Sluníčka nebylo už tolik času, byl chtě nechtě postaven do role sledovatele, sledoval situace mě a Vampíra a jak fungujeme. Já se mu sice věnovala, ale už to u něj nebylo těch 100% co bylo u prvního Vampíra, takže, nefungovalo to vždy = nemohl se na to spolehnout. Našel si teda svou, jinou cestu…. A když to vemu ještě víc do hloubky, tak můžu vzít sebe… taky jsem byla druhé dítě, tudíž postavená do role sledující, sama jsem si vše vyhodnocovala a pak se podle toho chovala… Mamka byla ze mě pěkně divoká, to mi věř ;-))) Podle mě, je naprosto jedno, jestli je to holka nebo kluk, jde o to, jaké je okolí, do jakých situací se dostává, to je to, co on vstřebává a pak si to přebírá v mozku ;-)))) No a jak se k tomu chovat? Sama nemám jasné řešení, jen trpělivost a sama v sobě si přehodnotit, jestli budu zbytečnej pedant a prudit ho za to, co se mi nelíbí a nebo se s tím srovnám a vždy v klidu vysvětlím, jak by to mělo správně vypadat, abysme byli všichni spokojení. Snažím se o to druhé, je to pro oba dobré, on pak není nervózní a nemá snížené sebevědomí (buhví, co se pak bude odehrávat v jeho mozečku a jaké to bude mít do budoucna následky) a já se zbytečně nenervuji a nezkracuju si život zbytečným hulákáním a nervama. No, my jsme se Sluníčkem docela OK, horší je to pak u okolí…. stává se, že dost narážíme právě na ty „pedanty“, pro které je to nepřípustné, ale snad se s tím nějak poperem. Nejvíc narážíme na to, že dítě nemá právo vyjádřit svůj názor a musí se vždy podřídit dospělému, žádné kompromisy, prostě jen bezduchá nadvláda dospělých, ale to je jiná kapitola…

  6. Když byli naši 3 kluci malí, tvořili velmi výkonnou demoliční četu.
    Když teď pozoruji vnučku, žasnu, jak velký je to rozdíl mezi malou ženou a malým mužem.
    Jak ale dobře vychovávat děti, to nevím. I když ti naši miláčkové jsou, zdá se, vychováni docela dobře a máme z nich radost, samou radost, Bohu díky.
    My jsme někdy používali metodu nepřímého poučování – tedy bavili jsme se mezi sebou jakoby v domnění, že nás kluci neslyší. Co jsme si s paní takto řekli, to si kluci velmi zapamatovali a přemýšleli o tom a měnili podle toho své chování. Přímou řeč, ať již poučování či výtky, jaxi nevnímali. Tohle ale, co zdánlivě nebylo určeno jejich uším, na ně zabíralo převelice.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s