Arechetypy muže

Kam vede cesta od mámy?

Jeden z nejdůležitějších přechodových rituálů v životě muže na něj čeká v útlém věku mezi třemi a sedmi roky.

Je jím vědomé vyproštění se z obětí matky, která mu špitá do ouška: „Zůstaň u mně, zůstaň v bezpečí, v mém teplém náručí…“ a přechod na stranu otce. Potíž vězí v tom, že ještě docela malý kluk musí být tou druhou, mužskou stranou nejen dostatečně přitahován (protože se jinak nevyprostí), ale i přijat, neboť bez náležitého přijetí bude mít po zbytek života výčitky, že mámu opustil, že ji například nechal napospas krutému a otrokářskému světu na planetě Tatooine, tak jako se to děje Anakinovi.

Tento přechod od žen k mužům lze uskutečnit, když se na té „druhé straně“ nachází táta, ke kterému má kluk důvěru. Ale co když, tak jako v mnoha novodobých rodinách, chybí? Co když se ukáže, že táta malého Hóra je mrtvý bůh podsvětí Osiris, táta Plúta byl zabit jeho dědečkem a otec Luka je temný Darth Vadar? Nebo je alkoholikem, mlátí matku, zmizel kamsi do dálky, případně sedí před televizí a je „mimo“? Pak dorůstajícímu klukovi nezbývá než zůstat u mámy (za pecí) nebo nastoupit cestu do nebe a stát se hrdinou. Pak kluk musí začít zářit jako Slunce nebo se stát černějším než Darth Vadar, každopádně se nemůže stát normálním chlapem. Je to dobře nebo špatně? To nám žádný mýtus neřekne, neboť žádný mýtus nám nedává logické rady. Pouze nám ukazuje nevyhnutelnost čehosi, pokud zvolíme tuto a ne jinou cestu.

Kdyby tenkrát Marie řekla malému synkovi: „Hele, tady Josef je už trošku postarší a je to jen chudý tesař, ale je to tvůj táta. Toho si važ, protože je to ten jediný a pravý,“ nebylo by křesťanství. A kdyby Anakinovi jeho maminka prozradila, že jeho otec je jeden z jejich „majitelů“, přišli bychom o stále nové díly boje Dobra se Zlem. Mámino odhalení by bylo pro oba bolestné, ale Anakin by se s tím mohl vyrovnat jinak, než aby se stal přesně tím, čím byl v jeho podvědomí jeho táta, totiž „černou dírou“, neustále vytěsňovaným zlem. Bylo by to dobře nebo špatně? To je otázka, která v sousedství mýtů nemá smysl.

Archetyp dítěte nás muže tedy nevede jen k otázce kdo, kde a jaký je náš táta, ale i k jeho řekněme bezpodmínečnému přijetí. Teprve když ho vezmeme do svého srdce, když si řekneme, že máme jen jednoho, a je jedno, kým nebo čím byl, nemusíme putovat za obzor, nemusíme zažehávat naše ego, aby nám svítilo na cestu, a především a hlavně už nemusíme svého otce následovat po jeho klikatých, často lidsky nedokonalých cestách. Přijetím táty se dostáváme na mužskou půlku hřiště, odkud se pak můžeme podívat na mámu a na ostatní ženy a říci jim, s mírem v duši: „Mámo, díky za všechno. Jsi úžasná. Ale já patřím sem, ke chlapům. Protože jsem jako oni, ani lepší, ani horší.“

text je z velmi zajímavého blogu Jana Bílého. Jsem moc zvědavá na další články. Mytologie je moje velká vášeň 🙂

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 responses to “Arechetypy muže

  1. Zřejmě pomaleji chápu, ale už premisa „matka nechce pustit“ je špatná. Nehledě k tomu, že neexistují pouze dvě cesty. „..Pak kluk musí začít zářit jako Slunce nebo se stát černějším než Darth Vadar, každopádně se nemůže stát normálním chlapem…“ je naprostý nesmysl. Hodně „kluků“ i se špatnými otci je dobrých. O „bezpodmínečném“ přijetí ani nemluvě. (btw. obráceně to platí taky. I s „neschopnou“ matkou se lze stát – např. – dobrým rodičem.)

  2. Já si myslím, že tou osobou nemusí být nutně otec. Musí to být muž, kterého kluk obdivuje a věří mu natolik, aby za ním šel.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s