První dospělácké boty a minecraft

May je hrozný ras na boty.
Tchibo sněhule stihla od podzimu okapat a zničit tak, že vypadají jako vytažené z popelnice. Já jsem si od Ježíška přála chelsea boots a když je May pak viděla, tak prý že chce taky takové. Nakonec z toho jsou zateplené vysoce černé /to byl hlavní požadavek/ kozačky a May na ně kupodivu dává zatím pozor… Nikdy předtím jí na oblečení nebo botách nezáleželo, teď si začíná i vybírat sama a dokonce se i převlékne, když jí řeknu já nebo Lev, že jí to nesedí… Hmm.
Když už píšu o May, úplně propadla Minecraftu, který dostala o vánocích. Na dnešek jsem jí řekla, že může hrát, když ráno vstane dřív, oblékne se, nají a umyje. Vzbudil mě šramot za tmy, jdu se podívat a May tam oblečená u snídaně s mžourající Lilly… Na hodinách půl páté…. Tak nevím, jestli jsem zvolila úplně správnou strategii… Tuhle švagr programátor a pařič největší překvapil, když řekl, že on děti minecraft hrát nenechá, a že doufá, že do té doby ten hype skončí /má kluky 4  a necelý rok/. Tvrdí, že to je nekonečná hra a lidský mozek není na nekonečno stavěný…
Já se snažím nezakazovat, vidím pak na kamarádkách May, co mají přísnější rodiče, že si cestu k cukroví nebo hrám najdou samy nejpozději do konce první třídy. Ale tohle jsem nečekala. May si teda tuhle hru přála už od Švédska a tak se asi není čemu divit, že jí to tak chytlo, ale je do toho úplně zažraná.
Další novinka je sledování videí o tom, jak někdo hraje. To nechápu, co je na tom zábavného… Vlogy ale vypadají na docela velký fenomén… Zavedla jsem teda něco jako obdobu kapesného, akorát místo peněz si může „vydělat“ pomocí doma čas na počítač a pak jí nechám se dívat /v rámci mantinelů/ na co chce. Kapesné si teda taky můžou utratit za co chtějí…
Jak to vypadá u vás s počítačem a hraním her? Ještě poznámka, tablet nemáme a May má sice mobil, ale ten vydrží tak půl hodiny hry a konec. Minecraft je na počítači v obýváku.

Advertisements

21 responses to “První dospělácké boty a minecraft

  1. No, vzhledem k tomu, že ta moje nakonec minecraft nedostala (a už dávno na něj pro My little pony a opět zas pokemony zapomněla), tak tohle naštěstí zatím neřeším. Ale videa o tom, jak někdo hraje nějakou hru, to dělávala (kór když ji sama hrát nemohla). Manžel taky nechápal, co je na tom zábavného. No, já chápu to, že když něco nemůžu, ráda koukám, jak to dělá někdo jiný. Nebo když můžu (třeba koukat se na Sherlocka), tak ráda čtu, jak to prožívají ti druzí :-)))) Já si jinak snažím hry omezovat, co nejvíc to jde, protože si pamatuju moc dobře, jak mě to dostalo. Čím déle, tím líp, podle mě. Je to nevyhnutelné, tomuhle se nedá vyhnout…

    • Jsem dopsala – a nedá mi to. Víte – já si myslím obráceně – čím dříve se dítko naučí Jak a Nač užívat těchňyku – tím lépe. Je to jako se sladkostma – většinou se pak nemůžou „nabažit“. To, co vidím kolem – synovi spolužáci, děti známých i ze sousedství – mě v tom utvrzuje. Nehledě k tomu, že když Vás to „dostalo“ – malá to musí prožívat stejně …

      • Já to vidím jinak 🙂 Je ve věku, kdy si ještě může hrát jinak než bušením do počítače. Nezakazuju jí to. Různé hry hraje, ale jsou to takové ty, které na sebe nenavazují level za levelem. To je drsárna, i dospělý člověk má problém se od toho odtrhnout. Na můj vkus je na počítači a na televizi víc než bych ráda. Možná je to i tím, že se s ní nechci dohadovat, nechci fungovat jak dráb, který ji bude určovat – teď ano, teď ne a teď už faaaaaakt musíš jít od toho pryč (i když vím, že je strašné se od toho odtrhnout). Až bude starší, až zjistí, že je spousta jiných zábavných věcí, které může dělat, bude pro ni snazší si to rozhodovat sama. I teď jí kolikrát říkám že než jsem jí k počítači pustila, dokázala si hrát úžasně i bez toho a inspiraci nemusela hledat u těch, co už něco jiného vymysleli… většinou to zabere. K čemu se budou vracet ty děti které si už ve třech letech hrály s tabletem?

      • Já Vám, samozřejmě, přeji, aby Až bude starší (btw. kolik?) – nechtěla dohánět zameškané – a rozhodovala si sama. Osobně to beru, jak jsem říkala – ze zkušenosti. Dokonce dospělí si „vynahrazují“, že jako děti nemohli – to či ono. Taky je pravda, že u nás o tývý i kompu – rozhoduji já – a budu rozhodovat, dokud bude pod mojí střechou, njn, nejsem demokrat. K tomu hraní si – proč myslíte, že když si někdo hraje s tabletem – neumí si hrát „normálně“? Špatná zkušenost? Protože děti, které znám já – včetně synka – sice „paří“ na kompu – pracují na tabletu – ale klidně si hrajou s autíčky, vláčky, stavebnicí …

      • No, v tomto ohledu moc nevěřím na „doháněí zameškaného“. Není to dohánění, prostě je to propadnutí závislosti. Je to úplně stejné jako u sladkostí. Buď je to chytne a nepustí, nebo je to nebude lákat. Já hrála svou první hru někdy kolem 20 let a rozhodla jsem se po jedné propařené – že tohle už nikdy. Jak ale říkám – není to tak, že by nemohla nic hrát. Jen nehraje všechno, co by chtěla, a určitý typ her. Ani co se sladkostí týká, nemám pocit, že by si něco musela dohánět. A přece, když dostane před sebe talíř se sladkostmi, sní všechno a ještě se dožaduje přidání 🙂 Nedohání nic, co by nemohla mít. Co se tabletu týká, neříkám, že si neumí hrát jinak. Říkám, že si může ještě hrát jinak. Přece jen za pár let ji už panenky a plyšácci přestanou bavit 🙂 Možná jsem děsně staromódní, ale ta představa, že život bez technologií je nemožný, se mi nepozdává. Možná nebude dcera nebo já úplně in, ale možná bude spokojenější. A ostatně, oni si stejně děti nakonec najdou tu svou cestu a třeba bude jednou tím programátorem, kterým jsem se kdysi chtěla stát já. A naštěstí nestala :-)))))

      • Hezká debata 🙂
        U nás taky hodím děti od počítače po nějaké době /cca hodině /… Teď v zimě je to horší, ale dneska napadlo a May šla nakonec místo původně plánovaného hraní na boby 🙂

  2. Sledování videí jsem taky nechápala – synek mi vysvětlil, že „vidí, jak to dělají jiní“ – tudíž mu to pro hru „rozšiřuje“ obzory ❓ K tomu prohlášení švagra – hmm, těžce nesouhlasím. Minecraft není nekonečný – je stále jiný, což je rozdíl, a pro děti velice podstatný. Kupodivu jsou levelovky daleko horší – touha „dohrát“ vede až k posedlosti – což by zvl. pařani měli vědět 🙂 Omezování – hele to je těžký; Logik je na kompu v podstatě častěji než já (jo, u něj je to něco jiného) – ale i on má (x let) stanoven limit. Určitý čas v kuse i celkově denně (víkendy zvlášť, to bych se zbláznila úplně) – žádný „nákup“ navíc. (já ho vlastně ani za práci doma neodměňuju). Pak odejít – věnovat se jinému. Když je volno a čas, může se „vrátit“. Tudíž – jednak ví, že „neodchází navždy“ a hlavně – zjistil, že když odejde, Svět se nezboří a On neumře 😆 Mívá „záchvaty“, jak já tomu říkám – období, kdy hraje jednu hru, třeba klidně dokola .. jede jí i měsíc, dva bylo nejdýl. Přešlo samo. Myslím, že u robátka, které odehraje hry typu GTÁčko do tří dnů – to nejni špatný. (bez cheatů, ty má zakázaný 😉 ) Telefon na hry nepoužívá vůbec, tablet – spíš na „práci“ nebo hrajem spolu nebo na video.

  3. jsem si vzpomněla – na oblíbený, „rodinný“ 🙂 :
    Pařan se dostane do pekla. Po týdnu zavolá Lucifer Bohu: ,,Co jste to sem poslali za blázna? Zničil mi všechny kotle, uškrtil všechny čerty a už tři dny bezhlavě běhá po chodbách a řve:“kde je, sakra, přechod do dalšího levelu?!“

  4. Limity určitě ANO… u nás jsem to nějakou dobu zkoušela s tím, že můžou být jak dlouho chtějí, ale je potřeba udělat úkoly atd… a končilo to tím, že bolelo břicho z hladu a nosily se pětky, že nejsou domácí úkoly…. dnes mají nastavené limity na týden a víkend zvlášť a jediné, co je problém, že po vyčerpání limitu jsou trošku bezradní a hůř si hledají další zábavu, ale nakonec to vždycky zas nějak rozjedou…

    A ano, i u nás jedou youtubeři a minecraft… nemyslím si o minecraftu, že je pro děti špatný, naopak mi to příjde podle toho co píšeš, že hra je trošku už nad švagrovo chápání, přece jen, co si budem povídat, nejsme nejmladší… vzpomeňme si, jak zas nám jezdily oči v sloup, když rodiče dostali první dálkový ovladač na telku a nevěděli si s tím rady, tak se to asi už pomalu otáčí… 😀 😀

    • Díky za zkušenosti 🙂 uvidíme jak to půjde… Jinak švagr Je právě docela geek, sleduje a má všechny nové tech hračky atd… Proto mě to dost překvapilo…

  5. U nás minecraft dostal mladej k svátku, chtěli jsme od Ježíška nejdřív, ale pak jsem řešila, jak by měl obdržet nenápadně kód (mrk mrk :), tak holt svátek. Limity nastavujeme také, jinak by byl schopný strávit tam věčnost, nevnímat, neřešit nic. Naštěstí vcelku poslouchá a když zatrhnu, ještě to bere a nesnaží se obejít. To sledování na youtube teda upřímně taky nechápu! Ale oni pořád někde něco sledují a když nehrají, čumějí jiným přes rameno, jak hrají ti. To mě taky hodně irituje, že já sednu k počítači a už je mám za rameny a sledují, co tam píšu, dělám. Toňa byla ok, ale už taky začala mastit, ona teda spíš na mobilu (svůj nemá, půjčuje si od nás, takže je to korigované).
    Teď mě přesně dostalo na horách ta závislost, kdy se dostává M. do fáze, že absolutně přestává vnímat cokoli mimo hru a nic mu nepřijde důležité. Slíbili jsme jim na Nový rok zmrzlinový pohár, objednala jsem a vyslala T. pro něj, který na pokoji hrál. Přišla za docela dlouhou dobu, že prej M. řekl, že zmrzlina neuteče a neobtěžoval se. No holt dostal zmrzlinu rozteklou, na což se ksichtil, ale snědl. Tak jsem s ním pak hodila řeč na téma toho, co je a není důležité, co může utéxt, nebo neuteče. jasněže zmrzlina není nic důležitého, ale narozdíl od té hry se třeba právě rozteče (když už neuteče). Vraceli jsme se den na to domů, tak dostal na víkend herní klid, žádný mobil ani počítač. Což bez remcání dodržel, akorát se furt ptal mě, jestli na jeho mobilu nechci hrát nějakou hru. Aby mi mohl zírat za krk 🙂

      • Hm, tak to u nás ne, pokud mi to vadí, tak je vykazu, ale třeba Lvovi koukají pod ruce pořád, když pracuje. Nevidím na tom nic špatného, alespoň vidí, co obnáší vyrobit takovou hru 🙂

      • Tohle taky ještě chápu, ale oni (teda hlavně M.) má tendenci koukat přes rameno, i když třeba píšu e-mail kamarádce, což fakt nemám ráda. Jemu to ale jaksi nepřijde nic divnýho, s kamarády si takhle koukají přes rameno neustále. Takže opakuju a učím, že toto ne.

      • Jasný 🙂 já nemám problém je vykázat, když dělám něco soukromého nebo něco na co je třeba se soustředit…

      • Řeším tak, že zakazuji a okamžitě vykazuji. Já to děsně nesnáším celkově, když mi někdo při čemkoli kouká přes rameno. Ale u nich je ta touha evidentně silnější. Navíc jsou asi zvyklí od kamarádů, je to pro ně běžné zírat na někoho jak hraje.

      • jj – pokud se něco „tvoří“ – tak to chápu. Myslela jsem takové „obyč“ – čtu, překládám, vypisuju ….

  6. To je moc zajímavé téma… Já to beru tak, že jim pořád běží čas, ve kterém se mají dotýkat světa celýma rukama, ne jen ukazováčkem :). Že by se o něco ochudily, to se neochudí. Nakonec ze zemí, kde to frčelo o generaci dříve, víme, že doba géniů nenastává :).

  7. Ano, jakmile píšu něco soukromě, vykazuju je oba… pokud ale koukam na FB kdo mi co poslal za kravinku, nevadí mi to tolik… každopádně mam takový ten „celkový pocit“… že když si dovolej koukat přes rameno = zasahovat do soukromí, tak to budou dělat i jinde (hrabat se v šuplíku, bez dovolení si brát věci toho druhého atd..).. nevim, možná není správné házet to všechno do jednoho pytle, ale já to tak prostě cítím, takže na koukání přes rameno jsem jako pes!!…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s