Magické zahrady Pražského hradu

a pomalý hrnec 😛

K narozeninám jsem dostala od mojí mamky dost zvláštní dárek. Pomalý hrnec. Já totiž u nás doma moc nevařím a když už, tak spíš tak z nutnosti, když Lev není doma, a jednoduchá rychlá jídla typu těstoviny s něčím, mixované zeleninové polévky, rizoto, kuskus, omelety, palačinky, lívance a tak (zajímavé je, že většina těch jednoduchých jídel dětem chutná víc, než různé kreativní variace na různé světové kuchyně, co předvádí Lev, ale co ocením ponejvíc jen já…). Tu světovou kuchyni má totiž pod palcem Lev a tu českou jsem neměla kde se naučit, protože u nás doma se vařilo makrobioticky (ale ze surovin, dostupných za komančů. Nikomu bych nepřála to vařit, natož jíst. Třeba mrkvkové cukroví bez cukru, tuku a bílé mouky mě straší doteď a ostatně je otázka, jestli dodnes nestraší v neporušeném stavu na nějaké skládce…)

Takže hrnec. Na maso a omáčky. A polívky. Hmm… Já ani nevím, jaké maso mám na tu polívku koupit. Koupila jsem tedy krůtí, že zkusím namátkou vybraný recept krůtí na mrkvi. Znělo to jednoduše, nakrájet cibuli, hodit na pánev, pak na to maso, nechat zatáhnout, hodit do pomalého hrnce, přihodit k tomu zeleninu, dolít vodou a nechat asi 6 hodin vařit.

Vydali jsme se tedy na výlet s tím, že po výletu nás bude čekat večeře. Zahrady byly opravdu nádherné, jen jsem podcenila schody a místo manducy vzala blbec kočárek. Ke konci protestovaly nejen potichu moje kolena, ale nahlas i Vincent, který v náručí být moc nechce, ale na chození byl moc unavený a Lilly, která vyšla snad nejvíc schodů za svůj život (May byla s babičkou u prababičky). Každopádně příště si musím vzít s sebou pořádný foťák, protože na ten mobil to prostě vyfotit nejde… a možná nechat děti u babičky.

magicka zahrada

Domů jsem přijela značně později, než jsem původně plánovala, trochu s obavami, že z večeře bude jen připálené cosi na dně a navíc sama na dvě ospalé, nicméně nespící děti, páč Lev zůstal ve víru velkoměsta.

Ta úleva, když jsem otevřela hrnec a mohla okamžitě nandat sobě i dětem výtečnou horkou polívku 🙂 Původně to teda polívka být neměla, ale to vůbec nevadilo 😀

Tak a dneska jsem koupila maso na svíčkovou (alespoň doufám), kterou jsem neprozřetelně slíbila May. To jsem na sebe zvědavá…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice a tak tu žijem.... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 responses to “Magické zahrady Pražského hradu

  1. 😆 tak až budeš chtít vědět něco z „babičkovský“ kuchyně (např. jak uvařit česky, obyčejně – a nestrávit v kuchyni víc než 40 minut) dej vědět …

      • Máme začít tím, že při zahušťování vodu studenou – při podlévání masa horkou? Rajská – i ostatní omáčky – jsou „dvacetiminutovky“. Hlavní Tajemství – Nebát se 🙂

      • no treba 😀 potrebovala bych takove ty triky, co se maji odkoukat, ale v receptech se nepisou…

      • např. moje matka byla kuchařka „od PánaBoha“ – a nenaučila jsem se nic. Nevydržela koukat, jak jsem „nešikovná“ 😆
        Abys neřekla – přidám veřejně tip: Všimla jsem si, že pro mnohé je problém „improvizovat“ – vařit podle toho, co dům dal. Rada pro začátek zní: Podívat se, co je doma. Vybrat si „hlavní“ surovinu. Zavřete oči (jako Fakt a nešvindlovat), představte si (vybavte si) jednotlivé vůně a chutě toho, co je doma. V klidu, jednu po druhé. „Spojovat se“ začnou samy 😉

      • Jinak improvizace je moje druhé jméno.. Akorát ne vždy to vyjde. Možná to je ten problém, protože receptu se držím spíš jako inspirace, zvlášť když uprostřed zjistím, že mi něco chybí…

      • S improvizací jsme na tom stejně. Já to připisuji mému celkově chaotickému naturelu. Když už dělám něco podle receptu, tak si jich obvykle najdu několik a kombinuju. Jinak značka ideál je vaření v jednom hrnci nebo ve wok pánvi. A že mi něco chybí? No 🙂 tuhle jsme vymysleli, že budeme vařit něco se špenátem, jaké bylo překvápko, když jsem si uprostřed vaření všimla. že jsme ho nekoupili. Nebo jsme jednou měli chuť na fazole, tak že udělám chilli con carne. Uprostřed jídla, které nám mimochodem hodně chutnalo, pohlédnu směrem k lince, kde leží neotevřená plechovka s fazolemi 🙂
        Možná i z tohoto chaotického a improvizačního přístupu k vaření, zrovna nerada nepeču.

      • Vidíš, jak jsi dobrá? Většině, co ve virtuálnu a praxi potkávám, činí improvizace sakra problém. Nejen u teplé, ale třeba i u pomazánek (čočková, cizrnová, tvarohové …)

  2. Na polívku si kup kosti. když budeš dělat hovězí, tak přihoď kus žebra, aby bylo i maso. Nebo nějaké přední – to pak použiješ do omáčky. Klasika je rajská.
    Nebo celou slepici. Nebo kuřecí skelety. A samozřejmě zeleninu.
    Přidávám se s nabídkou k Jolaně. Kuchyně není místnost, kde bych se moc zdržovala. Vařím buď líná jídla (dělá se to dlouho a bez nutnosti dozoru) nebo minutky.
    Jo, polívka z kostí se musí táhnout pod bodem varu, aby nebyla kalná. Do líného hrnce jak dělaná.

      • Do rajské se pusť, to je nejjednodušší omáčka vůbec, nepotřebuješ ani maso. Dělávám ji tedy jen zbytku rodiny, protože mě bohužel nijak moc neláká, sním ji, ale nijak nadšená nejsem. Ale za cenu té jednoduché a rychlé výroby se občas přemůžu 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s