Koncept kontinua ve zkratce

Aneb nestíhám psát víc, ale chci si to sem dát a třeba se vám to taky bude hodit… 

Pokud se chceme zabývat naším civilizovaným životem, musíme mít neustále na zřeteli, že jsme byli ochuzeni téměř o veškeré zážitky fáze v náručí a o mnohé zážitky, které jsme očekávali poté. A že neustále podvědomě pokračujeme v jejich naplňování v neměnné posloupnosti.

Od našeho kontinua jsme byli odtrženi už při porodu. A potom jsme v postýlkách a kočárcích, daleko od proudu života, čekali na správné zážitky. Tyto nenaplněné části naší osobnosti zůstávají na dětské úrovni a nemohou kladně přispět k našim životům v pozdějším dětství a v dospělosti. A my na ně nemůžeme zapomenout. Potřeba zážitků v náručí trvá a čeká na naplnění, bez ohledu na náš vývoj rozumový a tělesný. Takto oslabené kontinuum na sebe postupem let bere hodně forem. Velice často se projevuje jako jistý stupeň sebenenávisti nebo pochybností o sobě samém. Míra oslabení je dána tím, kdy a jak byly naše vrozené vlastnosti negativně ovlivňovány.

Fáze v náručí měla být základem našeho štěstí, naší blaženosti. Byli jsme o ni ochuzeni, ale po štěstí či po jeho náhražkách stále toužíme. Štěstí tak přestává být základní podmínkou života a stává se naším blízkým či vzdáleným cílem.

Pokud náš život srovnáme s yequánským, bude nám stále jasnější, proč děláme tolik zdánlivě nesmyslných věcí.

Snad nejrozšířenějším projevem ochuzení o fázi v náručí je neustálý nejasný pocit nespokojenosti v Teď a Tady. Cítíme se vykořenění, jako by nám něco chybělo; máme nejasný pocit ztráty, touhy po něčem, co neumíme definovat. Je to něco nebo někdo někde docela blízko. Projevuje se výpověďmi typu: „Byl bych šťastný, kdyby jenom…“ Doplnit můžeme jakoukoli změnu – třeba nový oblek, nové auto, povýšení nebo zvýšení platu, jiné zaměstnání, příležitost odjet, třeba na dovolenou nebo napořád, jinou ženu nebo manžela nebo milující děti, pokud žádné nemáme.

Je to přesně tak daleko, jak daleko byla matka v prvních měsících našeho života, v době, kdy jsme měli být v náručí. Tuto vzdálenost neustále udržujeme. Když tedy dosáhneme jednoho cíle, naplníme jeho místo novým „kdyby“. Většinou není těžké představit si celou řadu nových „kdyby“. Existuje dost věcí, které nemůžeme mít, bez ohledu na to, co už máme. A vzdálenost mezi námi a naším cílem dál udává vzdálenost mezi námi a naším chybějícím pocitem „správnosti“, spokojenosti v Teď a Tady.

Někdy se ale může stát, že je naše představivost u konce, že jsme cílů dosáhli příliš rychle či příliš snadno, a to může vést ke katastrofám.

Před pár lety se něco podobného stalo jedné herečce z bondovek. Pravděpodobně došlo k nesnesitelnému narušení rovnováhy mezi její potřebou po něčem toužit a věcmi, které si lze ještě přát. Byla nejúspěšnější filmovou hvězdou a nejžádanější ženou na světě. Vybírala si muže pozoruhodné fyzickými či intelektuálními úspěchy, brala si je, a pak se s nimi rozváděla. Podle norem její představivosti měla všechno, co chtěla. Byla zaskočená faktem, že se vytoužený pocit „správnosti“ nedostavil. Hledala ještě něco, co by si mohla přát a nemít hned, a nakonec spáchala sebevraždu.

Hodně žen a dívek, které měly stejné cíle, to nemohly pochopit. Proč spáchala sebevraždu Ona, která všecko měla? Americký sen to ale nemohlo vážně poškodit. Každá z těch žen si byla jistá, že kdyby jenom… kdyby jenom ona měla tolik vytoužených věcí a štěstí na dosah, nemohla by být nešťastná.

Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/koncept-kontinua-ochuzeni-o-zakladni-zazitky.htm#ixzz3pmFCsDfp

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 responses to “Koncept kontinua ve zkratce

  1. Někdy je lepší, když cíl je v nedohlednu, soustředěním se na jeho dosažení uspokojíme pocit, že štěstí je ještě před námi.
    Když snadno, rychle a často, docházíme k vytčenému cíli, může se tato samozřejmá, lehko dosažitelná životní cesta stát nudnou a ztrácí smysl.
    Bez překážek, není radosti a štěstí.

  2. jak může někdo vědět:“podle norem Její představivosti“? atd. atd. (zapomněli na drogy a alkohol, co hojně užívala, ale i na tisíce lidí, co jsou úspěšní a „nezblbli“ z toho)

  3. Já to nikdy nečetla, jen jsem o tom slyšela. A zajímal by mě nějaký skutečný výzkum toho, zda ty pocity nedostatečnosti opravdu nemají ty společnosti, ve které se ono „kontinuum“ nepřerušilo…
    Já bych spíš řekla, že tenhle pocit je do určité míry lidstvu společný… a je tím silnější, čím víc společnost nastavuje podmínky pro to, aby se posílil… v dětství, ale i ve škole a pak v práci. Pokud je společnost postavená na zvyšování prodeje, pak logicky věčně nespokojený konzument, bude výhodnější 🙂 Začarovaný kruh. Má teorie.
    No, jinak je samozřejmě lepší, když má člověk pořád nějaký ten cíl, než když zjistí, že žádný cíl ho nakonec neuspokojí…nebo že už neexistuje nic „cílovatějšího“, oč by ještě mohl usilovat.
    Spokojenost jaksi není ve vnějších cílech…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s