Kojostory

Aneb zase se to ňák zvrtlo…

Hlavně, že jsem si říkala, že tentokrát, tentokrát to bude jinak. Že jsem poučená, kam to vede. Že si dám pozor…

Jsem přesně tam, kde jsem byla s May i Lilly, ne-li hůř. Kojím přes den jen tak na „jedno cucnutí“, klidně po hodině, v noci bohůmžel totéž. Poslední asi dvě tři noci to bylo i častěji.

V noci na dnešek kolem jedné ráno, kdy jsem kojila asi po 109té a po 110té se probudil po půl hodině a zase nanovo, jsem řekla, že takhle to fakt dál nejde. Už jste viděli mimino s kruhy pod očima?

Tak jsem řekla, že žádné mlíčko v noci není, že v noci se spí. Nebyla jsem daleko od pravdy, už jsem fakt úplně vysosaná. No, nespalo se, řvalo se. Do půl páté do rána. Zkoušela jsem všechno, kromě toho nechat řvát dítě samotné v místnosti a chodit tam v intervalech. To pořád nechávám jako poslední možnost…ale možná mi nic jiného nezbyde. V půl třetí to vzdal Lev a odstěhoval se na 160cm dlouhý nerozkládací gauč do obýváku. Ve tři přišla Lilly, že jí to probudilo. Když jsem Vince nějak uhoupala a chvíli bylo ticho, ozvala se Lilly, že se bojí a má špatné sny. Opáčko… Chvíli  klid a pak Lilly znovu: Mamííí, já chci pitííí… Musela jít chudinka do svojí postele, jinak to nešlo. Obrečela to. Já skoro taky.

Dnešní noc… no uvidíme. Vím už, že mít Vince přímo u sebe v posteli, místo hned vedle v jeho vlastní nefunguje. Dudlík nefunguje vůbec. Chování nefunguje, přestanu chovat, řev. Tak držte palce…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Vincent. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 responses to “Kojostory

  1. A Ty chceš přestat úplně kojit v noci? Mám na mysli – opravdu sama za sebe to chceš? Nebo bys to jen potřebovala zkrátit a zmírnit?

    Třeba aby pil jen na hlad a nedělal si z Tebe dudlíka. To se podle mě dá docílit. Ale dá práci vymyslet, jak mu jeho potřeby zajistit i bez prsa. Co vlastně potřebuje? Vědět, že jsi s ním? Sát?

    Moje zkušenost – o čem není mé srdce na 100% přesvědčené a s čím nejsem psychicky v pohodě, to mi děti komplikují na ntou. Takže já jsem taky kojila v noci mnohokrát až do nedávna, protože mi jinak nebylo emočně dobře z představy, že mu seberu tu jistotu zrovna v období separační úzkosti a způsobím mu trauma.
    Teďka sice už vím, že trauma se zahojí, ale musím s tím být úplně v klidu, a pak to klapne.

    • Já vím, taky mi to tak funguje. Ale nechci přestat úplně kojit, jenom nemůžu dělat dudlík desetkrát za noc, to není dobré ani pro něj, nehledě na to, že pak nemůžu pořádně fungovat i pro holky… Stačilo by, kdyby se budil na pořádné napití jednou až dvakrát za noc

      • může se Ti zdát divné – ale pravda je, že (ač zní neuvěřitelně- „je maličkej“) moc dobře ví, jak s kým mávat. natož s Tebou. (a lepší už to nebude. Benjamínci, přirozeně, nejlépe a nejrychleji „ovládnou“ rodinu 🙂 ) Proto je separace nutná, a zase takové trauma (pokud je dítko jinak v poho, a to Vince je) není.

  2. A co nechat ho spat s tatinkem? Ja to tak delala s obema detmi a rvalo (jako fakt rvalo) se dve noci. Treti parkrat fnukli a byl klid. Idealni je vikend, aby se Lev dospal pres den.

      • Od taty proste nic nedostane, i kdyby rval sebevic a pritom je u nej druhej nejdulezitejsi clovek a utesuje. Takze moznost nejakeho traumatu je podle me minimalni. Ty si das spunty do usi a nebudes poslouchat, co se v loznici deje a nebude te to svadet, abys ustoupila. U Matyase jsem se musela drzet, abych nesla na pomoc. U Barci jsem si dala polstar na hlavu a spala jak drevo. A manzel to zvladnul uplne v pohode. Jen se holt dve noci nevyspal.

  3. Vydrž! To přejde. Občas je pár takových nocí a pak zase bude dobře. Neztrácej energii na hledání „proč“ ani „co s tím“. Prostě se snaž přežít 🙂

  4. A jak to jde dál???
    Já to měla podobně u té své přes den… nemohla jsem jí dát pít (ale mně bylo jasno, že nemůžu, protože by jí bolelo bříško z moc mléka) a tak jsem s ní tak chodila po pokoji a přemýšlela, čím jí uklidnit… hlad totiž neměla, muselo to být něco jiného.
    Výhoda ovšem byla, že jsem si ji na „ukojování“ nenavykla (min. ne moc dlouho…)
    A výhoda byla, že to bylo přes den.
    Ale myslím, že mají holky pravdu… tohle je většinou na pár dní pláče… a pár dní absolutní únavy tvé i všech okolo…
    Ale zase pak už budeš mít klid… teď jste taky stejně dost unavení …
    Když na mě toho bývalo moc, taky jsem to řešila tatínkem… ten fakt kojit nemůže…
    Asi jde o to opravdu si být jistá, že dál to takhle nejde… narazit na to dno… vědět, že tím ubližuješ sobě, holkám i Vincovi…
    Pokud nemá hlad, mléko nepotřebuje… a pláč je v podstatě jen taková snaha vymoct si to, co ho uklidňuje… budeš mu vždycky chtít vyhovět v tom, aby měl to, co ho „uklidňuje“, nebo budeš mít tu sílu říct „ne“ a nabídnout mu prostě jen svou přítomnost, své ujištění, že jsi s ním a že to spolu zvládnete (nebo s jeho tátou…)????

  5. to se zas upraví… a jak si tak pročítám jiné příspěvky, dělá Vinc teď velké pokroky – a skoky ve vývoji, tak asi chce více blízkosti a jistoty…
    Přes den jsem dítko přestala kojit na roce, ale večerní a noční nám zůstalo až do 2let. Pak jsem odstavila domluvou – bez breku, bez scén. Myslím, že jsem si mohla ušetřit to bádání nad tím, jak v noci kojení omezit i několikeré marné pokusy, když mu byl třeba rok a půl… Postupně jsem se naučila tvrdě spát, i když v noci sosal…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s