lítací dny

Jak je teď hezky, lítají holky nejraději venku za domem s bandou dalších dětí.Dneska odpoledne jsem je nemohla dostat domů, vydržely od půl druhé do půl deváté. Když dostanou hlad, zavolají o něco k jídlu, rozdělí si co kdo přinese a je to. Sem tam potřebují něco hodit dolů nebo usměrnit, když je napadne jo blbost… Ideál podle Líného rodiče, v rámci možností. Mezi nimi hopsá králík, morče od sousedů, občas kočka nebo pes. Ani nemusíme někam jezdit.

Ale co jsem slyšela, je to vzácnost.

Moc by se mi líbilo žít v takové volně provázané komunitě lidí, kde by měla každá rodina svůj dům, ale byly by i společné prostory, kde by se chovala zvířata a pěstovaly rostliny, děti by se volně proháněly okolo…

Advertisements

14 responses to “lítací dny

  1. Podle mě to pořád ještě funguje, ale asi spíš u menších dětí, pak už tolik ne, starší se přesouvají k technice do bytů. Ale u nás naštěstí taky docela solidní sídlištní parta 🙂 Akorát škoda, že nevidíme přímo na hřiště, takže se nemůže odehrávat takové to: „Mámíííí, můžeme tu bejt ještě chvíli?“ Musí se chodit domů domlouvat 🙂
    S provázanou komunitou někde mezi domy bych měla možná problém, potřebuju kolem sebe hodně různých lidí, což v menší komunitě tolik nejde.
    A docela by mě zajímalo, jak tyhle dětské partičky fungují na venkově, jestli se to tam taky pořád drží.

  2. co vidím z okna já – tedy, když vlezu do chodby – jedna partička okupuje pískoviště a kus trávníku (0-5), druhá zbytek trávníku+kus louky kolem+hřiště nahoře (https://jolana88.files.wordpress.com/2014/08/img_20140803_131741.jpg) 7-13, zbytek horní hřiště (a večer houpačku a lavičky 🙂 ). Bydlím sice ve městě, ale podle rodičů spolužáků (o synovu školu je zájem) – to takhle funguje minim. v pěti přilehlých vesnicích.

  3. U nás to takhle nefunguje… a to pár dětí v okolí je. Já jsem byla takové dítě samotář, hraní v partě mě vždycky omezovalo… a asi jsem ráda, že ta moje má asi pocit, že ve škole a v družině jí to stačí a doma se pak vrhá do takových těch samostatných fantazijních her. I v družině ráda zůstává dlouho… prý proto, že pak už tam není moc dětí a může si hrát s tím, co chce, a nedělit se o to 🙂 Což chápu… ono je někdy otrava pořád se domlouvat na kompromisech a nemít nikdy možnost to rozehrát po svém… když už člověk neumí zavelet a přesvědčit druhé. Což myslím ta moje tak úplně neumí….:-)
    Takovéhle partičky zažíváme spíš na chalupě… tam mají volnost, lítají… a já ani nemusím řešit jejich bezpečnost… případně úkoly a spol. Protože tahej dítě od her k povinnostem :-))))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s