běž tam, nevím kam, přines to, nevím co

Aneb jarní splín… 

Nějak se mi do ničeho nechce. Mám pocit, že ten každodenní kolotoč nikdy neskončí a zároveň výčitky, že nejsem dost vděčná. Zapadám zase do role matky a už si přestávám vzpomínat, kdo vlastně jsem. Do toho potřebujeme změnit už nevyhovující bydlení, ale nemůžeme se shodnout na tom, jak, když v létě možná zase odjedeme. A taky mám pocit, že to dělám všechno špatně, nic nestíhám a pokud si vyberu jednu činnost, je to na úkor minimálně tří dalších…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice inside out, moje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 responses to “běž tam, nevím kam, přines to, nevím co

  1. Ach, tohle když se mi přihodí, tak mi pomůže jediná metoda. Nemyslet dál, než do večera, udělat jen to, co ten den MUSÍ být a vůbec neřešit zítřek. A tak, den ze dne a najednou se to rozběhne a je zase lépe. Někdy to trvá i 14 dní, ale bývá to různé. V době kolem rozvodu jsem takhle žila asi půl roku. Ale to byla mezní situace. Držím palce, ať to z tebe brzy spadne!

  2. No to s tím bydlením mi něco připomíná, taky nevím, jestli se mám spíš zabydlovat, nebo jak to vlastně bude… měli jsme se stěhovat blíž L. práce, ale kiksnul nám pronájem 😦 takže zase hledáme a jsme kde jsme byli…

  3. Nejsi v tom sama, neboj. Pravdu maj profláknutá hesla „bordel v bytě-šťastné dítě“ 🙂 Svět se nepřestane točit, když něco nestihneš. Moje – oblíbené – co nemusím udělat dnes – Klíďo odložím na jindy :P: Udělej si radost, běž si něco koupit, dej si sraz s kámoškama, nech Lva hlídat .. prostě – buď klidně chvíli jako moucha .. sxr na to 😉

  4. Přeji ať chmurné dny přejdou a je zas líp. A doopravdy nejsi v tom sama, já se teď kdy můžu skrývám s knížkou a snažím se zapomenout na hromady prádla, byt který potřebuje pořádně vypucovat, psa který se musí venčit a to že děti zítra zase budou chtít jíst. On přijde den kdy na to budu mít náladu a všechno to udělám i ráda…jen těm dětem asi budu muset dát najíst …

  5. Černý myšlenky jsou svině. Tečka.

    Když jsem byla malá, měli jsme doma sviní několik (rozuměj prasnic) a bylo s nima vždycky strašný práce. Sou to chytrý potvory. Když mi bylo tak 16 a byla jsem pár dní sama doma, vyrazily vrátka chlívku a zdrhly do kukuřice (asi 3 ary). Naštěstí jen na vnitřní zahradě, skutečně ven se dostat nemohly. Sama jsem je vyhnat nedokázala, to je jasné, ale nešlo to ani s třema sousedama. Až pět velkejch chlapů je dostalo ze zahrady na dvůr a zpátky do chlívku. Jak vypadala kukuřice asi nemusím popisovat.

    Černý myšlenky jsou stejný – sám na ně člověk nestačí, škoděj kde můžou a ještě si jedna přijde úplně hloupá a neschopná. Ale když se sejde dobrá parta, dou zahnat kam patří.
    Teď jen ještě přijít na to, jak z černejch myšlenek udělat klobásky a paralela bude dokonalá :).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s