uf

Začíná mě ze základky jímat hrůza… 

Mluvnice v devítce vypadá velmi podobně, jen se věnujeme větnému rozboru a snažíme se dopídit toho, jak určíme ve větě přísudek a jak se zeptáme na podmět.

Při hodině občanské výchovy v deváté třídě pak vyprávím o rozdílu mezi způsobilostí k právům a povinnostem a způsobilostí k právním úkonům. Ač mluvím dost nahlas, odhaduji, že dál než do třetí lavice mne přes hluk slyšet není. Zatímco já vyprávím a někteří vesele švitoří, dvě slečny si navzájem pomalují fixkami obličej. Posílám je to umýt, ovšem jedna z nich mi oznámí, že je to její obličej a že si tam může namalovat třeba pí.. – tedy ona to řekne na plná ústa.

(Mám pocit, že se za okny mihla sova.)

Chvíli lapám po dechu, hledím na tu slečnu, kterou bych při setkání někde na ulici určitě považovala za dospělou, a přemýšlím, zda mne jen zkouší, nebo se tak chová běžně. Ať tak, či onak, nehodlám prohrát.  Aniž bych uhnula před jejím pohledem, jí ukážu na čelo. „Víš co? Tady máš ještě malé místo, tak si ji tam tedy namaluj, otoč se na třídu, ať všichni vědí, s kým mají tu čest, a pak se jdi představit také do ředitelny!“ Nejsem si jistá, jestli jsem to trochu nepřehnala, ale pro změnu lapá po dechu ona.

Začátky bývají vždycky krušné, říkám si a o to více se věnuji přípravám. K žádné výrazné změně ovšem nedochází ani po týdnu. Do šesté třídy se chodím uklidnit, na vysokou si odpočinout a na večerních kursech relaxuji.  Snažím se vyšetřit co nejvíce času pro své vlastní děti, představa, že za pár let by na tom měly být podobně jako moji současní svěřenci, mne děsí. Sešity opravuji, až když děti usnou, přípravy dělám kolikrát do dvou do rána.

Sloh v devítce – popis předmětu.  Připravím si zajímavé názvy zvířat a rostlin a děti mají popsat, co si pod nimi představují. Jeden z hochů si vybere názvy „pláštník malý“ a „moudivláček“, tématu se chopí po svém:

Pláštník malý kondom pro lidi s malým přirozením. Malý kondom o velikosti asi 5 cm.

Kundivláček (následuje obrázek s popisem „vlak“ a „kunda“)

Mužské přirození které míří do ženského přirození.

celý článek (chápu, že autorka používá jistou nadsázku, ale i tak… to je to na těch základkách fakt tak šílený?)

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 responses to “uf

  1. No, já nevím. Učím teď v rámci projektu učitelky na základce… jedna z učitelek si neustále tu svou devítku pochvaluje :-))) Že jsou velmi šikovní. A když s nimi před tou mou hodinou odchází ze třídy, jsou tak nějak v klidu, rozesmátí 🙂
    Asi jak kde, jaká škola, jaký učitelé a jací děti se sejdou. Opět 🙂

      • souhlasím s Tatou Tuleněm. „Demokratická“ výchova nese svoje plody. Ve všech směrech. Robátku, kterého se ptají (demokraticky ochranitelsky):“kdy a kde bude, laskavě, papat“ se těžko vysvětluje, že není na světě samo :/ A z díťátek jsou rodiče …

      • No jo to je pravda… Jenže ten kompromis se těžko hledá. Navíc jeden přístup vede k různým výsledkům. Zrovna to jídlo… May jí všechno, nebo alespoň ochutná. Lilly je vybíravá už od miminka, kdy mi odmítla jedno prso….

  2. Ten clanek je jeste pomerne v pohode, na zakladkach je to poslednich cca 25 let mnohem horsi! Souvisi to s prekotnou zmenou pomeru a uvolneni, ktere vedlo z extremu autocenzury az do druheho extremu, kdy vetsina populace nema zadnou uctu k autoritam. Ostatne, kde by ji taky vzali, kdyz jim to doma nikdo neukazal… 😦

    Samozrejme, cest vyjimkam!

  3. Také si myslím že ten článek je ještě celkem slabý odvar oproti ostatnímu dění na základkách. Není to tak dávno co jsem si tímhle školním prostředím prošla (ačkoli já jsem hodně mírná a moralizující povaha, takže jsem ze spolužáků byla asi stejně zdeptaná jako učitelé). Je to opravdu všude stejné, a když už se takto neprojevují před učitelem, tak mezi sebou ano. 😉 Dobrý kolektiv je skoro mýtus, ani se není čemu divit, však to je velká skupina lidí kterými jste se neobklopili dobrovolně a z vlastní vůle, navíc ty sociální dovednosti a cítění se v tom věku ještě dost vyvíjí…
    Každopádně se nebojte, i když je druhý stupeň základky taková džungle, k pubertě to už nějak patří a na střední a vysoké škole se to zase obrátí k lepšímu. 🙂

    • To je fakt smutný příběh 😦 zvláštní je, že nás bylo na ZŠ víc, i přes 30 ve třídě. Kolektiv ale byl fajn a dodneška mám nejlepší kamarádky odtud… Takže jen tím věkem bych to neviděla…

  4. Tohle není produkt demokratické výchovy, fakt ne. Učila jsem na střední podobně staré děti, které rozhodně neměly demokraticky vychovávající rodiče. Zhusta měli rodiny neúplné, nefunkční, nestarající se. Je to kombinace věku, který má svá psychologická specifika (odpor k autoritám, nechuť podřizovat se cizím požadavkům, nedůvěra v systémové vyučování atd.), specifických individuálních problémů a systémových pravidel školní docházky – žáky na ZŠ v Čechách prakticky nelze nijak potrestat, nelze je vyloučit, nelze je donutit udělat práci navíc, nelze je nechat po škole atd. Není to všude. Každopádně autorka článku, hm, asi nemá příliš dobrou pedagogickou průpravu, když ji šokují sprostá slova a vtípky puberťáků a nedokáže s tím konstruktivně pracovat – jaká příležitost propásnutá, vysvětlit žákům, že existuje i slovo „moudí“ a co znamená, popovídat si o etymologii atd. 😀 Očekávat, že se to zlepší po týdnu, je bláhovost, podle mých bývalých kolegů trvá půl roku až dva roky, než se žáci s novým učitelem sžijí a začnou spolupracovat.

  5. Nerozporuju, že z hlediska učitele jsou to galeje, sežere to veškerý volný čas a je to absolutně neadekvátně finančně ohodnoceno… je to práce, která dokáže člověka zničit, a já to vlastně taky potupně vzdala. ALe není to tak všude, tomu stále pevně věřím.

  6. Taky které dítě dneska zůstane v devítce na základce? Většina těch, co nejsou úplní zoufalci, bude dávno na víceletých gymplech…

    • na druhou stranu – proč dítko cpát na gympl? školu s praktickým zaměřením považuje dnes už dost rodičů za přijatelnější – i co se budoucnosti týče.

      • uvidime, jak se to za tech par let vyvine… zatim neresim gymply ale tu ZS…

      • no to je prave problem s temi mensimi skolami, ktere maji treba jen jedu tridu v tom kterem rocniku. Pulka deti pak odejde a nemaji to s kym sloucit…

      • Nevýhoda malých tříd, jak jsme zjistily, je i v tom, že ve větším kolektivu je větší šance, že narazí alespoň na někoho, s kým si bude rozumět…
        No, všechno má svá pro a proti… podle mě dítě nakonec narazí přesně na to, nač narazit má, a pokud to nebude úplně Ok, tak se bude dříve nebo později učit, jak se s tím, že něco nebylo Ok, vyrovnat. Nakonec, když se na to dívám tak zpětně, tak nejvíc člověku asi dávají všechny ty události, které byly otravné a k ničemu. Jen asi potřebuje někde nějakou podporu… třeba doma… a třeba v tom neútlejším dětství….

    • Akorát na gymply teď nebude už odcházet tolik dětí, resp. víc jich bude na ZŠ zůstávat, jak jsou silnější ročníky. U nás na škole je např. devítka jen jedna třída, pak už jsou po dvou, počínaje druhou třídou tři a příbývá v nich dětí.
      To, že bylo málo dětí, tudíž jich hodně na ty víceleté gymply odešlo a na ZŠ zůstal malý výběr, taky není zrovna dobře.
      Co se týče sprosťáren a pubertálních vtípků, ty byly už snad i za nás (revoluci jsem zažila v sedmičce).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s