zase ta škola…

Nevím, jestli je to jen školou nebo případným dalším vývojem osobnosti, ale May se najednou začala stydět. Nechápeme… 

Navíc z původně zdravě sebevědomého dítěte se postupně stává zakřiknuté dítě, které si nevěří. To se nikdy předtím nestalo, aby mi řekla, že se stydí si o něco říct, někam jít, nikdy neměla problémy s cizími lidmi, na první návštěvě prohlašovala, že tam chce přespat apod., spíš jsem se bála opačného chování, její „stydím se jít se zeptat trenéra“ mě naprosto šokovalo, dneska se styděla doma tancovat, to se nikdy předtím nestalo…

Co s tím? Je možné, že zase odjedeme někam za mužovou prací do zahraničí, tak to zatím nechci řešit přesunutím do jiné školy, navíc se obávám, že bych si stejně moc nepomohla… a dcera má ve třídě kamarády a i tu učitelku podle jejích vlastních slov má ráda… Ale bolí mě se dívat na to, jak se to v ní postupně láme…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice May. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

30 responses to “zase ta škola…

    • ja prave nevim. mozna to souvisi s dalsim vyvojem osobnosti, kdy si zacina vice uvedomovat sama sebe a prestava byt ditetem v magickem svete… ale nemam s tim zatim zkusenost, tak proto se ptam i tady, jestli se to treba nestalo u vas, co mate starsi deti? Nebo je to fakt tou skolou, proste se boji neco rict, aby to nebylo spatne, v tom bych videla jednoznacne vliv ucitelky a tech problemu, o kterych jsem uz psala…

  1. No, já tohle u té své zatím nepozoruju a to chodí už do druhé třídy 😦 Ono je možná stydět se a stydět se… proč se styděla tancovat? Proč se styděla ptát trenéra? Někdy k tomu prostě může mít dítě důvod, který bychom nečekali…
    Ta moje je na začátku ve skupině vždycky trochu opatrnější, ale vysloveně stydlivá nebyla a stále ještě není… a když se tváří stydlivě, spíš to někdy hraje, prostě proto, že něco zrovna dělat nechce, řekla bych :-)))
    Takové to stydění, kdy se děti začnou bát něco říct, aby se „neztrapnily“, to mám dojem přichází až s pubertou… z těch dětí, které učím, to některé neměly ani ve čtvrté třídě… ale jiné na velké škole už byly trochu opatrnější právě v té čtvrté… docela mě ten rozdíl tenkrát překvapil… možná to není ani učitelkami, ale prostě větším kolektivem?? A holt tím způsobem hodnocení??

      • Já bych nejdřív fakt sledovala, proč se stydí v konkrétních situacích… jestli ti to May řekne (a jestli to dokáže nějak pojmenovat). Třeba ti to nakonec sama tím, jak to popíše, prozradí. Že to má nějakou souvislost se školou. A pak bych asi nečekala, jestli někam pojedete jinam nebo ne, kdo ví, jak to bude. Otázka ovšem je, jestli je možné ji dát někam jinam. A z vlastní zkušenosti, ani malé kolektivy nejsou výhra, možná se pak nebude stydět, ale… Velmi záleží na tom, jaké děti se sejdou a jaký učitel. A to se bohužel někdy zjistí až po nějaké době… 😦

  2. A co ti říká, když se jí zeptáš, PROČ? Proč se stydí doma tancovat? Má strach, že se jí to nepovede a někdo se jí bude stát? Už někdy k takové situaci došlo? Proč se nechce jít zeptat trenéra? Třeba se jí líbí 😉 V tomhle věku už možná holčičky začínají opačné pohlaví vnímat jinak… To jsou ale všechno jen moje domněnky. Jak je to doopravdy, to ti musí říct ona. Tak svěř ostatní dvě děti tatínkovi nebo babičce a udělej si s ní nějakou odpolední dámskou jízdu a třeba to z ní vyleze. A na začátek jí řekni, že ti připadá, že se v některých situacích chová jinak než dřív a že bys moc ráda porozuměla tomu, proč to tak je.

    • U tancovani rekla, ze se tancuje divne, u trenera je to spis tim, ze je to takovy razny prudas (a nerekla bych, ze by se ji libil pupkaty ctyricatnik s polopleskou :D) a asi ji pripomina ucitelku, protoze na ne taky rve. Damskou jizdu chystam dlouho, vzdycky jsme nakonec bud marodi nebo padne hlidani nebo neco… 😦
      no uvidime…

      • Tak snad budete mít příležitost si spolu někam vyrazit. Až se uzdravíte teda. Snad jí pak budeš moct zase dodat sebevědomí a vysvětlit jí, že někteří dospěláci nedokážou pracovat se svými vlastními emocemi a proto třeba křičí, ale že by si to nikdy neměla brát osobně, že je to jen problém paní učitelky/trenéra, jejich způsob komunikace a s jejími dovednostmi to nemá nic společného.
        Já se tohohle taky hrozně bojím. Doma se snažím o partnerský přístup a na všem se s Motýlkem domlouvat, ale pak ho vyzvedávám z jeslí a slyším, jakým způsobem tam ty vychovatelky na děti mluví. To je samé „neběhejte“, „nekřičte“, „ne, teď ta auta nevytahujte“… A nikdy nevysvětlít, proč tu či onu činnost zakazují. Mám z nich pocit, že by chtěly, aby děti jen potichu seděly a koukaly před sebe. Tak si říkám, jak tohle pak ovlivní osobnost těch dětí, včetně Motýlka? A co nás pak čeká ve školce a škole? Opravdu s tím pak něco můj partnerský přístup doma zmůže?

      • jo, to je taky problem u nas ve skolce u Lilly (te to alespon tolik nevadi, je klidna povaha milujici poradek), i ve skole u May… Na jednu stranu ty ucitelky chapu, protoze kdyby jim tam skoro 30 deti litalo, tak je to dost nebezpecne. Jenze deti nejsou vetsinou schopne vydrzet sedet v klidu tak dlouho… a navic kluci potrebuji litat a radit a prat se a uspinit se… kdyz pozoruju to skolstvi, tak se desim toho, ze tam dam jednou Vincenta, protoze uz ted je jasne, ze to neni klidne dite. A ten system je vyslovene zamereny proti klukum, mam v planu post, ale nestiham. Ve zkratce, je tam velmi malo muzu, chvalene je chovani vlastni holcickam a klidne cinnosti a naopak trestane je chovani vlastni klukum a klucici cinnosti…

      • ja jenom doufam, ze ten respektujici pristup, teda do urcite miry, jim da alespon nejaky zaklad a sebevedomi pro preziti tech skolnich let… ale kdo vi, o May jsem si myslela, ze je odolnejsi a ted se ukazuje, po necelem roce v ceske skole, ze mozna az tak ne…

  3. To je fakt… pro kluky naše vzdělávání moc není… já to vidím ve třídách… z kluky je největší „potíž“, nejvíc se napomínají, nejvíc se nudí. Musí to být otrava, pořád poslouchat nějaké připomínky. Mně se třeba hodně líbilo, když třídní té třídy, ve které učím angličtinu, jim nedávno promlouvala do duše (chodí jim tam i rodilý mluvčí a toho svým chováním úplně odrovnali). Říkala jedné holčičce třeba, že jsem vždycky smutná, že musí odcházet dřív, protože ji mám ráda, jak je taková aktivní. A holčička (kterou musím často uklidňovat, má tendenci si usurpovat pozornost, vykřikovat… a to fakt až mi brní uši :-))) prý jen seděla a udiveně zírala 🙂 Ty naše děti si mohou často myslet, jak jsou strašné, protože je pořád napomínáme… dokud jim někdo neřekne, že je to všechno úplně jinak :-)) Kdesi jsem četla, že se vrátili zpět k oddělené výuce – kluci zvlášť a holky zvlášť. Jsme prostě jiná a potřebujeme něco jiného.

    • nevim, jestli by oddelena vyuka pomohla. protoze by pak zase chybela zkusenost s interakci s opacnym pohlavim… ale urcite by pomohlo treba to, co delaji ve Svedsku – delsi prestavky, klidne dvacet minut, a za kazdeho pocasi vyhnat vsechny bez mobilu na hriste ven… kde se muzou klidne zmazat, protoze maji pres normalni obleceni takove to pogumovane a gumaky v satne… nechapu, proc to tady nejde. U nas sedi deti ve tride furt, prestoze maji primo pred okny hriste.

      • No, asi nepomohla. Protože právě to, že kluci a holky vyrůstají spolu, napomáhá právě tomu, že si lépe rozumějí… pamatuju si třeba, jak právě holky v Jordánsku byli z kluků úplně na větvi, protože oni se mezi sebou vlastně vůbec neznali. A hlavně… já si třeba jako malá radši hrála s kluky :-)) Hmmm… to je fakt… u nás jsou celou dobu zavření ve škole. Občas jdou o velké přestávce na dvůr. A vím, že třeba naše paní učitelka řeší právě chování kluků o přestávkách… nutně by potřebovali ven.

      • jo jo, tam jim to fungovalo skvele. a chodili vsechny deti, i z vyssich trid. jenze oni by tam ty deti jinak nejspis vubec nezvladali… navic tam bylo 18 deti a 4 ucitele na ne, co se stridali po dvou, to se pak dela jinak…

      • Hmmm… víc učitelů na míň dětí. To říkám furt. Klidně větší třídy, ale víc učitelů na ně… i když ona ta spolupráce ve dvou je trochu složitější.

      • z pohledu ucitele nevim, jak to delali, ale kazdopadne to fungovalo lip… jenze to souvisi i s tim, ze tam maji na skolstvi vic penez – a na jine veci, protoze se to nerozkrade…

      • No právě… a jsme zase u peněz a priorit… na což jsi vzpomenu vždy, když dorazím do svého rodného města na náměstí vidím 2 banky a nedaleko další…

  4. Co se toho respektujícího přístupu doma týká… jaká je vaše zkušenost jako dětí?? Já měla doma respekt a svobodu a ve škole tu klasiku (a to jsem byla ten premiant, ale byla jsem strašně otrávená). Řekla bych, že škola mě hodně zkrouhla (kombinace přístupu učitelů, vyučovacích metod a kolektivu), ale možná právě díky té výchově doma vím, že je to špatně a snažím se to dělat jinak. A mám někde v hloubi duše ponětí o tom, že o mé hodnotě nerozhodují druzí… a mám od čeho se odrazit k nějaké změně. Ale teď v sobotu na školení lektorů jsem si uvědomila, jak strašně moc je ve mně ten školský přístup zažraný… ta neochota se podrobit čemukoliv, co zavání hodnocením (dobré, špatné). A můžou vám stokrát tvrdit, že je to jen pro vás zpětná vazba. A to jsem si myslela, že po těch x letech na Univerzitě mi tohle už do značné míry nevadí… tam vás pořád někdo hodnotí a zkouší. No, vadí. A narážím na to vždycky, když mám dojem, že mě někdo bude hodnotit… tu nechuť se zapojit… určitý stud a tak…

    • hm… u nas to byl extrem. Tatinek profesor me od urciteho veku (asi jak jsem zacala se nejak rozumne projevovat, s malymi detmi to moc neumi dodnes, ale treba May uz zacina brat) mi daval na jednu stranu absolutni volnost a bral me jako rovnocenneho partnera – dokud neslo o chozeni na disko 😀 naopak mama, jinak ucitelka SS, presne pravy opak respektujiciho pristupu, neustale zakazy a prikazy a jako rovnocenneho partnera me zacala trosku brat az ted, kdyz mam deti… je to asi povahou, jsem vic po tatovi, ale muj pristup je asi dost ovlivneny i mamou… kazdopadne jsem nemela nikdy problem se ozvat, rict svuj nazor nebo jit proti autorite, pokud jsem si myslela, ze se deje nejaka nespravedlnost. hodnoceni sama sebe neodvozuju od nazoru jinych, s tim problem nemam.

      • No a ve škole jsi měla taky tu klasiku, co? Tam to je možná dané prostě osobností… pokud je člověk trochu ambiciozní (a to jsem byla já a co tak píšeš, asi i May je) a trochu perfekcionalista, tak ho to může ovlivnit… ostatní se na ty jejích „kecy“ ve škole prostě vyprdnou :-)))) Štastní to lidé :-))))

      • Necítíš nikdy takový ten silný tlak na to „být dobrá“ :-)) No, asi nejsi Kozoroh :-))) Když se ten vnitřní sejde s tím vnějším a ten vnější tě začne hodnotit a místo podpory tě srážet, asi to pak tenhle typ lidí snáší mnohem hůř. Uzavře se před tím vnějším světem… zůstane nim jen ten vnitřní impulz…
        Asi je velmi těžké podpořit právě takového studenta… a je velmi těžké je mezi těmi 30 dětmi objevit a mít prostor s nimi pracovat…

      • ja jsem dost dobra sama o sobe a nepotrebuju to nejak dokazovat sobe nebo okoli 😀 ale to je asi diky tatovi, ktery o me nikdy nepochyboval a vzdycky se me zastal proti komukoliv. proste nikdy to nebyla moje vina… musela jsem se pak rovnat zase na druhou strau, mivala jsem sebevedomi az do nebes 😀 i kdyz to bylo castecne i vekem…

      • No, já si taky vždycky myslela, že jsem dobrá… jen ti kolem mě že to nechápaj a pruděj :-))) Tak jsem se stáhla a bála se cokoliv říct :-)))) Rozhodně jsem nebyla ten typ, který přesvědčuje učitelku, že nic neví :-)) Přiznat si, že nejsem zas až tak dobrá, nebylo (a stále není) úplně snadné :-)))) Já bych řekla, že je to dané tím silným vnitřním hodnocením, tou snahou být lepší a lepší… jak nás někdo venku nehodnotí také pozitivně… tak máme tendenci vycouvat. Nebo dožadovat se toho pozitivního hodnocení. Není snadné se tomu totiž postavit..

      • tohle prave moc nechapu, ale beru, ze kazdy to ma jinak… ja mam zase jine vnitrni konflikty k reseni…

  5. jen jsem nakoukla a) na ten post o „proti klukům“ jsem zvědavá 😉 b) nemůže to být trošku tím, zda May není trošku perfekcionistka? zase dojdu …

    • jo, jestli se k tomu dostanu… nejak nestiham… mam tam rozepsane uz asi dva takovehle delsi posty a nejak to ne a ne dopsat… o generacnim pristupu od Alinky, o numerologii – pokracovani a pak ty prechodove ritualy…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s