Dotaz

Chtěli byste být svým vlastním dítětem?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice inside out. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

23 responses to “Dotaz

  1. Ty jsi vostra ! 😉
    Proti svemu vlastnimu detstvi vpodstate zadne vyhrady nemam. Tedy pokud nepocitam skolku.
    Takze asi nemam moc duvod chtit. Ale jo, asi jo. Proc ne. A jako svoje vlastni dite bych svoji matku vic setrila :))).

  2. No urcite bych si to s nima ted vyměnila 🙂 I kdyz takový dotaz nebyl,bylo to první co me napadlo…
    Jinak nevím.Kazda (rozumna) mama to děla tak,jak si mysli,ze je to pro její dite nejlepší-ale jestli je to pro něj opravdu nejlepší?

  3. No… jsou chvíle, kdy ne, ale zase vím, že jak zacházím s Bibinou, tak bych s dcerou své (=citlivější) povahy nezacházela, mám vyzkoušeno, že jí to nevadí 😀

  4. Ty jo, nejdřív mě to vyděsilo, ale pak jsem si řekla, že vlastně jo. Když to porovnám se svým dětstvím, tak velice ráda :-). A to jsem neměla nijak špatné dětství, jen se snažím klukům dát to, co třeba mně chybělo – ukázat hodně možností, aby si pak sami vybrali. Jak ve sportu, v umění, atd. Já vím, že je hrozně brzo, ale snažím se ho podporovat ve všem, cco dělá, neříkám ať přestane, ať si nevymýšlí atd. A taky mu pořád říkám, že jsme rodina, máme se rádi, že ho miluju, snažím se mu dát pravidla – jako zrozenec v panně to oceňuje a má svoje ještě silnější pravidla… snad to bude dobře odvedená práce ;-). A já bych sebe brala jako maminu – naučila by mě plavat, lyžovat, tahala mě po kavárnách, pořád lidi okolo, děti, návštěvy, doma čtení, kreslení, maminka, která mě nechá dlouho spát a rozmazluje mě oblíbenou zmrzkou, do akváče kdykoliv chci, do kina. boha jeho, to bych brala 😀

  5. ja jsem se takhle zamyslela po jedne vyhrocenejsi scence s May, ke ktere doslo pote, co si vymohla prodlouzenou vecerku („ja nemam zadne vyhody, kdyz jsem starsi, jen musim chodit do skoly a delat ukoly“), ale pak nebyla schopna rano vstavat do skoly… asi bych mela min kricet a vic poslouchat, brat to vsechno min vazne… a Lilly zase min popohanet, porad mam pocit, ze driv bych ji pomohla (zapnout, obout) ted ji jenom honim, protoze je z nas nejpomalejsi… ale jinak i docela jo 😛 (zatim…)

    • Já nemám dvě děti, takže tohle asi nikdy řešit nebudu… to „já nemám žádné výhody“. Ale takhle zvenčí mě napadlo, proč ty děti pořád hledají nějaké „výhody“… a když už, proč si nevymůže nějakou takovou, která nebude nakonec na obtíž 🙂 Chápeš, jak je to vlastně strašně zvláštní, když se život už v tak útlém dětství začne dělit na výhody a povinnosti?? Mně se to tedy vykládá, ale to mě tak napadlo :-))) Vnímáš ty sama svůj život jako řadu povinností a výhod??

      • hm… no povinnosti tam jsou urcite taky… ale takhle to nejspis nedelim… nevim, kde k tomu prisla, budu premyslet

      • proč si děti žádají výhod? Vy nemáte věci, které „bude moci až“? je to přeci logické – potřebují najít svoje místo v rodině. Starší sourozenec je důležitá věc 🙂 Více pomáhají – i když si to rodiče mnohdy neuvědomí nebo nevšimnou, mají (musí) být samostatnější – tudíž jsou logicky „větší“. Řekla bych, že pro ně je „výhoda“ obrovská odměna – třeba si moci o 10minut déle číst, v pátek chodit později spát … je to různé. PS: mnoho dospělých je přesvědčeno, že ráno vstanou v pohodě 😆

      • to mas pravdu 😀 treba ja kazdy vecer, kdyz jdu zase spat kolem pulnoci misto v devet…

      • Logické to je… otázka zní, zda je to i nutné. Ale jak říkám, vzhledem k tomu, že neřeším půtky dvou dětí, ale to naše se prostě přizpůsobuje dospělým (a my jí), tak je ta dynamika v rodině prostě jiná. „budeš moci až“ máme tak max. u alkoholu :-))) Většinou spíš závisí na tom, co dělat chce, nač se cítí… a k čemu mám chuť ji pustit. Mám dokonce pocit, že v naší rodině se tak nějak z povinností stávají výhody :-)) Třeba ve smyslu: vyndávat věci z myčky?? Ani náhodou :-))) Už se těším, až mě bude přesvědčovat, že má na tuto „výhodu“ právo, protože to „dělají přece všichni“ :-)))))

      • takže – když nemáte „až“ – malá chodí spát klidně po půlnoci? do školy kdy chce? úkoly pokud se cítí? obléknout se sama – jen když se rozhodne? tomu se mi nechce věřit .. PS: děti doma odmala zapojit i do neoblíbených činnosti – odmala – nač stačí – já považuji za přirozené. Logik je de-facto momentálně „jedináček“, a přesto není zbaven povinností (ty k právům prostě patří)

  6. Jinak jak se to vezme… já bych klidně byla svým dítětem, myslím, že tak strašné to není :-))) Mohlo by být i stokrát hůř :-))) Na druhou stranu bych si dokázala představit, že bych měla i mnohem lepší matku :-)))) No, ale já jsem si sama sebe nevybrala :-)))) Tak holt má, co chtěla :-))))

  7. No…. on bude zakopaný pes asi v mé averzi vůči slovu MUSÍM :-)) Ta moje nemusí chodit spát v 9, ale je to ideální čas na to, aby se dostatečně vyspala. Tak to má podané. Můj ideální čas je 11 hod. Neříkám jí „až ti bude tolik jako mě…“ 🙂 Spíš je to tak, že jí dost dobře nemůžu dát nějakou úlevu v tom, co je pro ni ideální 🙂 Do školy je potřeba chodit včas, aby… úkoly dělá, když je dělat chce. Ovšem velmi jasně jí vysvětlím, že je ideálnější udělat si je po návratu z družiny. POznala jsem totiž, že 99 procent vzdorovitých extempore následovalo po nějakém mém „Musíš a to teď hned“. Nejlíp fungujeme, když chápe, proč dělat věci, které je „potřeba“ udělat… a z toho důvodu je chce udělat sama dobrovolně. Snažíme se měnit MUSÍM na Chci. A docela to jde. Samozřejmě jsou okamžiky, kdy prostě musí. Ale ne proto, že musí, ale proto, že je potřeba brát ohledy na druhé. A tyhle „potřeby“ jsou prostě potřeby. Není možné s nimi moc manipulovat dle mé libosti. Takže nemá potřebu hledat nějaké výhody. Ani mezi mé povinnosti nepatří chodit do práce, nakupovat, vařit apod. apod. Dělám to, protože chci :-))

    • 🙂 docela mě pobavila představa, co by se stalo (stane) – když zjistí, že Vaše „ideální“ se s tím jejím nepotká a ona úlevu požadovat bude. Používat slovo musím není nutné. Je třeba – aby se oblékly, najedly, napsaly úkoly .. V početnější rodině holt věcí „s ohledem na druhé“ je o něco víc.

      • Její ideální se s tím mým občas nepotká 🙂 Pak následuje domluva. Pokud se ukáže, že to funguje podle jejích představ, Ok. Pokud ne, tak taky Ok… pak to holt zas bude podle té mé :-)) Obléknout se, najíst a pod…. ano… je potřeba to udělat, ale rozhodně to nepovažuji za „povinnost“ ze které lze dělat nějaké „úlevy“ oproti nějakým „výhodám“, že tu „povinnost“ člověk dělat „nemusí“. Čím víc příkazů a zákazů a „povinností“ odpadne a čím víc „ohledů na druhé“ a „potřeb“, tím méně vzdoru. To je má zkušenost.

  8. Premyslela jsem dost… Pokud bych si mohla vybrat, chtela bych byt tim nejmladsim (1 rok), ten poziva jen same vyhody byt tim nejmensim v tlupe. Ti starsi uz to maji o dost horsi, taky je to u nas momentalne o tom “ musis, mel bys, aby, protoze“. Ale oba starsi by radi jeste ctvrteho do smecky, takze snad to nebude tak zle. Jinak nejstarsi u nas nepoziva zadne vyhody, rodinny rytmus se prizpusobuje nejmensimu.

      • Neeee! Hezky by se na to koukalo, ale tri jsou myslim nase energeticke, casove i financni maximum. Pozornost se momentalne soustredi na nejmladsiho (musi se vypiplat), pak na nejstarsiho (1. trida) a prostredni je trosku stranou, i kdyz ta by chtela segru partacku nejvic. Budu ji muset stacit ja :-).

      • Jo, přesně, taky to tak teď cítím, a prostřední mi připadá, že to odnáší nejvíc…:-/

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s