od první třídy po promoci

aneb opravdu je to s naším školstvím tak hrozné?

KUTlime mi nasadil dalšího brouka do hlavy ohledně našeho školství ve svém postu. Podle článků „Co říct prvňákovi…“ a „Promoční projev…“ to vypadá, že je to bída už úplně všude…

Zvlášť ten projev (škoda, že jen fiktivní) je dost smutné čtení…

Vážení a milí!

Léta se tu při téhle slavnostní příležitosti poplácáváme po ramenou, jak jsme dobří – a přejeme si hodně úspěchů do budoucna. Ale protože tu za rok místo mě už bude sedět mladý manažer s vyšším citačním indexem a lepším čuchem na dotace, je mi tak nějak všechno jedno.

Své čerstvé diplomy můžete považovat za úspěch v případě, že je pro vás měřítkem výuční list vaší babičky z koželužské školy v Lanškrouně. Mezi třemi stovkami nejlepších vysokých škol světa nenajdete žádnou českou, takže ani tu naši. Moc se nedivte! Většinu předmětů vás odučili mizerně placení doktorandi v pauze mezi psaním dizertace a brigádou. Věhlasní profesoři tu možná odvykládali pár přednášek. Jejich věhlas ale ohraničuje Ostrava a Plzeň a vaše testy a eseje stejně známkovali zase doktorandi, protože profesoři pospíchali učit do jiného města. Sami si spočítejte, kolikrát během studia jste dostali hlubší zpětnou vazbu své práce než jen zelené či červené políčko v informačním systému.

Stejně jako ostatní české školy, i ta naše raději než za lidi utrácí za opravy budov a stavění kampusu na periferii. Líp se na to získávají evropské dotace a vypadá to pak dobře na letáčcích. A co si budeme povídat: veletrhy vysokých škol jsou pro naše přežití důležitější než schopnosti absolventů. Jedeme na kvantitu, ne na kvalitu. Musíme.

Po celé své studium jste pro nás totiž byli bezpečným zdrojem peněz z rozpočtu. Během těch několika let jste si navíc nemohli nevšimnout, že naše nároky na vás klesají. Každý semestr se počítá. Nebo spíš účtuje. Některé katedry naší fakulty si chrání jméno aspoň tím, že pak masově vyhazují od státnic. Ale to nejspíš nebyl případ těch vašich. (Váhavý smích z publika.)

Tolik ke kvalitě vašeho vzdělání. Teď k jeho hodnotě.

S přihlédnutím k tomu, co jsem vám právě připomněl, můžete svoje západní a severní konkurenty na evropském trhu práce porážet víceméně jen svou cenou. Ti šťastnější z vás se budou moci poprdět blahem, až na první výplatní pásce uvidí něco přes dvacítku hrubého; a za pár let se možná dostanou ke třiceti. Gratuluji. A přeji hodně sil, až z toho budete splácet bydlení stejně drahé jako v Německu, svou stošedesátitisícovou porci veřejného dluhu a samozřejmě veřejné výdaje na další, nejen univerzitní budovy. Raději si támhle u dveří vezměte číslo na Provident, nejpozději s prvním – a tedy pravděpodobně i posledním – dítětem se vám bude hodit.

Při vaší imatrikulaci jsem mlel o vzdělanostní společnosti a o tom, jaké máte štěstí, že v ní můžete vyrůstat. Inu, jak se to teď mezi vámi mladými říká: bazinga! Naletěli jste!

Školy vám dvacet let vštěpovaly reflex, že za projev inteligence dostanete odměnu. Čím hůř doktorand vaší eseji uprostřed noci rozuměl, tím dřív ji odfajfkoval a vzal z půlmetrového štosu další. Dnešním dnem tohle končí. Chvíli vám potrvá, než vám to dojde – ve svém prvním zaměstnání se ještě párkrát zesměšníte prezentacemi plnými evaluací, validací, optimalizaci a verifikací. Pak si uvědomíte, že důležité není být chytří, ale užiteční. To zní krásně v díle Johna Stuarta Milla, ve vašem případě to ale znamená, že se celý váš svět bude motat kolem spokojenosti vašeho šéfa. A jak víme díky takzvanému Peterovu principu, tím bude pravděpodobně člověk povyšovaný tak dlouho, až se dostal na pozici, na kterou už nestačí – leč nemá cesty zpět. Nudit se tedy nebudete.

Řešením by do jisté míry bylo vybudovat vlastní firmu. Dvacet let jsme vás ale učili, že nejlepší je jít vyšlapanou, bezpečnou cestou, tupě plnit povinnosti, mít pořádek v penálu, nikdy nebýt první, nikdy nebýt poslední a nikdy se na nic dobrovolně nehlásit. Moc si nestěžovat, a když už, tak jen aby to nebylo slyšet až ke katedře. Tenhle přístup ve vyspělých zemích nestačí už ani zaměstnancům, natož podnikatelům. Na druhou stranu, tady nejsme v Kanadě nebo ve Finsku, že.

Jedinou hodnotou, kterou si tedy ze školy odnesete dál do života, je síť známých. Kvůli tomu by ale stačilo jít na rok na vojnu. Tam byste alespoň vypadli ze své sociální bubliny a potkali lidi, kteří mají dvouciferné IQ, nenávistné názory, násilnické sklony a o „analýze“ si myslí, že je to nějaká prasečinka.

Ostatně právě pro takové a s takovými budete pracovat od letošního září až do svého odchodu do důchodu v roce 2058 nebo možná ještě později.

Přeji vám výdrž. Budete ji potřebovat víc než co jiného.

Jenže co s tím? I kdybych měla děti v domškole nebo jinde, tak pokud budou někdy chtít jít dál, tohle jim k ničemu nebude… I když si můžu říkat, že kdo ví, co bude za těch 10 – 20 let, než to bude pro nás opravdu aktuální, stejně mi to vadí…

Je to totiž začarovaný kruh, co začíná nejspíš už ve školce, na základce to nabere na obludnosti (zvlášť, jestli projdou ty rozřazovací testy… to pro nás bude aktuální už brzo) a na středních to už jen jede v zajetých kolejích…

(Co říct prvňákovi…)

Promiň, zlatíčko, to už je na tebe moc složité. Chci ti jenom naznačit, že vyjednávat, nezávisle myslet nebo mluvit plynně anglicky se naučíš nejspíš až na vysoké škole, a to ještě ne na každé. Bohužel to znamená, že potřebuješ vysokoškolský titul i tam, kde ještě nedávno nebyl zapotřebí, jen aby se zaměstnavatel nemusel bát, že si první den v práci zastrčíš celou propisku do nosu. Říkáme tomu znalostní ekonomika.

Vlastně tě to ale možná nemusí trápit. Na konci základky tě totiž čeká test, na který když se špatně vyspíš, můžeš zapomenout na vysokou i na dobrou střední. Operovat tě může doktor, který dal všechny zkoušky na medicíně až na třetí pokus – ale přijímačky na gymnázium, to je jiná zodpovědnost. Zkus se tím nestresovat, ačkoliv tohle síto rozhodne o tvé kariéře, tvých příjmech a tvém místě ve světě jako nic jiného před tím ani potom.

 

Advertisements

18 responses to “od první třídy po promoci

  1. Co na to říct. Že já jsem sice nesnášela základku, ani střední, ale na vejšce jsem alespoň měla pocit, že nejsem jen číslo a učili mě profesoři, kterým šlo o to, aby z nás vychovali své následníky (malý obor). Tam jsem se konečně svobodněji nadechla. Nebyli jsme svázaní informačními systémy, bylo to lidské. Že byli tenkrát sto let za vývojem vědy na Západě a naučila jsem se asi tak půlku toho, co jsem mohla a měla?? Vezmi to čert. Rozhodně jsem na tom byla líp, než na tom bude má dcera. A tak doufám, že fakt skončí na tom muzikálovém herectví :-))))))) Herečka je na to dobrá dost :-)))

    • K čemuž chci dodat, že jako doktorand jsem zažila naše VŠ i o 20 let později a já už bych tam znovu nechtěla, ačkoliv jsem tam nastupovala s tím, že žádné jiné než univerzitní prostředí mi nikdy nesedlo. Tak jsem skončila jako učitelka na soukromých jazykových školách, případně na OSVČ. Takže asi tak… Cesta ven je, ale jen mimo systém… bohužel…

  2. Tuhle jsem přesně v pozici (poněkud staršího) doktoranda, co učí bakaláře, zjistila, že s budoucími bakaláři je třeba zacházet jako se středoškoláky, kteří ale všichni ví, že musí z VŠ vylézt s diplomem (ne znalostmi nebo dokonce schopností přemýšlet) a praxí. Cílem většiny z nich tedy bylo na denním studiu při práci získat diplom a moc se u toho nenadřít. Víc je nezajímalo. Oni ten výše uvedený projev znají a se situací počítají 😦

  3. Běžným životem mám dojem, že přes dvouciferné IQ je jich na vš víc než dost. Sociální bublina? Jistě – realita je krutá. Diplom není důvod, aby dostali dvacet (ani patnáct), měli nárok na hájení event. extra zacházení. Pokud zaujmou pracovní místo, lze snadno prokázat platnost Parkinsonových zákonů i dnes. K těm prvňáčkům se vyjádřím později (jestli můžu) – až mě napadnou i nějaká slušná slova.

      • deprimující – ovšem pravdivý – dokument o současné realitě „obyč.“ lidí. dá se najít na netu – dokument ČT

      • jelikož nevěřím na zamrzlý net – tipuji, že Tě odradilo „deprimující“. Jo, to je. Nesmím, ale vydržela jsem. Protože to je fakt a nejde zavírat oči donekonečna. K těm prvňáčkům – pokud tohle budou rodiče vštěpovat svým dětem, nápravu věcí příštích lze očekávat jen těžko. ( o nezbytnosti vš jsem mluvila níže, zbytek – praktikovali minulých x let a následky a „vymyté“ šedé mozky jsou vidět všude kolem). Článek sám – je plný dobře, demagogicky, podaných argumentačních klamů. (nepíšu omylů, ty člověk nedělá úmyslně). Pokud se nemýlím, učí tvoje mamka na SŠ. Jestli říká, že „na ni patří všichni“, budu se divit. velice. Důvod? Rodič si málokdy přizná, že jeho dítě na studia prostě není. Je to věcí hloupé, snobské prestiže a, klasického, „my nestudovali, tak náš Pepan!“. Tudíž studia prosadí a drží zuby-nehty. (je demogracie, učitelé jsou přeci od toho, aby se jejich dítěti dařilo, ne?) Já sama pamatuji cosi podobného, praktikovaného běžně, ne příliš publikovaného, poněvadž to byla běžná praxe. Když nebyli učitelé přesvědčeni, že dítko zvládne studia (z jakéhokoli důvodu), nedostalo doporučení. Ovšem pozor – nikdo mu nebránil na školu jít. Stigmatizovaní jsme se necítili. Nevím, proč tedy házet vinu na školu, místo lidí. Autor si nějak nevšiml, že zeslábla (už dávno) střední třída – a zcela jasně mluví o segregaci, o sociálně vyloučených.. Z článku jasně vyplývá, kterou menšinu má na mysli. Přitom o skutečné sociální vyloučenosti nemá šajn. Hodnotí tedy věci, o nichž evidentně nic neví, těžko tuší. Jeho věta o hendikepovaných, mě těžce nepobavila, je toho důkazem.

  4. Milá Sedmikrásko, nemám vždy přehled o tom, jak vyspělí jsou jinde a sama jsem nevzdělaná, dehonestovat naší českou vzdělanost tady nebudu, úpadek jsi myslím viděla, a jak dlouho a kde jsi pobyla nevím, porovnej rozumem, citem a použij vždy zkušenosti osobní a již nabyté.

  5. Všichni naši známí se doteď diví, že jsem nedodělala VS, mě někdy v půlce studia došlo, že víc peněz kvůli tomu nedostanu, že znalosti a dovednosti se naučím spíš praxí než šprtáním knih a že „vozit“ se na mě může kvůli prkotinám i šéf a ne o pár let starší asistent…
    Tak jsem to, s nesouhlasem svých rodičů, ukončila a byl to jeden nejlepší životní krok. Samozřejmě, kdybych chtěla být lékař, tak bych to asi vydržela, ale jako ekonomická škola je vážně naprosto k prdu… 3 až 5 let promarněněho času, který kdyby se věnoval praxi, tak by se člověk naučil víc.

    • Věřím. Vyprávěli mi kdysi kamarádi, jak po státnicích na ekonomce se šli učit do ekonomické praxe něco dost jiného, nač nějak v té záplavě teorií a seminárních prací nebyl čas. Proto mě trochu jímá hrůza z toho trendu, že VŠ musí mít každý, kdo chce dostat nějakou slušnější práci… jestli si ten personalista vybere z té hory životopisů někoho, kdo tam tuhle položku nemá?? Tedy mezi mladými. Ti starší to asi stále utáhnou na relevantní praxi. Ale ti mladí už ji nebudou mít kde sehnat. Pak to totiž na VŠ vypadá jako výrobna na diplomy. Jsem vděčná osudu, že jsem já VŠ ještě zažila jako místo, kde se člověk mohl všestranně rozvíjet… a naštěstí jsem měla obory hodně praktické (jazykářům nic jiného nezbývá :-))

      • … že mít VŠ kvůli práce musí mít každý – je mýtus. Hloupý, špatný a zavádějící. btw. pokud personalista vybírá podle vzdělání – evidentně by se měl i on živit něčím jiným.

      • Já doufám, že na to ti studentíci a jejich rodiče brzy přijdou… dřív než budou stejně zklamaní jako v USA, kde jim pořád vykládali, že je bez VŠ skončí v MacDonalds. No, tak tam prý končí i s VŠ, protože VŠ jsou už všichni…
        Pamatuju se, kolik lidí se divilo mě, nebo třeba některým mým spolužákům, že pro nás není důležitý ten diplom, ale to, co se naučíme. I v mé generaci. Možná by bylo na čase, aby se lidé konečně začali vzdělávat kvůli vzdělání…. cokoliv jiného mi přijde na hlavu. Jo, je třeba brát v úvahu i tu pragmatickou stránku věci, ale ta by měla jít v ruku v ruce s touhle…

      • ono je to v USA provazane s velmi vyhodnymi studentskymi uvery… teda vyhodnymi pro banky pochopitelne, ne pro studenty. Jo a pak uz nemas na vyber a proste musis makat za co nejvic, takze to taky funguje „dobre“…

      • Taky věřím tomu, že lidi/děti/rodiče prohlédnou a začnou se vzdělávat ne pro papír ale pro sebe a znalosti…
        A i bez papíru jde vydělávat slušně 😉 jen to trvá déle než si vás v té hromadě životopisů někdo všimne.

      • btw ono se jeste hraje na nejake zivotopisy a vyberova rizeni? posledni dobou mam dojem, ze kdo nema zname na patricnych mistech, ma smulu…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s