jak to jde se třemi dětmi so far…

Aneb co jsem se zatím naučila.

1. Přijmout jakoukoliv pomoc, která se nabízí (nemá smysl si hrát na hrdinku).

2. Spánek je priorita, ne úklid a podobné nesmysly (výjimka je večerní chvilka jen pro mě. v zájmu mého duševního zdraví).

3. Delegovat na děti vše co jde (a jde toho daleko víc, než si myslíme).

4. Vybírat si pečlivě svoje bitvy. Většina věcí za tu vynaloženou energii nestojí a ta pak chybí jindy (zejména večer).

5. Vypouštět nedůležité a věřit ostatním členům rodiny, že sami zvládnou svoje věci bez říkání a dohlížení. Musí.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice moje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 responses to “jak to jde se třemi dětmi so far…

  1. Zdá se, že teprve když se ženě narodí třetí dítě, spadne z některých takový ten pocit, že bez jejich péče se zboří svět :-))) Proto já mám asi jen jedno, protože jsem tímto pocitem nikdy netrpěla a manžela ani dítě moc neopečovávám :-)))) Teď je otázka, jestli by třeba manžel netoužil po těch třech dětech :-)))

    • no vidis, tak to ja jsem tim netrpela nikdy predtim a zacala s tim az s narozenim May… 😀 a to nevim, to se musis zeptat jeho 😉

      • To právě žena pozná až s narozením potomka, jak na tom je. S péčí, nebo s trpělivostí :-))))
        Dítě by bral… ale o péči moc nestojí… to on radši pečuje :-))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s