May v první třídě

aneb jak to jde so far…

Začíná jít do tuhého. Paní učitelka si evidentně myslí, že čas hájení skončil. Myslela jsem si, že minimálně v prvním půl roce se známkovat moc nebude a když, tak jenom jedničky, aby se to dětem neznechutilo. No, May už stihla přinést dvojku. Píšou i písmenka, úkoly mají každý den a už to není jen hravě vybarvit tenhle obrázek nebo tak něco. Kolem narozenin May zameškala asi dva dny a dostala za úkol doplnit písanku, tj. dopsat asi šest stránek, co nestihla. Tak jsem si dala trénink v trpělivosti, ale stejně jsme zvládly jen dvě strany. Na zbytek jsem musela May napsat omluvenku, protože se nervla, že to chce paní učitelka celé, a že se bude zlobit.

Navíc May každé ráno začíná tím, že jí bolí bříško, hlava, nebo se alespoň tváří, že jí není dobře, tak nevím, jestli to nemám začít nějak řešit s učitelkou, když tuhle May prohlásila, že já na ně občas řvu, ale proti učitelce to nic není… je to teda starší paní a asi má nervy už dost pocuchané, ale tohle mi začíná připadat už trochu přes míru… nebo je to v českých školách normální?

Přitom bych řekla, že je May docela šikovná, nepíše teda jako když tiskne, ale rozhodně to není žádná hrůza, čte krásně a počítá taky dobře, tak nechápu, proč by měla mít stres ze školy…

Jo a to jsem zapomněla napsat, jak jsme dopadli naposledy u zubaře 😦 May si nechala zoubky sice vyčistit od  hygienistky, dokonce i injekci snesla, ale pak zase blok na vrtačku a konec… a to má jeden zub jak po náletu meteoru na měsíc, má tam díru jak vrata… a podle posledního rtg snímku má dalších 7 kazů. Teď už zbývá asi jen celková narkóza, do které se mi ale vůbec nechce…

Advertisements

15 responses to “May v první třídě

  1. Během dvou dnů šest stránek??? Co se křiku týká… mrzí mě to, ale občas taky houknu, když si děti začnou myslet, že tam asi nejsem či co a můžou blbnout… začne jeden, přidá se další a je třeba to rychle utnout. Někdy mám dojem, že prostě na nic jiného neslyší… z čehož viním rodiče (sebe samo taky). S jedním, dvěma, třema dětma se dá takhle fungovat, ale s osmi, patnácti, dvaceti….???
    Hledám způsoby, jak to dělat jinak, snažím se ovládat, snažím se je zaujmout a motivovat… někdy to jde, někdy hůř, někdy líp…
    Co se zubů týká, to je vůbec děs 😦

  2. Ty me jako fakt desis :(.
    Hele a Mayka sama by dokazala nejak vysvetlit, co je treba spatne nebo aspon jinak nez bylo ve Svedsku?
    Ja se obavam,ze to je v Cechach prave zatim furt spis normalni. Nechci ted krivdit vsem ucitelum,kteri to maji jinak,ale rada jede podle systemu.
    Mimochodem sleduju ted by ocko My vsichni skolou povinni. Je to takova vzpominka na detstvi – byl to prvni serial, ktery sel od osmi vecer, na ktery me nechali se divat. Dneska mi z toho jde mraz po zadech. Mam totiz takovy nejasny dojem,ze se toho od tech osmdesatych let prilis nezmenilo.
    A v takovem pripade netusim,kam pujdou moje detu do skoly.
    Pro aves: jak stare deti ucis?

    • Jsou to čerství prvňáčci… psala jsem o tom tady: http://zitjak.wordpress.com/2014/10/02/draci-v-prvni-tride/.
      Někdy je to prostě těžké. Při úplně první hodině (mám je jen na kroužek) na ně nefungovalo vůbec nic, začali mě vnímat, až když jsem po nich křikla. V tom okamžiku jsem měla pocit, že právě na tohle čekali… pak už se s nimi aspoň dalo mluvit, předtím byli jak z divokých vajec. Překřikovali se, pošťuchovali se, honit se chtěli a já nevím co dalšího, mluvilo jich na mě x naráz. Jsou tam hlavně kluci. Jednoho jsem nedávno vedla z družiny (je to takový extra divoch), natáhla jsem ruku, že ho chytnu kolem ramen, a vypadlo, že má strach, že mu dám pohlavek 😦 Někteří zjevně na nic jiného než na pokřik prostě neslyší a je to krůček za krůčkem, než je člověk naučí na něco jiného… :-(( Bohužel ve školkách, kde taky byli zvyklí na hodně individuální přístup, se nenaučili to nejdůležitější – naslouchat sami sobě a být trošilinku trpěliví, než na ně dojde řada… Fráze „one head“ na ně docela zabírala :-)))))

  3. Podle mě to je hodně podle učitelek a asi ani nezáleží na tom, kolik jim je. M. má už starší učitelku, tak kolem 60 a vím, že na ně i houkne, ale oni to docela berou, nastavila to skvěle, je spravedlivá, kamarádská, ale žádný ořezávátko. Děti ji milují. nevím, jak to dělá, ale dělá to dobře. Známé syn ji měl už někdy před 25 lety a ona si ji taky nemůže doteď vynachválit. A pak tam vím o jedné, která ještě ani nemá dostudováno a prostě ty malé děti nedává.
    Jinak jsem si vzpomněla, M. první zameškání 3 dny a pak psal víkend jak mourovatej. Člověku nedošlo, že vlastně dodělává všechno, co dělali ve škole, ne jen úkoly. Když je nemocný, snažím se mu to dávkovat, ale teda neumím to, stejně to pak mastí skoro naráz. Já být učitelka, budu moc mírná a pak vypěním a seřvu je na několik dob 🙂
    Jo a ještě k učitelkám, M. bytostně nesnáší výtvarku, mají jinou učitelku a ta, místo, aby je nějak motivovala na ně křičí, že to mají zprasený a tak. On prostě s vodovkama moc neumí, je to trochu patalal, na výtvarku není, ale když se snaží jde mu to aspoň s pastelkama. Bohužel on díky ní už ani moc nechce.
    Ve Švédsku asi hodně jiné co? Tam na ně vůbec křičet nesmí. Vcelku by mě zajímalo, jak to tam zvládají.

    • Blbý je, když na ně někdo pokřikuje, když jim něco nejde :-((( Ale tak si říkám, že slušné chování jim holt taky nejde a pokřikovat by se po nich prostě nemělo ani v tomhle případě 😦 …. ale u učitelek je to stejné jak u rodičů… i když si tu všechny přiznáme, že to není dobré a že nás to mrzí a že se snažíme to dělat jinak, někdy to ujede. Obzvlášť když se zdá, že už nic jiného fakt nezabírá…
      Neustále jim opakuju, že mají na vybranou, buď se bude pokřikovat, nebo se bude hrát (já je učím vysloveně hrou). Někteří chápou, někteří ne, někteří se alespoň občas snaží, někteří by se nejradši sebrali a šli si do družiny hrát sami se sebou… individuálně…

  4. Ty, školu pominu, protože už jsem prostě jiná generace, která mohla donést ze školy poznámku o zapomenutí JEDNOU a druhej den už jsem nosila deníček, kam jsem si úkoly psala, a bylo po zapomínání, ale o tom zubaři bys měla ukázat pevnou ruku. Kolik je May? Šest? Sedm? V tomhle věku by snad už mělo dítě pochopit, kdy má sedět a držet. Když si nechá dát injekci, tak snad udrží totálně umrtvenou a bezbolestnou pusu otevřenou. Nezapomínej, že když ji nenaučíš dbát o zuby teď, později to půjde čím dál hůř. A mléčný chrup je důležitý, pokud o něj přijde moc brzy, vyroste jí ten trvalý křivě (to jsem se divila, proč se dělají náhradní korunky za mléčné zuby, o které děti přijdou při úraze, teď to vím) a PAK bude mít teprve problém, až bude muset nosit rovnátka. Zážitek z jednoho vrtání s řevem ji ztraumatizuje mnohem méně než 18 měsíců posměšků spolužáků. Když jí budeš furt uhýbat, akorát jí zaděláš na horší.

    • Ukolnicek nemaji schvalne. Pry se musi naucit si to pamatovat. Nejde ale jen o ukoly… a navic ja jsem byvala stejna, ukoly jsem si delavala pak o prestavce pred hodinou, protoze se ostatni zacali bavit o ukolu a ja teprve v ten moment zjistila, ze jsme meli mit ukol… a rikavali mi, ze bych si zapomnela i hlavu, kdyby to slo, kolikrat rodice menili zamky, protoze jsem ztratila klice, to radsi nevim, prestala jsem nosit destniky, protoze jsem ho vzdycky nekde nechala… to mas pak tezky…
      Co se kazu tyka, neni to o tom, ze by jedla prilis sladkeho nebo nedbala o zuby. May na sladke moc neni, spis Lilly. A zoubky cistime pravidelne rano i vecer. Lev mel totez jako maly, vc. rovnatek. May pak narazila na blbeho zubare, ktery ji ten zub rovnou bez varovani vyrval a od te doby ma blok a nenecha si ty kazy osetrit, ale i kdyby nechala, tak jich ma taky tolik, jen holt mensich a osetrenych. A muzu te ujistit, ze ani tri dospeli ji ted neudrzi, proste ma panickou hruzu a bojuje jako o zivot. Ver mi, ze to neni zadne moje uhybani, tohle je uz uplne jinde…

      • „musí se naučit pamatovat?“ – absolutní nesmysl. stresovat je tím, „zda si něco? nezapomněly“ – proč? má snad učitelka dojem, že při různých třech a více předmětech budou vědět?

      • no ja tomu taky nerozumim… zatim to stejne dopada tak, ze dulezitejsi veci jim pise do zakajdy…

      • Pokud si dobře pamatuju, tak my jsme úkolníček taky zpočátku neměli (ostatně kdo by si tam co psal, když neumí psát), taky si to měli pamatovat.Ale nebuzerovala kvůli tomu, měli to označené v písankách a tak. I když já si to, pravda, taky už moc nepamatuju. Jen vím, že nikdo kvůli úkolům stresovaný nebyl (tedy ani já, ani dcera)…. ale pamatuju, že mi kdysi v tramvaji vykládala nějaká babička kohosi, jak i za úkoly v první třídě dostávají známky… to mi přišlo trochu příliš…

  5. Milá Sedmikrásko, sqire tady na tebe jde dost tvrdě, půjdu ještě dál, máme s mužem kolem sedmdesátky a oba máme své zuby, muži chybí jeden a mě dva, důvod je nasnadě (SLDKOSTI) a sladké pití, je dnešní zlořád, který nepěstujeme.
    Křik je nejhorší výchovný prostředek jaký znám a s paní učitelkou bych si to vyříkala již proto, že jakmile se dítě začne učitelky bát, je to první krok k nenávisti ke škole a zaděláno tedy asi je?
    Autorita nemá být strach.

    • No jo, ale co mam delat? Sladke limonady nepestujeme taky, jen redeny jablecny dzus nebo stavu, pak caj a mleko a vodu. Sladkosti…. ty jsem mela jako dite zakazane uplne a dopadlo to tak, ze jsem pak jedla cukr klidne samotny po lzickach, kdyz jsem se k tomu dostala. A dneska je daleko mensi moznost kontroly… Navic May toho neji zdaleka tolik jako Lilly a ta nema zatim zadny kaz… Co se skoly tyka, tak mi to zatim nepripada tak zavazne, abych dceru davala jinam, ale asi se zkusim zeptat jinych rodicu, jestli neco deti nerikaly. May totiz dost casto hodne prehrava a je tezke poznat pravou miru z jejiho vypraveni. Na druhou stranu ji verim, ale nechci to zatim nejak hrotit. Uvidime, jak se to vyvine…

  6. napíšu upřímně, co nechápu. Odzadu – jako squire – jsem přesvědčená, že dítko má zvládnout. Mimo celkové narkozy existuje analgosedace, pokud je stav opravdu vážný (neúnosná psycho-zátěž). Logik je jaký je, ale v tomhle prostě musí poslechnout, kdybychom ho měli držet čtyři. Jako rodič – nevidím problém v tom, že děti nedostávají samé jedničky, mají úkoly každý den. Kdysi si děti v Logikově třídě stěžovaly, že učitelka křičí. Proseděla jsem na chodbě 4 hodiny, abych se na vlastní uši přesvědčila. Ve finále to byl několikrát zvýšený hlas – některé děti byly prostě citlivější, z domu neuvyklé. Sedlo si to po nějakém čase. (přitom – faktem je, že když jejich panučelka zakřičela, stoupli si do pozoru i cestující v autobusu projíždějícím 30 metrů od školy – a jak už jsem několikrát říkala – děti ji milovaly). Tím, samozřejmě, nechci říct, že si May vymýšlí či tak něco. Zkusila jsi se už spojit s jinými rodiči? Jaké mají oni zkušenosti, co jejich děti. Pokud je to stejné, jistě se dá s učitelkou promluvit – a dál se uvidí.

    • Analgosedaci jsme pochopitelně zkoušeli taky. May na ní reaguje jak na špatném tripu, je naprosto zmatená a rve se o to víc. Chybí mi tu smajlík tlukouci hlavou do zdi…
      Rodiče zkusím, uvidíme.

  7. Mezi školama jsou velké rozdíly. Syn je teď ve druhé třídě a ještě známky domů nenosí. Dostávají razítka (je jich tolik, že ani nevím, co které znamená) a ve známce mají smajlíky nebo občas mračíky, ale to je všechno. Na doplnění úkolů běžně míváme 14 dní a měla jsem pocit, že si děti ve škole první rok hodně hrály. I když jsme také občas fňukali u úkolů, bylo to spíš proto, že syn chtěl mít všechno perfektní. Určitě bych zkusila promluvit s ostatními rodiči a případně vyvinout tlak na školu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s