„La pause“ vs. noční spánek

Vanilka kdysi psala o tom, jak francouzské děti spí po prvních pár týdnech celou noc. Mám teď možnost to otestovat v praxi…
Koncept je docela logický. Děti mají spánkový cyklus, v rámci kterého se částečně probouzí, ale není třeba je kojit nebo jinak budit, za chvilku by měly znovu usnout samy. Pokud se ale probudí kojením a přebalováním úplně, spánkový cyklus se naruší, zvyknou se budit často a je to klasický začarovaný kruh, nevyspalé děti i rodiče…
Tolik teorie.
Praxe je trochu odlišná, jak jinak…
Zatím jsem nepřišla na to, jak mám nechat Vince znovu usnout bez chování a / nebo kojení, aniž by svým řevem probudil všechny ostatní. Stejně tak zatím nemám moc nervy na to zkoušet přes den, jestli se sám uklidní. I když párkrát jsem prostě nemohla všechno pustit a letět chovat, a světe div se, po chvíli řevu se opravdu uklidnil…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice mimi postřehy, moje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 responses to “„La pause“ vs. noční spánek

  1. U nás tahle teorie v noci fungovala velmi dobře… možná proto, že malá nakonec spala vedle mě v posteli vedle postýlky a budila se jen na kojení a zas u něj usnula :-))) Na poučku, že po kojení přebalit, se v praxi nějak nedostalo. Počůraná plenka jí nevadila (taky ty moderní plenky jsou jiná) a opruzená nebyla nikdy. Pokud spávala sama ještě než jsem šla spát já, tak to probíhalo podobně. Měla jsem u postýlky modré světýlko (dnes červené… ještě dokud se prodávaly barevné žárovky, červená byla poslední k sehnání), takže jsem viděla, ale nebudilo to nikoho.

  2. Brigule měla a doteď občas má probuzení, kdy ji fakt stačilo dvě minuty nechat a zase usnula. Ale to mě i L. cepoval, ať ji chvíli nechám, ovšem to bylo první dítě a manžel ze začátku doma. A doopravdy se asi za měsíc nebo dva naučila spát celou noc. Ovšem za další tři se to zas odnaučila „díky“ příkrmům a z nich plynoucím trávicím komplikacím, které ji budily, a celou noc málokdy prospí doteď, takže… ono to stejně vždycky dopadne nějak jinak.

  3. Už jsem na to přišla, proč to nejde. Vincent velmi dramaticky vokalizuje každý sebemenší prd… Ve dne to není problém, ale v noci to je dost slyšet…

    • To měla B. taky. Ale netrvalo to dlouho, takže vyšlo nastejno (ne-li hůř), když jsem ji nějak brala a uklidňovala…

  4. Můj syn je napůl Francouz, ale francouzský styl spaní mu nic neříká. Pravidelně v noci putuje k nám do postele, abych kvůli němu nemusela vstávat. Protože „sám“ znovu prostě neusne. Potřebuje tělesný kontakt – i v roce a půl. Společné spaní obvykle funguje dost dobře, ale třeba dneska mezi 1:30 a 4:00 měl docela slušnou party, chtěl si hrát se svým plyšovým psem, štěkal a vyprávěl nám cosi svou vlastní řečí.

      • Mám teď třetí dítě (holčička 6 měsíců) a uvažování o spánkových pochodech jsem úplně vzdala. Už u druhého dítěte se mi osvědčilo manžela odstěhovat z ložnice a zabydlet se s miminem na manželské posteli. Když v noci hodně brečí, tak jí nakojím a ona zase usne. Přebalovali jsme jen ze začátku, teď vydržíme až do rána (pokud se tedy zrovna nepokaká). Když už jsem kojit nechtěla, tak se zase k miminku nastěhoval na nějakou dobu manžel a naučil ho hezky celou noc spát (protože mu nevadilo, že v noci trošku kňučí a leze po něm).

      • Vidíš to mi nikdy nešlo mít miminko přímo v posteli a kojit vleže a v polospanku… Navíc muž se tentokrát nemá kam přesunout… Mám postýlku těsně vedle naší, i u holek jsem to tak měla. Ale v naší posteli spaly až tak od roka.. Kdy už jsem nekojila.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s