Pár zásadních knih…

image

image

Někdo se mě ptal, jaké knihy jsou moje „srdcovky“, které mě nějakým způsobem zásadně ovlivnily…

Jak tak chovám a chodím u toho po bytě, tak mi padl zrak na knihovnu… Nejsou tam všechny, ale pro představu stačí ne?

Btw jestli se chcete někdo přidat, tak hurá do toho 🙂

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice inside out, moje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 responses to “Pár zásadních knih…

    • Náhodou rybičky jsou náš velký koníček… Akorát teď žádné nemáme…(no jo, chtělo by to uklidit a roztřídit, ale nestíhám… A to je ještě část knihovny, která není úplně v chaosu…)

  1. Hezké 🙂 Líbí se mi, jak to máte nahodile zařazeno, Ronja vedle pokojových rostlin, Sandman vedle Nakonečného. Nebo v tom je nějaký skrytý systém? 😉

  2. Je pravda, že již moc nečtu beletrii, ale alespoň jednou denně, mě něco donutí vzít knihu do rukou. Čtyřgenerační knihovna, i mě dává zabrat a dvě generace si ty své neodvezou a neodvezou, čtou, nebo nečtou?

      • ta je nadherna co… no tohle se mi do panelaku nevejde, ale neco mensiho… o trosku… 😀

      • Krása a vědění, je dědictví otců.
        Čas je věc nepochopitelná, já ho nějak a někde ztrácím, doba kdy jsem dokázala zhltnout Kinga a jeho čtyři tisíce stránek a ještě udělat spoustu práce je pryč, musím si vybrat, kvantitu nahradila kvalita. Horor a zábava šla trochu stranou a mám i štěstí v tom, že nemusím nic opakovat, mám dobrou paměť, kniha, film, encyklopedie, i zážitek, mně stačí jednou, jen pravopisné chyby, opakuji neustále.

        Sedmikrásko, kde všude máme nastrkané knihy a ne jen ty, VHS kazety s dokumenty i námi natočené, desky…… Je dnes i pro mě záhadou, jak a na čem to funguje? Roky nezkoušeno? Regály do stropu, hezké, i nehezké, bedny na půdách, krabice a neodvezou si to? Police, kde jsou pohádky ještě moje, mých dětí a vnuků? Jsem vetešník, co neumí nic vyhodit, otevřu soukromou půjčovnu, jestli letos neumřu, tedy?
        Dobrý večer a hezkou, čtivou neděli.

      • Já jsem taky sysel… A knih zvlášť 🙂 ještě, že mám tak omezený prostor…
        Nápodobně 🙂

  3. Zajímavé… kdysi jsem toužila po ohromné knihovně… něco ve smyslu knihovny po všech stranách pokoje (nebo aspoň po 2-3)… něco podobného jsem kdysi viděla u své spolužačky. Nakonec zjišťuju, že knihovnu mám v městské, zemské, filozofické a tak., ještě bych našla průkazku i do té pražské… jen doma je těch knih jen pár (tedy podle mě, podle mého muže jsou všude :-)) a i ty už ani neotevřu, tak si říkám, proč je tam vlastně mám…. i když jsou to odborné knížky, ty občas potřebuju. Beletrii jsem už pořádně neotevřela, ani nepamatuju. Navíc tu bych asi doma mít nechtěla… půjčím, vrátím, pak už to člověk stejně dál nečte :-)) Beletristické knihovny mám u rodičů… ale jsou tam opravdu spíš na ozdobu….

    • ja teda nahodou svoji oblibenou beletrii ctu i nekolikrat… takovy utek do oblibeneho sveta… to, co mame tady, jsou jen nase oblibene… pak mam cast v bednach ve sklepe a cast u tchyne a cast u mamy a to nemluvim o knihach po babicce z tatovy strany, ucitelce CJ, ktere se nekde ztratily a kterych mi je dodnes lito… jo a tu knihovnu pres nekolik sten pokoje bych brala taky 😀 😀

      • Já si jdu jednou za rok do knihovny půjčit znova nějakou tu svou oblíbenou… většinou se vracím k Mayovkám. No fakt :-)) Blbé je, že kdykoliv jdu do knihovny, tak zjišťuju, že mám v knihovničce málo místa, kam bych je dala :-))

      • ha Mayovky… Vinnetoua jsem cetla celkem asi 20x… „Mily ctenari, vis, co znamena slovo greenhorn?“ 😀

  4. Tak tohle je odpověď na zásadní knihy podle mého gusta 🙂 Přesně tak, vím už dneska houbeles, co to bylo víc a co míň. Kolik jsem jenom hltala detektivek – a po straně jsem se zamýšlela, že když slečna Marplová tak skvěle zná účinky spousty léků, jak to, že v tom já, studentka zdrávky, tak plavu a není pro nás tak samozřejmé znát to, co méně vzdělaná ošetřovatelka na frontě? Přitom jsem si moc nevšimla depek lorda Petra z téže války… Nebo pohádky, ty jsem milovala plošně, z celého světa. Scifi jsem měla všechnu, co u nás vyšla a s mnoha lidmi jsem dokázala i po letech, kdy nákupy musely skončit, hodiny vzpomínat na příběhy. Tisíce reprodukcí obrazů, jejich příběhy. Dětské a dobrodružné knihy, poezie, edice Karavana a KOD (ty s černými pruhy na hřbetě)- tam jsem si v seznamu vydaných hledala ty, které jsem ještě nečetla – během ZDŠ jsem chodila do obou městských knihoven). No a pak na SŠ přišla normální literatura světová, časem hezky spořádaně a cílevědomě čtená podle doby vzniku, tak 5-7 titulů týdně. Hodně na mne zapůsobily třeba Trójanky, Bible… Ale chvilka pro zamyšlení pěkná, dík 🙂

      • Však taky věnujeme knížkám (doufám) několik stěn obýváku… Ráda bych ty dva tisíce a něco soustředila a utřídila. No, člověk mívá sny…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s