Jak moc umetat…

Situace: Ráno jsem připravila všem snídani a svačinu pro May, jako vždycky. Pak se holky chvíli zasekly, tak další vypravování bylo malinko hektičtější. Lev odvezl holky a odjel na pracovní schůzku. A já koukám, že svačina zůstala na stole. Teoreticky bych teď mohla oblíknout sebe a Vince a donést tu zapomenutou svačinu May do školy… Ale musím ještě zařídit pár věcí, než se Vince probudí a je to teď pro mě výprava asi na půl hodiny plus mínus. Tak jsem se rozhodla, že si holt bude muset poradit sama – a třeba si to příště líp pohlídá… ale je to teda těžký… uf…

Dovezli byste svačinu nebo nechali dítě nést následek zapomínání?

Advertisements

24 responses to “Jak moc umetat…

  1. Rozhodně ne. Hlady neumře za půl dne. Když jí to tam doneseš, řekne si „ale co se starat, maminka mi ji přece donese“ a zapomene ji zas.

  2. Nechám je nést důsledky, jak píše squire, pak už by se spoléhala jen na tebe. Možná i proto, že znám pár maminek, co dětem umetají fakt usilovně a vidím, jak se ty děti pak chovají, i proto to nechávám na dětech. A víš, že to už pro mě ani není těžké 🙂 Jednou mě Mik sprdl (konec 1. třídy), že jsem mu nedala pití, dala jsem mu ho na stůl tam, kam vždycky, že už ho nedonesl do tašky, je jeho starost. Pak z něj vypadlo, že to bylo vlastně fajn, protože si půjčil peníze a koupil si v bufáči ochucenou matonku.
    Že ti to přijde těžké chápu i proto, že je to tak brzy, chodí tam chvíli, ale třeba se obstará, uvidíš 🙂

    • Já se nebojím o to, že si neporadí, pokud je chaotik po mně, bude se muset velmi brzo improvizaci, ale spíš se bojím toho, abych dokázala správně rozlišit co už by mohlo být nad její síly… Ta hranice..

      • Tak ono asi těžko určit, co je nad její síly, dokud si to nevyzkoušíte. To jsem docela zvědavá, jak si May poradí 🙂
        Jo a mému bratrovi se taky dost umetalo a no… to se mi ani nechce rozebírat. Ale fakt je, že já naopak si přijdu někdy moc drsná v porovnání s jinými maminkami, i jsem to párkrát řešila sama v sobě, jestli nejsem na ty děti moc macecha.

      • Poradila si, kamaradka se s ni rozdelila a pila z kohoutku 😀

        Ja jsem prave taky vzdycky zvedava, jak si s nejakou situaci poradi, ale vetsinou jsem zvykla prihlizet, abych mohla kdyztak pomoct nebo zasahnout a to tady neslo, tak mozna proto jsem byla nervoznejsi nez obvykle…

  3. No, pokud to bylo z nějakého důvodu najednou hektičtější a proto se na svačinu zapomnělo a pokud by pro mě nepředstavovalo velký problém tam tu svačinu donést (často člověk prostě nemá už prostor a čas), tak bych jí to tam donesla. Člověk v časovém stresu chyby dělá a zapomene… pokud můžu vyjít vstříc a pomoct, vyjdu. POkud nemůžu, tak se nedá nic dělat… i dítě musí poznat, že za chyby se platí. Kdyby svačinu zapomnělo jen proto, že by myslelo na hlouposti a prostě bylo nepozorné, tak se nikam s ničím neženu, těžké, netěžké. Hlady neumře. A kdo ví, jestli by tu svačinu (nebo to pití) nakonec vůbec snědla (vypila). Ta moje někdy skoro nejí a nepije… mimozemšťanka 🙂

  4. Taky bych ji nechala. Aspoň sní celý oběd 🙂 Co víš – třeba se s ní někdo podělí a hned to mají všichni jako výchovný prvek – May aby nezapomínala a jiné děti taky plus rozdělit se s kamarádem v nouzi.

  5. ZASADNE NEZEHLIT DETMI ZAVINENE PRUSERY! (jako samozrjeme myslim prosery typ zapomenuta svacina, kdyby nekomu moje dite zlomilo ruku, tak to holt musej vyresit dospely… 🙂
    Ty mas malo deti, vid? 🙂

      • Moje teta bratrankovi jeste nekdy ve triadvaceti, nebo kolik mu bylo, vyjednavala pres dva znamy prijeti na ostravskou architekturu. Doufam, ze nebudes, jako ona! 🙂
        Jako samozrejme to neni o tom nechat deti rust jako drivi v lese. Ale na svacinu uz by si skolacka mela myslet sama, ne…?

      • Do urciteho veku byla, asi do 15. Zato ten pad „na hubu“ byl pak o to zajimavejsi…

      • aha, spatne jsem si to precetla 😀 ja se snazim takova nebyt mama, ale moji rodice umetali dost… i kdyz takovym sveraznym zpusobem…

  6. souhlas s Tuleněm – NEMÉST, NEŽEHLIT 😀 sice zřejmě (spíš určitě) titul Rodič roku nedám – ale jako seznámení s realitou – nemá chybu 😀 takže – svačiny, úkoly atp. mi žíly netrhají 😉 PS: to vše při vědomí, že moje děti „jsou jaké jsou“ – tudíž by pro zametání byl dle některých i důvod. Život není fér – někdo je to naučit musí ..

  7. Sedmi, souhlasím, i pro mě je těžké najít hranici mezi „ochotou“ a „neproduktivním přebíráním zodpovědnosti“. Asi bych sváču… nevím, tyjo:), asi v kontextu dnů bych rozhodla, zda ji vzít, či nevzít. No, asi bych ji nenesla. Na druhou stranu přesně vím, že moje mamka by ji přinesla, a ještě by mě přitom pohladila po kebulce:), a já bych z toho měla pocit útulné hřejivosti, že maminka je tady, že mi pomáhá, že za mnou šla a myslela na mě. Ale asi je hlavně důležité, jak se to případné nepřinesení pak doma okomentuje, jestli se z toho udělá téma, nebo jen lehce připomene, s lehkostí a láskyplným vtipem. Kdo ví.

    Čteme večer Vendulčiny oříšky, knížka z roku 1960, a je tam věta: Vendulko, neber si Madlenku do náručí, miminka mají být v kočárku a nemají se brát, aby se nerozmazlila; my to také neděláme. – je zajímavé porovnávat různé doby vs. přístupy k prckům : ).

    Tak pěkný dny!

    • No přesně tak to vnímám taky… Chtěla bych, aby měly děti jistotu, že jim pomůžu a že za nimi stojím. Ale nesmí se to přehnat na druhou stranu. Je to těžký…

      Jo, to byly jiné metody co… Třeba moje máma dodneška nechápe, proč mi děti v noci nespí od prvních týdnů celou noc…

      • …a moje mamka by dodala: A bez jediné počůrané plínky! ))

  8. Pingback: O neumetání a etiketě v praxi « valkil

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s