tématicky

Jenže s tímhle mým názorem na státní vzdělávání to je pak fakt těžký… Nechci kvůli tomu hned mít domácí školu, ani nejsem úplně zastánce „unschooling“, ale na snažím se najít nějakou střední cestu…

what does school really teach children

The school system is designed to teach obedience and conformity and prevent the child's natural capacities from developing. -Noam Chomsky

axe

Zajímalo by mě, jestli u mne samotné je to výsledek střídání mnoha škol, vlivu výchovy mého táty, který se stavěl k „autoritám“ vždycky velmi svéhlavě a taky hledal cestičky, jak dosáhnout svého aniž by šel přímo hlavou proti zdi (ano, jsem hodně po něm) nebo vrozené povahy… ráda bych dosáhla podobného přístupu i u dětí. Nebo alespoň toho, aby si zachovaly vlastní mozek a byly schopné obhájit vlastní, byť jiný než většinový, názor…

Advertisements

5 responses to “tématicky

  1. > snažím se najít nějakou střední cestu…

    To bych nedělal. Kompromisy jsou dobré jen tam, kde je člověk z nějakého důvodu udělat musí. Což asi není tento případ (a určitě to není o kompromisech s „rádci“ z okruhu větší rodiny).

    Asi by to spíš asi chtělo nějaký strukturovaný, pragmatický přístup.

    Plus, neřídit se přímo radami (žádnými, a už vůbec ne tím, co člověk najde na Internetu – tam se dá najít všechno a „dokázat“ se tím nalezeným dá taky všechno), ani je nebrat jako „potvrzení nesprávného rozhodnutí“ (to už absolutně _vůbec_). Rady známých (i neznámých) mohou být dobré (ne že ne) – pro inspiraci, rozšíření pohledu na věc. Rozhodnout se člověk ale nakonec musí sám.

    ———

    K tomu pragmatickému přístupu. Třeba bych si „hodil na papír“ (buď doslova, nebo i nějak „technologicky“, ale určitě „externě“ – tedy, ne jen v mysli) všechna kritéria, která by mě ve věci výběru školy mohla napadnout. To by zabralo pár dnů – nemá smysl ani „tlačit na pilu“, ani to protahovat. V další fázi bych pak z těch kritérií vybral ta, která by mi přišla důležitá – tak tři až pět, aby se v tom člověk zase neztratil. Podle těch bych pak ty možnosti posuzoval a rozhodoval se.

    Což samozřejmě není jediný způsob. Lze použit cokoliv, co člověku nějakým deterministickým způsobem pomůže utřídit priority.

    ———

    Pokud jde o ty soukromé školy, tam bych se zamyslel spíš nad tím, zda mi víc vadí, že je to snobárna, nebo zda bych viděl jako přínos to, že v nich člověk může mít na výuku nějaký vliv – pravděpodobně větší, než ve školách státních (jen předpoklad, ale …).

    Ono totiž to pravidlo, že „kdo platí, ten poroučí“, se dá použít různými způsoby.

    Samozřejmě, příliš mnoho negativního vlivu ostatních rodičů (a jejich snahy koupit si ne proces, ale výsledek) může zlikvidovat jak prostředí, tak i jakékoliv pozitivní snahy jednotlivce (stojícího proti většině), ale to je, zase, krajní případ, který bych řešil až (pokud) nastane. To navíc s poznámkou, že ono to v těch státních školách nebude jiné (a pak jde zase o to, kde by člověk očekával větší vstřícnost – jak statisticky, tak i konkrétně).

    • ja mam docela jasno v prioritach, ale jsem zvykla zvazit nazor lidi, kterych si vazim… nekdy az moc 😀 Tuhle soukromou skolu jako snobarnu moc nevidim, to by se tam platilo daleko vic, a ze tady v okoli takove skoly jsou taky… „co si pomysli lidi“ mi je fuk… problem je, ze uz nemam moc casu a na tu skolu nejsou moc dostupne reference, protoze je relativne nova. No uvidime za par dni…

  2. Je to jen můj selský názor Sedmikrásko, přijala bych nejjednodušší a nejschůdnější řešení, získala tím čas a rozhodla se potom, za jedno, až se narodí miminko, až uvidím výsledky ve škole, až se stabilizuje život sám, tady v Česku, vše lze potom jednoduše změnit a uzpůsobit podmínkám?

    • 🙂 to je ted to nechat, tak jak to mam uz domluvene, tj. soukromou skolu…. ale jestli se nas zivot nejak stabilizuje, o tom bych i docela pochybovala, zvlast letos… 😀 kazdopadne diky za nazor 🙂

  3. Nuž, ako učiteľka matematiky na 2. stupni ZŠ môžem povedať, že z mojej strany tam toho vyučovania matematiky je každým rokom menej. A stále viac je tam vysvetľovanie, podľa mňa, bežných, obyčajných vecí, zákonitostí, učenie detí, aby neboli sebci a učiť ich pracovať kolektíve, vzájomnému rešpektu, rešpektu k majetku, atď., čiže podľa mňa vecí, ktoré majú poznať z domova a nepoznajú. Na učenie nejakého komforného myslenia nemám čas vôbec.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s