Soukromá škola = snobárna, kde nic nenaučí?

May by měla v září začít chodit do první třídy. Po dlouhém zvažování a hledání jsem našla školu, o které jsem se domnívala, že bude pro nás nejlepší… ale většina lidí z našeho okolí se zdá být jiného názoru… 

Například pro mojí maminku, učitelku SŠ s asi 20 roky praxe je nepřekonatelný problém to, že škola není státní, ale soukromá. Podle jejích zkušeností z takových škol vycházejí děti, které nic neumí, ale sebevědomí mají do nebes, neznají žádnou disciplínu, neumí si dělat poznámky, poslouchat učitele a jsou to rozmazlení frackové ze snobských rodin… Podle druhé babičky je to zbytečná snobárna a vyhazování peněz a obě babičky taky nechápou, že chci dobrovolně May někam vozit, když máme státní školu za rohem pěšky. 

Ostatní si taky více nebo méně otevřeně ťukají na čelo… tak nevím. 

Na té soukromé škole mají jednu první třídu, kde bude cca deset dětí (naše spádová státní škola má prvních tříd asi pět, po 28 žácích). Pro mě je nejdůležitější jazyk a přístup, nedovedu si May představit, jak způsobně sedí 45 minut na židli a poslouchá učitele… (to a pozdní příchody ráno byly i jediné výtky i na švédské škole). Navíc v podstatě teď už plynule čte, sčítá a odečítá do desíti, anglicky pasivně docela rozumí, umí klasicky barvy, zvířátka apod. Pochopitelně s 28 dětmi na jednu učitelku nepřipadá nějaké přizpůsobení se jejímu vývoji v úvahu. Navíc škola asi nebude moc nadšená z našeho stylu rok tady a dva roky v zahraničí… A to nemluvím o výuce jazyků, kteoru se sice ta naše spádová státní škola chlubí, ale žák páté třídy není schopen odpovídat na jednoduché otázky v aj (osobně vyzkoušeno)… 

Soukromá škola nám naproti tomu vyjde vstříc, učí se podle toho, co dítě zvládá, jazyky učí jinak, než metodou dril slovíček a gramatiky, a celkově je to koncepce hodně podobná té, na kterou byla May zvyklá ve Švédsku. Pokud budeme v zahaničí, jsou ochotní vést výuku čj a případně dalších předmětů přes Skype, děti mají dvojí sadu učebnic, aby to nemusely vláčet na zádech atd.. 

Já fakt nevím… to mají soukromé školy u nás už tak špatnou pověst, a já jsem to nezaregistrovala, nebo co se to děje? Dali byste dítě na soukromou školu, když pominu otázku peněz? 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice May, věci veřejné. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

44 responses to “Soukromá škola = snobárna, kde nic nenaučí?

  1. jiná než spádová škola není? Nechci se nikoho dotknout – ale posílala jsem do „běžné“ školy děti, co četly plynule, počítaly přes sto .. zkrátka bylo s nima k nevydržení. Učitelky si poradily. Tady na pár státních školách, co jsem mohla navštívit, včetně té Logikově – děti nesedí 45minut v lavicích (prvňáci rozhodně) – vývojově jsou na tom vcelku stejně ..

    • do jiné, než spádové, mi nejsou povinni dítě přijmout… a 14 dní před začátkem školy si už vůbec nedělám moc velké iluze…

      • čímž jsem chtěla říct, že šance jsou .. taky se stane, že zapsané děti nenastoupí atp.

      • k nám nenastoupily dvě děti, dostaly se na jinou školu a maminky jaksi nedaly vědět, že k tomu došlo (sem je hlásily jen pro jistotu jakože do spádovky), takže první školní den je učitelka četla v seznamu a děti nikde 🙂

      • může každý – když se přestěhuješ, tak taky nemáš místo předem. Jde jen o to „to zkusit“.

      • uvidím… včera jsem mluvila s jednou maminkou, která má v té škole dvě děti, letos jí tam jde třetí. Přesvědčila mě, že tahle konkrétní škola určitě ne. V první třídě bude 32 dětí a nějaký individuální přístup opravdu nehrozí, o přestávkách jsou zavření ve třídách nebo korzují po chodbě, učí se stylem jako za nás, tj. memorování a dril… děkuji nechci.

  2. Tak dej na soukromou, kdyz se Ti libi vic… Babicky tam chodit nebudou. Jestli vis, ze spadova jede opravdu hodne postaru a prvnaci sedi celou dobu v lavicich a vubec je to cele predpotopni, tak ji bude nejspis lip jinde. U nas jde jen o skolku, ale mam z te sportovni daleko lepsi pocit nez z cele montessori. K Juniorovi se hodi vic. Tak urcite mas nejake pocity ohledne skoly, zkus je poslehnout. 🙂

  3. Z osobní zkušenosti bych dítě dala raději do soukromé školy nez do státní.
    Měla na základní škole velké problémy (hlavně s třídní učitelkou) a jen co jsem přešla na střední, ejhle už to bylo daleko lepší…
    Jazyková výuka je prostě mizerná všude. A to jsem doufala že s „mladším“ kolektivem bez přeučených ruštinářek se to zlepší. 😦

    • jo to ja taky prave… viz dalsi komentar… a jazyky na tak velke skole a v tak velkem kolektivu deti, to je kapitola sama pro sebe…

  4. Ze zkušenosti z blízkého okolí: soukromé školy mají svoji pověst zaslouženě, především kvůli lidem, kteří tam své děti dávají – jsou to totiž typy bytostně přesvědčené o tom, že kdo platí, ten poroučí. Výsledek pak odpovídá tomu, jak to vidí vaše matka. Ale když budete mít štěstí (víc na rodiče spolužáků, než na školu jako takovou), tak to může být ku prospěchu věci, už jenom kvůli počtu dětí ve třídě. Z vlastní zkušenosti si pamatuji, že už jenom rozdíl mezi 36 žáky na základce a 29 na gymplu byl nebetyčný.

    • Hm, toho jsem se taky bala, rodice tam moc neznam a protoze skola existuje teprve treti rok (predtim skolka) moc referenci na ni neni… jo, nas bylo taky 36 v prvni tride a trid bylo od A do F… A taky jsem mela velmi spatnou zkusenost z tehle zakladky. Kupodivu jsem si uvedomila jak moc spatnou, az v momente, kdy na me ze vsech stran tlaci, abych dala May do velmi podobne skoly a ja se az zurive branim (normalne nejsem tak zarputila). Me zachranilo, ze jsme se prestehovali na -v te dobe – nove sidliste, kde bylo deti min a byly tak nejak normalnejsi. Slo o docela hnusnou sikanu, protoze jsem byla od detstvi takovy „mimon“, do skolky jsem skoro nechodila a vyrustala mezi dospelymi az do prvni tridy, tak jsem moc nechapala, jak to v takovych velkych kolektivech deti chodi…

  5. Jak probíhá ta výuka přes Skype? To si ten učitel na začátku vyučování zapne počítač a Skype a dítě může tu hodinu sledovat? Nebo si učitel přímo vyhradí čas pro tvé dítě a vysvětluje látku jenom jemu? Nebo je to nějak jinak?

    • Vanilko, to zatim nemame vyzkousene, prestala jsem ten zpusob resit v momente, kdy se ukazalo, ze ted budeme nejspis minimalne rok v CR… mam toho i tak dost…

      • To by bylo opravdu na dlouho. Zkusím to zkrátit:
        Neviděl jsem žádnou státní školu, která by ve mně zanechala dobrý dojem. Soukromé jsem viděl 2.
        České školství je naprostém rozkladu (dotace, zkostnatělý systém vedení).
        Mám tu čest znát pár učitelek a 2 učitele => Nesvěřil bych jim dítě ani omylem. Primární problém je nízké ohodnocení učitelů, které je demotivující, dále nízká gramotnost a přestárlost personálu.
        Když tu a tam občas vidím českou omladinu, tak se mi otevírá kudla v kapse. České školy se příliš soustředí na biflování místo skutečné přípravy jedince na život. To mi připomíná, že státní školy slovo jedinec neznají. Nepleťme si s pojmem žák.
        A takto bych mohl ještě chvíli pokračovat.

        Tady nemáš o čem přemýšlet. Na předpotopní babičky/tetičky/maminky, co tam učí/ se zvysoka vykašli a zkus to v soukromé škole. Horší, než ve státní škole to být nemůže, max to bude drahý špás.
        Vsadil bych se, že 90 % kritiků ani neví, co to soukromá škola znamená.

      • Primárně je to o lidech. I žáci státních škol dosahují dobrých výsledků – v celostátním hodnocení dokonce vyšší místa než školy soukromé. Gramotnost personálu – mnoho z nich píše aspoň byste dohromady – tolik k současné „převzdělanosti“, co kolem sebe vídám, takže do průměru se vejdou. Horší než ve státní to být může – takové riziko je vždy. btw: vím, co soukromá škola znamená.

  6. Nemám osobní zkušenost, ale ohledně snobárny, kde se nic nenaučí, bych měla větší strach ze střední (kde budou ti žáci chápat, že to tam mají „zaplaceno“, a budou odrzlejší) než z prvního stupně základky. Celkem mě mrzí, že má u nás soukromé školství tak mizernou pověst, ale nejsem schopná posoudit, jestli oprávněnou.

    • jo to jsme dvě, mám na to podoný názor… začínám si myslet, jestli by nebyla úplně nejlepší nějaká vesnická malotřídka 😀

  7. Neměj strach. O státní uvažuješ vlastně proč? Kvůli tlaku babiček, etc.? Všechny důvody pro soukromou, které uvádíš, jsou logické, věcné, nerozmařilé:), přímo náležité : ). I když nejsme putovníci a děti nepřecházejí z různých kultur, jednala bych stejně. May určitě zvládne i školu státní, bez problémů, ale pokud je možno ovlivnit podmínky jejího vzdělávání – není o čem dumat.

    /A navíc, předáváš jí odvahu dělat rozhodnutí, která většina nechápe, ale ty si za nima stojíš. Supr!
    /Snobové jsou všude, na obou stranách barikády, řekla bych. Ty jsi svobodně jednající maminka. Nic víc, nic míň.

    A ještě mi to nedá.
    Můj synoveček teď jde do druhé třídy státní školy, která je nejlepší ve městě, jazykovka. Taky už ve školce četl, psal, počítal. Ve škole trpěl, nudil se, zlobil, na konci důtka a žádná motivace.

    A k jednomu z komentářů, že ze soukromých škol vycházejí nadutí hlupáci /ze státních hlupáci zakomplexovaní, chtělo by se mi jízlivě podotknout/ – to je argument asi takové váhy, jako že kdo má BMW.

    Tak, budu se těšit na reporty z prvních školních dní…:)

    Hodně štěstí:)!

  8. Určitě : ). Myslí si, že se „Filip musí srovnat“. Že se musí naučit v první řadě respektovat autority. Mnohokrát s paní uč hovořili, žádali ji, aby mu, když má hotovo, dala další „práci/zábavu“, vymyslela cokoli – nicméně odpověď byla v duchu: Nikomu se nechce dělat věci navíc. Filip je navíc poměrně akční, temperamentní, takže zatímco vláčnější typy v klidu obtahují písmenka v písance, ač je třeba taky dávno znají, Filip si staví bunkry z penálu a remcá, že to dělat nebude, páč už dávno čte. Ani nevíte, jak mě to vytáčí; navíc když si vzpomenu, že už za mě(!) měli v naší venkovské(!) škole prvňáčci v zadní části třídy koberec, kam si v září donesli každý svůj polštář a plyšáka, a když „bylo hotovo“, mohli se jít v poklidu natáhnout a odfrknout. Kde je vůle, tam je cesta… Je mi to líto, protože přesně vidím, jak ten extrémně zvídavý předškolák, kterého rodiče nikdy necepovali k výsledkům, sám od sebe nasával informace, spojoval si je skvěle, rostl mentálně před očima, kresbu má na úrovni páťáka – jak si upek nálepku grázlíka, a jak je absolutně demotivován. Tohle přesně by byl skvělý student domácí školy nebo nějaké výrazně menší třídy s inspirativnějším vedením…

    • respekt k autoritám? proč? věk není patent na rozum – být členem stáda není výhra. Koberce (odpočinkové zony) nebo práce „navíc“ jsou na mnoha školách, věřte mi, naprosto běžné. A fungují i pro „druhý“ stupeň. Např. Děti z první třídy, kam nastoupil syn, měly už před koncem roku (díky Paní učitelce) znalosti druháků jiných škol – a nikdo se na ně nezlobil, naopak, byly podporovány. On se totiž ten „náskok“ časem stáhne – a už to nejsou takové „hvězdy“ (více nároků, předmětů..) – ale naučily se „učit se“, pracovat, respektovat odlišnosti ostatních. Celkově – máme v rodině hezké vzpomínky na školu, a proto říkám, že JE to o lidech – a kdo hledá, najde. PS: Důtku dá v první třídě dítěti pouze IDIOT jakožto projev vlastní neschopnosti.

      • Moc s vámi souhlasím. Ve všem.
        Jenže můžu říct jen svůj názor. To zásadní musí vzejít z rodiny, a to nejspíš nevzejde. Mluvili jsme o tom tisíckrát. Jedou v tomhle cestou „nevyčuhovat“, neřešit funkčně /jen další zákazy, příkazy/, nepřesazovat dítě, když je v „nejlepší škole v kraji“, a „ať se srovná“. Jenže se nesrovná, když… Potřebuje autoritu, kterou najde mít důvod respektovat. Potřebuje vidět smysl činností. Je to zamotanec, ze kterého jeden dokáže vytěžit mnoho dobrého, druhý si zadělá na dítě, které třeba stěží dodělá základku. Kdyby vás napadlo, cokoli, co bych z pozice tety mohla udělat, řekněte. Budu za to moc vděčná.

        A důtka. Jojojo. JO. A achjo.
        A nálepkování už funguje i ze strany rodičů /jeho vlastních/ k němu. Další rozměr tohohle blbě rozjetýho vlaku…

        O to víc obdivuju všechny mámytáty, kteří vnímají svoje dítě a pomáhají mu v cestě. I přes kyselý obličeje, a obavy „co by tomu řekli sousedi“, vlastní strachy… Ať už jde o školu soukromou, nebo jinou státní, nebo domácí vzdělávání, nebo waldorf, nebo monte, nebo CO-KO-LI, co prcka nezazdí.

      • a není tohle poměrně klasicky český přístup? hlavně se nelišit, nevyčuhovat… protože co by tomu řekli lidi? Ten poslední „vtip“ to ilustruje docela dobře…

        co poradit nevím… možná si s klukem promluvit, aby věděl, že ne všichni smýšlejí stejně a že má někoho blízkého, kdo ho má rád a bere takového, jaký je, třeba to vědomí bude stačit… brát si ho občas na víkend, na prázdniny, aby poznal jiné prostředí a jiný přístup, pokud je to možné…

        k tomu nálepkování, tomu se asi nedá vyhnout… já jsem celý školní život byla vždycky ta, co musí mít něco extra a ta, co chodí všude pozdě, ale ze všeho se vykecá 😀

      • teda ale stejně je to škoda… takhle se přesně zabíjí v dětech kreativita… některým je to z podstaty jedno, ale jiné to může dost vážně poškodit…

      • Ano, snažíme se být spolu – naše děti, on s bráchou; a nevytvářet konfliktní prostředí, protože toho má za školní týden kupu ve škole a dvě kupy následně doma. Ale obávám se, že karty jsou rozdány příliš neměnně. Navíc, ve hře jsou i tragickopůvabné geny mého otce, člena Menzy, kam se nechal zapsat, aby tam našel parťáky do šachů a do mariáše, a se závratným IQ vyváží odpad v obci a domů vodí zkrachovalé existence, aby nebyli o Vánocích, Velikonocích, v pátek-svátek sami.

        Ten propad, kdy se do první třídy děti těší, poskakují radostně nad každou nově poznanou věcí, uběhne pár týdnů a všechno je jinak, to mě děsí. Ale jistě že to není vždycky a všude. Což mi dává naději :-).

      • zavratne IQ neni jeste zaruka, ze clovek pak umi fungovat v normalnim zivote co… u nas v rodine se to taky projevilo, i kdyz to jde hlavne v te muzske linii…

        jo ty deti, nadsene zacinajici prvni tridu a otravene koncici po necelem roce, to je smutny… nastesti to opravdu jde delat jinak…

        Jinak zalezi hodne na povaze a odolnosti synovce, treba to nakonec s vasi podporou ustoji… a zadne zkusenosti nebo posun nejsou zadarmo…

      • a další to vcelku bez úhony přežijí… Matka Příroda je mocná a většina dítek vydrží tak 8x víc než si rodiče(na) myslí. Jako teta – obávám se, příliš šancí nemáte. Jak říkala Sedmi – podpořit malého – a dál „šťourat“ do rodičů. Připravit se být za tu „špatnou“. Ev. je přesvědčit, že mají tak super dítě, že si zaslouží zvláštní ohledy – a navštívit PPP. Občas tam bývají dobří lidé, co se šprčků zastanou. (doporučuji zjistit předem jak je tomu ve Vašem městě).

      • jo, to se taky presvedcuju dost casto, deti jsou daleko odolnejsi, nez si rodice mysli 😀

      • 🙂 tak teď jste mě dostala.. Průkazka Menzy (a že jich doma máme 😀 ) by fakt občas klidně mohla fungovat místo vypsané diagnozy jako průkazka ZTP – časy se nemění 😦 .. I když – právě toho byste mohla využít – geny, větší ohledy, děda jakožto odstrašující příklad .. bla,bla, bla – hlavně, aby to malému pomohlo.

  9. Sedmi, okolní „pozdvižená obočí“ bych neřešila, vy jste nějak dospěli k tomu, že vám víc bude vyhovovat soukromá, argumenty pádné máš, takže ti okolí může být ukradené. Mám vychozený soukromý gympl (jeden z úplně prvních vzniklých po revoluci) a moc dobře si pamatuju, jak se lidi ofrňovali – státní jsou přece lepší, zajeté. Jenže na tenhle mě máma dala hlavně kvůli jazykům (bohužel jsem časem nevyužila, ale to je na delší a jiné vyprávění), učitelé byli mladí, nadšení, rozhodně nám nic neprocházelo jen protom že jsme platili, naopak, odpadlíků vyhozených bylo dost – naší třídou prošlo cca 12 kluků, odmaturovali dva. Nesměli jsme propadnout, kdo neudělal reparát, měl smůlu. Ale zhruba z tří ročníků po dvou třídách, které znám, se mnoho lidí perfektně uchytilo, mají vš, super profese atd., rozhodně jsme asi nedoapadli tak, jak nám škarohlídí předpovídali, že soukr.škola není tak dobrá a že nebudeme mít vedle těch státních šanci dostat se na další školy atd. atd. Já mám vzpomínky skvělé, bylo to dost uvolněné, fungovala diskuse mezi žáky a učiteli, na druhé straně nic jsme neměli zadarmo. To jen tak pohled jednoho ze soukr. školy.
    Nevzdávej to kvůli rýpalům, ono sama uvidíš, jaká ta škola bude, kdyby se vám nezdála, přestoupit nebude problém. (Jinak to už jsem tu psala, 10 dětí mi z hlediska kolektivu připadá málo, přes 20 už moc, ideál by byl tak 15-18. Ale to je pouze můj problém :))

    • Dobrý den,
      nedalo mi to a musela jsem zareagovat. Také mám soukromou střední školu a mohu se do puntíku podepsat pod to co jste napsala, včetně úspěšnosti spolužáků. Téměř všichni mají vysokou a dobré místo nebo úspěšně podnikají. Mám tři dcery a soukromému školství jsme s manželem oba nakloněni. Bohužel se domnívám, že kdo ve státním školství vyčuhuje z davu, zvláště na prvním stupni, tak má problémy s učiteli. Dobrá varianta mi připadá škola na venkově, kde co mám reference od kamarádek se dětem věnují na 120%.
      Přeji šťastnou ruku při výběru. Na druhou stranu nic není definitivní, pokud nebudete spokojeni, můžete školu změnit, jen se toho člověk nesmí bát.

      • Diky za nazor 🙂 taky to nevidim tak definitivne jako treba moje mama… navic muzeme klidne zase odjet na par let pryc a kdo vi, jak to bude pak…

    • ja mam taky dobrou zkusenost se zacinajicimi skolami, sama jsem chodila na jednu takovou ss i vs a May dodneska vzpomina na skolku, kam chodila od svych dvou let… ta rodinna a uvolnena atmosfera byla spolecna vsem tem skolam, pak uz to bylo jine a dalsi rocniky uz to nemely tak jako my…

      • Je fakt, že je otázka, jak to tam funguje teď, když už je škola zajetá. Každopádně, semtam pro všechny absolventy pořádají akce a že se schází lidí 🙂 Vlastně i moje voška byla soukromá, tam jsem byla druhý ročník a vím, že ještě tak dva až tři po nás a pak už to nebylo ono. Dokud drželi relativně omezený počet studujících (tzn. že do prváku nenastupovalo 100 lidí), bylo to v pohodě, rodinná atmosféra. Mimochodem odsud mám nejvíc přetrvávajících přátel (i manžela 😉 ), znali jsme se tam mezi s sebou 3 ročníky, dodnes si pomáháme, my co jsme v oboru – a že se jich taky dost uchytilo. O gymplu si ovšem myslím, že v kvalitě pokračuje i dál, o vošce si nejsem jistá.
        No vzpomínám, jak jsem řešila ZŠ pro Mika já, no a nakonec je tady nejblíž, měl štígro na dobrou učitelku a teď pevně věříme, že bude s nimi pokračovat i dál. Ale tam jsou obecně skoro všechny učitelky na prvním stupni dobré, hůř prý druhý stupeň, to pak asi budeme řešit co dál (připadá mi to daleko, ale není).

  10. Volila bych školu s osobním přístupem. Tedy s malým počtem žáků ve třídě. Vesnická malotřídka ale není, protože v obci bydlet nebudete, nejvhodnější. May nemá šanci stát se členem tlupy.
    Bála jsem se soukromé školy také – že nenaučí. Šlo ale až o střední. Mýlila jsem se. Školné sice bolelo, ale přístup k informacím, vybavenost knihovny – to bylo se státní školou neporovnatelné. Plus jinak se probírá a procvičuje látka s osmi žáky ve třídě a jinak s třiceti osmi….
    A i tak se vyskytli jedinci, co maturitu až na třetí pokus a s odřenýma ušima.

  11. Zdravím! Nevím, ve které lokalitě se nacházíte a je možné, že někde existuje i kvalitní soukromá základní škola… Já učím na státní a v našem okolí je těch soukromých několik. Vzhledem k tomu, že se tyto školy chlubí tím, že se v nich rozvíjí talent dítěte a dítě dělá to, co ho baví, stává se nám, že zoufalí rodiče, kteří rok či dva platí „jako mourovatí“ dojdou k tomu, že jejich dítě po druhém ročníku neumí třeba psát ap. Prostě jejich potomka bavila matematika a nebavilo ho psaní, neboť mu přišlo nudné… Jejich dítě nebylo k ničemu nuceno a bylo spokojené…
    Chtěla bych jen napsat, že ve státních školách je spousta učitelů, které jejich práce baví a rozhodně jejich svěřenci nesedí 45 minut s rukama za zády a nemají šanci vyslovit vlastní názor. Takto státní škola už dávno nevypadá!
    A to, že dítě musí někdy dělat i činnosti, které ho tak úplně nebaví, je také jistá příprava pro život. Všichni se musíme přinutit dělat i věci, které nás sice nebaví, ale jsou potřeba.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s