jak to vnímám napotřetí

Říká se, že napoprvé si užije maminka těhotenství (pokud teda půlku nestráví na wc) a napodruhé miminko. O třetím těhotenství se už neříká nic, tak si to sepíšu sama 🙂Když  jsem v zimě hledala štěňátka a koťátka, tak mě ani v nejmenším nenapadlo, že to jsou zase hormony… Když jsem potom v Praze na Silvestra musela típnout svojí sváteční hřebíčkovou cigaretu, protože mi šíleně nechutnala, mohlo mi to dojít rovnou. Když mi po Silvestru bylo zle a třeštila mi hlava po vypití relativně rozumného množství alkoholu, začínala jsem mít lehké podezření… Pak jsem plašila, co se mi to děje s levým prsem, protože se začalo nalévat (Lilly jsem kojila asi půl roku jen z pravého, tomu to teď trvalo delší dobu, než se vzpamatovalo, nebo co). To jsem si to ale pořád nějak nechtěla připustit…

Test jsem si tak dělala až v únoru a… k mému naprostému překvapení (alespoň vědomému, podvědomě jsem to věděla nejspíš hned po té cigaretě) tam byly skoro hned //…

Nemám zdaleka tolik času na to, abych nad tím nějak víc dumala a rozebírala a pozorovala se, ale je to zase jiné. Je fakt, že už neplaším kvůli každému „prdu“ a neběžím hned hledat na net, co že se to tak strašného děje/neděje. Kočárkománie mě neopustila, ale nejspíš prostě pak stejně koupím větší hlubokáč alá tank z druhé ruky a pak na jaře snad seženu ten TFK s ručkou na tu koloběžku plus nějaké skladné golfky…

Všude kolem se vyrojilo spousta těhotných kamarádek, většina už má čerstvá miminka, já jsem na řadě až předposlední. Chodím se dívat a chovat a vždycky mám smíšené pocity… na jednu stranu se moc těším a na druhou si říkám, jak to budu zvládat tentokrát. Už vím, že se pracně zaběhnutý režim a klid zase úplně rozhodí a budu znovu pracně hledat rovnováhu v dělení času a pozornosti…

Holky se obě na bratříčka moc těší a pořád se mě ptají, co v bříšku dělá a jestli kope…

Největší rozdíl bude asi v tom, že zatímco u May se (až nezdravě) točilo všechno kolem miminka a přes její spaní nebo koupání „nejel vlak“, tentokrát se bude muset přizpůsobit miminko rodině jako celku. No ale o tom, jak to bude vypadat v praxi, budu psát až za pár měsíců…

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice moje těhu, Vincent. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

52 responses to “jak to vnímám napotřetí

  1. Takže to nebylo v plánu? 😉 já si popravdě v té denní rutině stěží umím představit dvě, natož tři! Už teď, a to má B. ještě plíny, si říkám, jaká je to s ní pohoda proti miminu 🙂

    • Nebylo to tak je úplně plánované…ale asi to tak má být 🙂 u mě byl největší naráz a změna s jedním, u Lilly už to bylo lepší a teď mi to ani nepřijde 😀 navíc holky jsou samostatné a spoustu věcí už zvládnou.

  2. To zvládneš, nic jiného Ti stejně nezbývá. Ale těším se na další zápisky. Taky dumám nad tím, co s námi udělá M. Juniorovi asi hrábne, protože dětem okolo rozkazuje a furt si hraje na policajta a chce mít vše srovnané. Sám ale porušuje, to je věc jiná. Režim nemáme a teď bych ho chtěla. Mám ale strach, že jsem šanci propásla, protože z druhého na to prostě není čas. Takže uvidíme. Obě uvidíme 🙂 hlavně ať jsou chlapečci v pořádku.

    • Tak… To každopádně 🙂 já se snažím hlavně Lilly „srovnat “ po tom Švédsku ještě než se miminko narodí, aby to pak nespojovala. Občas vyloženě zkouší, kam až může….

      • U nás aktualně taky zkouší… A nejhorší je, když se nechám vytočit. Nikam to nevede, on se bojí a já jsem v křeči i s břichem. Zatím platí strhávání bodů a zákaz oblíbených pohádek… A stát si za svým a mít stejný přístup s partnerem.

    • No, ale pravda je, ze ctvrty je zatim docela v pohode, ale to bude tim, ze vsichni spolu jsme byli poslednich par cervnovych dni, pak jsem dva nejstarsi odvezl k babicce a vraceji se az ted o vikendu – toho se docela desim, protoze jednak budem zase vsichni a druhak ti dva raubiri prijedou rozjiveny a bude docela kumst je do konce prazdnin srovnat zase do late 🙂

      Well, tak preju, at se vse podari! 🙂

  3. V mém okolí je hned několik kamarádek (+ moje švagrová), které mají tři děti. A z jejich tichého pozorování jsem si vyvodila tento závěr:

    První děti bývají z těch tří vždycky nejúzkostnější. Zřejmě proto, že i rodiče k nim přistupovali jaksi úzkostlivě a v některých případech je na jejich bedra nakládána i částečná zodpovědnost za ty mladší sourozence.

    Druhé děti už jsou větší pohodáři, akorát často soupeří o pozornost rodičů s těmi prvními.

    Ovšem nejpohodovější děti jsou ty třetí. Většinou mívají větší věkový rozestup s těmi prvními dvěma, takže už mezi nimi není taková rivalita. A přizpůsobovat se chodu domácnosti se musejí od narození, rodiče jim zdaleka nemůžou věnovat tolik pozornosti, protože ji musejí věnovat i těm starším dětem, a je to tak asi dobře!

    Já vidím, jak šíleně pořád řeším Motýlkovo spaní, snažím se ho krmit každý den zhruba ve stejnou dobu, dávat ho spát každý den ve steejnou dobu atd. A vím, že to řeším zbytečně moc, ale nemůžu si pomoct. A když jsem posledně byla u jedné z těch kamarádek, všimla jsem si, jak to její 5měsíční miminko pozoruje ten mumraj kolem sebe a jen se usmívá. Když má hlad, dostane mlíčko. Když se mu chce spát, prostě usne a je mu jedno, že mu u hlavy křičí starší brácha. A když máma zrovna potřebuje jít s těmi staršími dětmi na hřiště, prostě ho vzeme a strčí do šátku, mimino se probudí, ale neřve (Motýlek by řval), zase chvíli kouká a pak znovu usne.

    Tááákže se podle mě můžeš těšit na pohodové třetí dítě 🙂

    • Musím souhlasit, kamarádka má tři děti a první je největší raubiř, druhý je neuvěřitelně hodný a ten třetí je absolutně nad věcí. (Kamarádka se chvíli obávala jestli není nemocný, ale on je prostě takový pohodář.)

      • no jsem na to zvedava 😀 ale kdybych mela soudit podle chovani v brisku, tak to spis bude raubir…

  4. Mám zkušenost prostředního ze tří dětí. A asi tak, sice jsem byla vždycky naprdlá, protože starší bratr jakožto první měl docela privilegia a ten mladší byl zase mazánek, co mu všechno prošlo, kdežto mně ne – klasický syndrom prostředního dítěte 🙂 Po té, co jsem si ale přečetla Sourozenecké konstelace a zjistila, že my prostřední jsme na tom vlastně nejlíp, protože jsme nejlíp připraveni a vybaveni do života, už to beru v pohodě. Ale asi tak, starší bratr je i na svůj opravdu hodně dospělý věk dost nesamostatný, možná, jak ho vodili neustále za ručičku (mmch vidím u synka, který je v tomto směru na tom daleko hůř než mladší dcera), dost plave v praktických všednodenních záležitostech. Sebe asi hodnotit nemůžu, ale nejsamostatnější z nás sourozenců jsem rozhodně. Mladšímu se cestička taky trochu umetala, byl velice pohodové dítě, až líné, a ta lenost mu bohužel zůstala. Ale v dětství asi fajn, nejvíc si ho pamatuju, jak leží na zemi a drandí autem, dobře spal a jedl, nikam neutíkal, dokonce jsme mu doma říkali „brzdička“ 🙂 Takže asi tak – za mě, nejlíp to mají postavené prostřední. Se čtyřmi a více dětmi sloužit nemohu.

    Dobře, že se holky těší, ale bojíš se u některé z nich žárlení?

    • A neříká se, že prvorození jsou naopak samostatní? Já sourozenecké konstelace jen měla v ruce, listovala jsem hlavně něco o těch druhorozených, což jsem já 🙂 U těch prvorozených si pamatuju, že by měli být prý dominantnější….
      Tak, jak to popisuješ, mi to přijde spíš jako povahová záležitost, než konstelační, ale možná se mýlím :-))))) Fakt je, že rodina se často mění, tam, kde prvorozené vodí za ručičku, druhorozené tolik nemohou. Ale jsou i takové rodiny, kde prvorozené za ruku nevodí. Já mám třeba dojem (taky se možná mýlím), že ta moje jedináčka je tedy zatraceně samostatná :-)))) Možná to bude tím, že jsem tak trochu „líný rodič“ :-))))

      • Ono není špatné někdy být „líným rodičem“. Hele, já si popravdě toho nejstaršího ze sourozeneckých konstelací nepamatuju, vybrala jsem si z toho, co bylo užitečné pro mě. U mého bratra spíš vycházím z reality. Máma na něj byla sama a myslím, že zrovna ona jakožto mladá ztřeštěná matka ho nijak extra za ručičku nevodila, jenže byl hodně u babičky s dědou a tam tenhle směr výchovy vcelku tuším. Fakt je, že ti starší jedou trošku víc na sebe, řekla bych že jsou malinko sobečtější a v tom, že si jedou po svojí trase možná je i ta určitá samostatnost – neohlíží se tolik na další. Brácha si žije samostatně, ale prostě určité (a v životě už vcelku i zásadní věci) tolik neřeší, běží kolem něj a sám je tak trochu neschopný určité věci si vyřídit (ztracený rodný list za něj nedávno vyřizovala máma, fakt), akorát jemu je to tak nějak jedno. No ale nepopírám, že v tom bude i velký kus povahy.
        A když koukám sama na sebe a to potvrdí asi skoro každá matka, to první dítě se víc řeší, na něm se člověk učí, na něm experimentuje, druhé už se tak trochu veze a není na něj tolik času (zvlášť, když jsou třeba blízko za sebou), s třetím už toho člověk hodně zná a ví, co si může dovolit. Ovšem když je na něj zase víc času a starší leccos zastanou, logicky může být benjamínek trochu rozmazlenější, navíc, on moc dobře ví, jak s rodiči a okolím manipulovat. Teda jak já zuřila, že to naši nevidí, co ten malej s nima hraje 🙂
        Tohle všechno jsou ovšem jen moje pozorování konkrétních lidí, nic bych z toho nevyvozovala. Ale je docela hezké to nasat, člověk si to hezky srovná.

      • Já tu manipulaci viděla a vídám u mladšího bratra dodnes. Je to asi i povaha, on ví přesně, co na každého platí…

      • V těch klasických rodinách to tak asi funguje, ve většině. Ale tam, kde první dítě bylo víc u prarodičů…. :-)))) No a ti mladší asi logicky hledají fikané způsoby, jak se prosadit :-))) Já mám tedy jen jedno dítě, takže z vlastní zkušenosti nemůžu sloužit. Je mi ale jasné, že jinak jsem vychovávala, když jsem byla na mateřské, jinak, když jsem začala chodit do práce. A kdyby bylo druhé, mělo by zcela jistě úplně jinou výchovu :-)))) I když v tom základu asi stejnou. Ale maminka by byla za ta léta trochu jiná 🙂 Má sestra je o 4 roky starší a moc jsme spolu nevycházely, nehrály si spolu a velmi brzo jsme spolu ani nesdílely pokoj, protože jsme se pořád praly 🙂 a tak nějak se ignorovaly. Jsem přizpůsobivější, ale zas povahou hodně vzdorná, takže jsem se nikdy nedala. Sestra chtěla, abych dělala, co mi řekne. Se zlou se potázala :-))) A rodiče nám dávaly hodně svobody, ale zase nás (mě určitě) hodně vodili za ručičku. O praktických záležitostech mě nějak nepoučili :-))))

      • to asi jo… ja jsem vyrustala dost oddelene, vychovaval me hodne deda, ktery bydlel s nami…

      • Takže máš výchovu svého dědy… zajímavé 🙂 O mě se dlouho starala babička, ale mezi námi dvěma to nefungovalo 😦 Zato se sestrou si rozuměly 🙂 Když já nesnáším, když mi někdo říká, co mám dělat :-)))))) Tedy říkat mi to může, ale nesmí čekat, že budu podle toho hned skákat :-))) Můj manžel jde na mě hezky polehoučku :-))))

      • jo jo… sla jsem pak bydlet k nemu v tech 16… ale jinak s tim, aby mi nekdo rikal, co mam delat, to mame podobne 😀

      • No vida, budu se muset podívat… Já jsem starší ze dvou. Mmch brácha o téměř sedm let mladší, 21. Září, když jsem šla do první třídy…

      • Zajímavý rozdíl. To už jste snad téměř dva jedináčci, ne?? 🙂 Pamatuju se, že se také říkalo, že nejlepší partnerství navazují prvorození s druhorozenými (případně prostě benjamínky). Prvorozený má tendenci být dominantnější a ten druhorozený tendenci se vést a neprosazovat se tolik. Máte to tak?? Já celkem jo… ale vzhledem k tomu, že i já jsem spíš druhý jedináček, tak se nerada moc podřizuju. Ale umím to :-))

      • jo,dva jedinacci… jeste jak jsem odesla z domova prakticky ve 14 na intr a v 16 uplne, tak to tak bylo… my jsme oba prvrorozeni se Lvem, ale docela to funguje i tak 😀 Ale psala jsem to proto, ze kdybych se nahodou trefila na 21.9, bude to mit May naprosto stejne, jako ja (jak jsme obe ve stejny den)…

      • To tedy je 🙂 Ta moje se málem narodila stejný den jako má babička :-))) Nastupovala jsem do porodnice ten den ráno 🙂 Ale nějak se nám asi nechtělo :-))))

      • Ohledně sourozeneckých konstelací – já jsem jedináček, manžel druhorozený, potud dobrý, ale vede teda spíš on 😀

      • No jo, zdá se, že je to další z těch teorií, které fungují, jen když je splněno x dalších podmínek :-)))))

      • Víš, že by mě docela zajímalo, jak to bude. Vždycky jsem si říkala, že druhorození by na třetího žárlit už nemuseli, není to takový zásah jako pro prvorozeného, který je úplně sám a najednou bum – vetřelec 🙂 Proto by mě zajímalo, jak na dalšího sourozence zareagují. Kamarádi čekají taky třetí (mají dva kluky, teď bude holka) a ti se taky víc bojí u toho druhého, přestože zprvu nejvíc piskal ten první, že jim bude mimino kazit plány 🙂
        U nás chce Toňa strašně moc miminko, chtěla samozřejmě ségru, ale už se dostala do fáze, že je jedno co, hlavně miminko, tak by mě zajímalo, jak by to pak měla 🙂 Mikuláš je rezolutně proti novému sourozenci. A vzpomínám na sebe, my jsme s bratry od sebe taky daleko (vlastně jsme 3 jedináčci) a když se narodil ten druhý, absolutně jsem ho ingorovala, pro mě neexistoval do doby, než si ho začaly všímat kamarádky, najednou to byl „přece můj brácha“ 🙂

      • urcite budu psat 🙂 Ale rekla bych, ze tohle je dane spis povahou, nez poradim narozeni… Lilly je mamanek a kdyz me videla chovat cizi miminko, byla z toho uplne vedle… May je nejstastnejsi, kdyz muze litat venku a je kolem co nejvic lidi a pritulit se prijde leda vecer, kdyz je unavena…

      • A nejsou ti druzí přece jen větší mamánci? U nás je to v podstatě taky tak, Toní je daleko mazlivější a mamánkovatější. Přitom v mnohém samostatnější. No je zajímavé je sledovat, jací jsou.

  5. na další „poznámky“ se těším – ev. použiju i brýle 😀 😀 PS: co se týče různých „konstelací“ a „nevýchovných“ teorií – nemohli bychom sedět ani u jednoho stolu 🙂 Mně se to plácá – já to mám za sebou 😉

  6. No, po návštěvě u babičky se nám dítě vrátilo jaksi dospělejší :-))) Ale to ona od mé matky vždycky 🙂 Obvykle to připisuju tomu, že žije v domě s prarodiči, mou sestrou a jejími dospělými dcerami. Psem a kočkou. Zahradou a bazénem. Prostě obklopená úplně jiným světem, kde vstřebává zas něco jiného, aniž by ji někdo do něčeho nutil, ale zároveň tam má ohromnou svobodu. Celé dny prý lítala venku, hrála si, případně zas hrála s mým otcem šachy. Nikde jinde moc nebyli. A všichni byli spokojení 🙂 Od druhé babičky jezdívá ve stavu, kdy ji musím krotit. Od našich naopak 🙂
    S těmi teoriemi… vždycky jsem to brala jako inspiraci. Jako inspirace super. Nic se nemá brát jako evangelium… ani to evangelium ne :-))))

      • Tak to jsem o chlup lip… ja se totiz vlastně ani nenervuju. Rikam si, ze co se ma stát, se stane.. 🙂

      • Tak to úplně chápu. Tohle bylo neplánovaný a fakt nečekaný, takze možná proto jsem taky relativně v klidu 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s