Švédský přístup

aneb nejspíš si to budu muset jet zařídit do Prahy…

Včera jsem byla navštívit zdejší „midwife“, která se stará o těhotné až do porodu. Odcházela jsem malinko v šoku. Tady se totiž, pokud není nějaký zvláštní důvod, nekoná vstupní prohlídka s potvrzením těhotenství, kontrolou, zda se náhodou nejedná o mimoděložní těhotenství a s potvrzením, že je vše ok. Doktor vás za celou tu dobu vidí jednou. Ultrazvuk se dělá za celé těhotenství jednou, v 18 TT. A nějaký screening na vrozené vady se nedělá vůbec… přesto, že mi bude letos 36, tj. už to procento potenciálního rizika dost stoupá…

Ani jedna ze tří midwifes, které se o tom radily, netušila co znamená latinsky „uterus unicornis“, což je důvod, proč jsem měla těhotenství vždy riziková. Utrogestan, který potřebuju, abych nepotratila (dvakrát potvrzeno), mi napsat nemůžou, nejsou doktorky, mám se objednat u gynekologa v nemocnici…

Mno. Já vím, že jsem si stěžovala, že v ČR se ta péče přehání a těhotné se honí z jednoho vyšetření na druhé, ale tohleto mi připadá jako druhý extrém a v mém případě už skoro jako hazardování…

(Women with the condition may be asymptomatic and unaware of having a uniconuate uterus; normal pregnancy may occur. In a review of the literature Reichman et al. analyzed the data on pregnancy outcome of 290 women with a unicornuate uterus. 175 women had conceived for a total of 468 pregnancies. They found that about 50% of patients delivered a live baby. The rates for ectopic pregnancy was 2.7%, for miscarriage 34%, and for preterm delivery 20%, while the intrauterine demise rate was 10%. Thus patients with a unicornuate uterus are at a higher risk for pregnancy loss and obstetrical complications.)

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice moje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

40 responses to “Švédský přístup

  1. No… tak to je ovšem síla. Měla jsem stejný názor… přílišné posílání těhotných zde od „čerta k ďáblu“. Ale máš pravdu, jsou případy (a ty jsi tedy vlastně šťastná matka… protože ve Švédsku bys možná 2 děti ani neměla???), kdy se nějaký ten „čert“ hodí.. aby nám otevřel oči a my mohli něco podniknout…..

  2. No a není to tak, že je i možnost navštěvovat normálně gynekologa, pokud jsi riziková těhotná? Možná mají ten systém zdravá x abnormální těhotenství jen ostřeji oddělený a šla jsi prostě na nesprávné místo.

    • ja se domnivam, ze mi poradne nerozumely… protoze anglicky tam poradne neumela ani jedna. uvidim, jak to pujde u toho gc, budu tam volat dneska.

      • To je možné… a možné je také právě to, že to tam mají rozdělené – rizikové a normální. (Jen jak tedy pak poznají, kdo je rizikový??).

    • otazka, co to znamena… a jestli to vubec budeme schopni zaplatit, tady se treba jen za beznou prohlidku u zubare, bez zakroku, plati na nase 2400…

      • Tady myslím na ten kombinovaný screening taky pojišťovny nepřispívají (?) a stojí kolem 1000-1500. Prohlídka u zubaře bez pojišťovny asi 600, tak třeba to bude u vás poměrné (tj. cca 5000). Kdybys jela kvůli tomu do Prahy, tak u Apolináře býval zdarma (a se zárukou erudovanosti), ale otázka je, jestli ta cesta pak nevyjde dráž 🙂

  3. je asi dobře, že „víš“. musela jsem si najít (usoudila jsem, že „larva jednorožce“ nebude úplný popis). Oběhávání v Čr – taky se neděje všude, rozhodně. Logika jsem měla v 36 – a nebyla jsem na žádném screeningu atp.-nebyl důvod. Na druhou stranu – známé z jiných měst /krajů/ byly i v 25. Krom toho jsem měla doma papír o resekci dělohy 🙂 jj – pozdě zjistili, že mám vrozenou vadu. Chápu, že každý organismus je jiný. Doufám, že návštěva lékaře vše vyřeší.

  4. Ty jo… Běž k doktorovi, přece i ve Švédsku jsou normální gynekologové a nebo běž rovnou do porodnice nebo nemocnice. Tohle bych nenechala na nějakou, s prominutím bábu. S Juniorem jsem měla dva screeningy ve12tt a 20tt a pak ještě v porodnici ve 36tt. Kdybych mohla, chodila jsem na něj koukat každý týden ;-))) mně to nevadilo a strašně jsem se těšila 😉

    • … ja jsem v cr chodila pokazde do rizikove poradny na Bulovce a ani nevim, kolik UZ jsem nakonec mela, kazdopadne koncem tehotenstvi to bylo kazdy tyden…

      • Jj ke konci se chodi kazdy tyden, ja to stihla jen dvakrat, jak byl Junior o 9dni driv. Oni tam ruzne delaji ty Hamiltony, aby se driv porodilo :-)))

      • Každý týden snad jen na kontroly ne? Na UZ se teoreticky (když je vše v pořádku) už po 30. týdnu nechodí. Jinak já to měla naopak, oba narození 41+3, po 40. týdnu se chodí obden, to už jsem děti skoro prosila, ať vylezou, zvlášť podruhé, kdy jsem tam proseděla celý srpen – madam se vyjevila 1. září a skončila vedra 🙂

      • no, v normalnich pripadech nechodi… v tom mem se to musi prave hodne hlidat… zvlast v tom zaveru…
        jo a ja jsem taky Lilly prenasela skoro dva tydny, pres ty nejvetsi vedra… pak stacila poradna bourka a bylo 😀

      • jo tak to na mě neúčinkovalo nic, bouřka/nebouřka, hamilton/nehamilton – drželi se tam oba, jako bych byla slonice, co nosí mláďata dva roky 🙂 Na Mika až vyvolávání, Toňa se rozhodla sama, až když uznala za vhodné.
        Tak snad tam s větším hlídáním prorazíš, zase jezdit kvůli tomu sem… Držím palce.

    • No, ono se říká, že třeba utrazvuk není úplně košer.. nemluvě o tom, že třeba velikost miminka beztak nedokáže pořádně odhadnout… holt stroj.
      Ale to se jen tak říká, na všechno člověk najde nějakou kritiku 🙂 Mně trochu vadilo, že ve mě vyvolávaj neustálý podvědomý (on moc vědomě neprosakoval) pocit, že být těhotná je nemoc a že se je to strašně rizikový… zbytečný strach, řekla bych. Ale tohle je asi hodně individuální, jak říkáš, někdo se těší, někoho screening uklidní… já se na ultrazvuk tedy také těšila, ale screeningy ve mě vyvolávaly spíš ten strach… a to jsem nebyla na kontrole na cukrovku….
      Zase je pravda, že ostatní kontroly mi vyhovovaly…. člověk aspoň věděl, jak na tom zdravotně je (srdce, krevní tlak apod., apod.)….

      • Já chodím na všehny prevence a ani se zibařkou nemám problém, i když mám za sebou hitpricky rovnátka, nastřižení čehosi, vytrhání všech osmiček, pořád ji miluju. A Junior zatím taky, těší se na ni. A co řekne, to je svaté – vyhodil dudlíka během jednoho dne. Paní doktorka prostě řekla. :-))) v těhu jsem teda eměla pocit, že by na mě koukali jak na maroda, i ldyž jsem měla problém se srdcem trochu. Prostě se to hlídalo.

      • To je dobře, že jsi to brala v pohodě, to je podle mě v těhotenství jedna z nejdůležitějších věcí – nestresovat se..stresujou se hlavně ty, co moc čtou a moc přemýšlej :-)) Proto jsem si říkala, že třeba zrovna těhotné by kromě všech těch kontrol, kterých bych se nakonec nechtěla samozřejmě vzdát (sichr je sichr, no), neposílaj těhotné i k psychologovi 🙂 Ono třeba kdybych si mohla s nějakým odborníkem promluvit o mém strachu ze ztráty svobody (jak jinak, že), možná bych porodila podle termínu (strojového), nebo možná nakonec bez císaře… ten by rozhodně býval pomohl ze všech nejvíc (tedy jestli by vůbec pomohl)… samé otazníky, co??? :-)))

      • Aha… Já na to jdu jednoduše – šlo to tam, půjde i ven a basta. S miminem jsem mluvila, naplánovali jsme porod o víkendu a vyšlo to. Já se těšila, i když jsem nic moc nečetla. Asi právě proto 🙂 sice říkám že jsem pesimista, ale tohle jsem měla jasně optimisticky postaveno. A o čase po porodu jsem nepřemýšlela. O pak byl šok :-))) já jen kojila a u toho čuměla aspoň na telku. Furt jn jedl :-))). První tři týdny jsem se neodlepila 🙂

      • To já měla ten porod trochu složitější… ale žádná velká tragédie… zato potom to šlo fajn: s kojením jsme problémy neměly, i celkem hezky spala. A kojila se takovou rychlostí, že jsem pak na to brala i hodinky a po pár minutách ji odendávala… protože pak ji bolelo bříško. A i tak přibírala víc, než některé děti, co se furt kojily 🙂 Ona chtěla prostě jen cumlat. Tak mi tam dala sestřička dudlík (jsem si myslela, že tedy dudlík ne… ukázalo se, že i toto je individuální :-)), malou jsem měla u sebe a byla spokojená a bolesti bříška ustaly… dodnes pořád něco strká do pusy, infekce neinfekce 🙂

      • ty jsi rodila cisarem? akutnim? tyjo… May nakonec sla planovanym a stejne bych si to asi nerada zopakovala… S tim, jake to bylo prirozene s Lilly (a to me pak hodinu sili, ve trech urovnich) se to neda srovnavat… ¨
        ale teda jinak by se docela psycholog hodil co? 😀

      • doufám, že jinak to dáte v pohodě. Občas mě obchází děs (až se stydím), když slyším, jaké mají ženy problémy – v těhotenství i při porodu. Tak ať je vše v pořádku – a můžete zaplatit i doktora.

  5. Ono to nebylo tak drastické 🙂 Úplně akutní to nebylo… až po nějakých téměř 24 hodinách, kdy jsem se nějak neměla k tomu odrodit… když se střídaly služby, slyšela jsem doktora (měla jsem porodní místnůstku hned u jejich stolu), jak s humorem říká: “ a tady je jedna, co rodí a nerodí“ (či něco v tom duchu). Zkoušeli na mě kde co, i ten epidurál na uvolnění… malou hlídali, ale ta se zdála být v pohodě. Ale já už byla strašně unavená, třetí noc jsem nespala (a to už to téměř vypadalo, že mi něco daj, abych se vyspala :-))… začala jsem rodit snad 2 dny předem, ale kdykoliv jsem dorazila do porodnice, kontrakce se zpomalily :-)) Tak jsem byla nakonec ráda, že jsem šla na císař. Žádné komplikace jsem s tím neměla, i jsem byla u toho. Tak říkám, že jsem si porod normální odbila taky, jen ten závěr neproběhl úplně, jak měl 🙂 A pak jsem dostala něco na spaní a vyspala se 🙂 Kdybych měla mít malou u sebe hned (to je samý rooming in a bonding :-)), tak to asi nepřežiju 🙂

      • Nebylo to tak strašné… zpočátku žádné velké bolesti, pak byl epidurál… nejhorší přišlo, když se sešel oxitocin s koncem působení epidurálu, to byla síla. Ale netrvalo to tak dlouho… pak přišel doktor a já s radostí kývla na císař :-)) Jen ta únava byla drsná… Příště (pokud tedy nějaké bude) si beru s sebou někoho na těch 24 hodin s sebou.. zjistila jsem, že v těch vypjatějších chvílích se to dalo, pokud tam se mnou byla sestřička… samotná jsem se na nějaké dýchání už měla sto chutí vyprdnout :-))

      • ty jsi tam byla sama? to bych asi nedala… U May Lev nebyl, na císaře nepouštěli a asi bych ani nechtěla, ale pak u Lilly byl se mnou a jedině díky němu to nakonec dopadlo dobře…

      • Manžel nesnáší nemocnici 🙂 S ním by to bylo ještě horší 🙂 Já jsem na jeho nálady dost vnímavá, potřebovala jsem mít kolem sebe klid a pohodu 🙂 Mně nemocnice tolik nevadí, hrávala jsem si tam (oba rodiče tam pracovali)… ale i tak mám podezření, že kdybych byla rodila doma, tak by na císař nemuselo dojít a že bych byla porodila mnohem dřív… jak říkám, kdykoliv jsem tam dorazila, kontrakce se zpomalily. Navíc miluju tu story, jak se mě při příjmu vyptávali na zaměstnání mého muže… ve spisu, když jsem ho nesla gynekologovi, pak bylo : neví :-)))) Je to jak by se tě na kraje orgasmu začal někdo vyptávat na tvé zaměstnání… 🙂

      • já vím… ten český systém porodů mi vadí, proto jsem (poprvé v životě, teda resp. dvakrát u dvou porodů) zaplatila doktora… abych to měla tak, jak chci já… a byla to ta nejlepší investice v životě …

      • Ale ono je to fakt hodně individuální… jak zrovna dneska píšu, pro mě je ticho a klid zásadní… já tam někoho pořád mít, tak bych se soustředila na něj a ne na sebe…. většinu té doby to bylo fajn. Četla jsem si, dýchala, bylo to fajn. Jen pak, když byl oxytocin, ale už ne epi, tak tam sestřička musela chodit (nebo asi spíš chtěla sama), protože bez nikoho jsem to už nezvládala. Na příští porod jsem to viděla na nějakou dulu… nějakou ženu, která ví, není nervózní, dokáže být bariérou mezi tebou a doktory… a ty se můžeš jen odevzdat tomu procesu. To byla velká chyba, že tu jsem tam tenkrát neměla….

      • to asi fakt záleží… Lev taky nemocnice a doktory moc nemusí, ale zvládl to fakt dobře, ono těch faktorů se seběhlo víc, například jeho léčitelské vlohy atd… i když to by bylo už spíš na osobní povídání, to sem psát nebudu 😛

      • Ten můj by to asi taky zvládl… ale já s ním ne :-)))))
        Ty jo… takové vlohy se v některých okamžicích hodí 🙂

  6. Nevím teda, jak Švédsko, ale můžu hodit zkušenost s těhotenstvím v Německu: UZ byly tři (10, 20 a 30. týden), přičemž na tom prvním proměřovali množství týlové tekutiny nebo cosi, pouze v případě abnormálního výsledku by mě pak odeslali na krevní testy na vrozené vady. Takže místo screeningu jenom UZ. Zato poslední měsíc před porodem si nás zvali každý týden na třičtvrtě hodinu na monitor. Netuším proč. Měli jsme zákonné zdravotní pojištění (v Německu existuje i lepší varianta, soukromé, garantuje víc věcí), a platila jsem akorát čtvrtletní paušál v ordinaci (v Německu se platí regulační poplatky tím stylem, že v každé ordinaci lékaře, kde jsi registrován, platíš jednou za čtvrt roku 10 euro, ať jsi tam pečený vařený nebo tam celý rok nepáchneš).

    Jinak já mám částečně bicornuální dělohu, ale měla jsem štěstí – všechny tři děti jsem donosila do termínu (i když Hanku s vydatnou pomocí hořčíku) a koncem pánevním šel jen Honzíček, i když je právě tahle komplikace u mé diagnózy 50%:)

    • jojo, na to si z Německa taky pamatuju… připadalo mi to jako docela rozumný systém s těmi poplatky…

      Ty jo, tak to jsem netušila… koukám, příroda si poradí co… 🙂

  7. Radila bych nepanikarit. Ve Velke Britanii je to podobne jako ve Svedsku. Pokud zena neukonci prvni trimestr, tak nevidi ani midwife ani lekare. Proste se zde voli cesta prirozene potratovosti a pokud se zvladne prvnich 12 tydnu, tak pote se bere na zretel, ze zena je tehotna. Cloveku nezbyva nic jineho nez mistnimu systemu verit, i kdyz mohu rict, ze ceske zdravotnictvi je lepsi. Zkus se poptat jestli neni u vas Eearly Pregnancy and Emergency Gynecology Unit, kde se prijimaji zeny do 12. Tydne tehotenstvi spolecne s dalsimi gynekol. Problemy. Od 13. Tydne se pak chodi na jinou kliniku, ale s gynekologii jako takovou to nema nic spolecneho. Nejdrive jsem na cely system nadavala, ale clovek si zvykne a pochopi, ze to vlastne i takto funguje. Hodne stesti a zvesela, vse dobre dopadne.

    • Díky, já bych nepanikařila, kdyby mi bylo o deset let míň a neměla bych tu vrozenou vadu… O té Británii vím, že to funguje taky podobně, ale právě vzhledem k těm možným vrozeným vadám mi tenhle systém připadá nedostatečný… u dvacítek mi screening připadá taky zbytečný, ale po 35. roku ta křivka začíná jít dost nahoru…

      • Docela tě chápu, že trochu panikaříš, ale zkus, co radí holky, zjistit jestli pro rizikové těhotné nemají speciální podmínky. Hlavně zahoď nervy 🙂 Ono to jsou zase dva póly, nechce to ani přehánět (např. UZ na každé prohlídce mi přijde zbytečný), ale ani zanedbat (byla jsem jen na UZ hlavních, 10., 20., 30. týden + pak když jsem přenášela s Toňou a měla těh.cukrovku, tak zjišťovali, jak cca je velká).

  8. Sedmi, ještě opožděně VELKÁ gratulace! To je super zpráva ;). Hlavně, ať jste oba zdraví, zbytek už je v poho :)).
    K tomu přístupu – kamarádka z má z UK úplně stejnou zkušenost. Myslím, že to je v zahraničí celkem běžné a nikdo se nad tím moc nepozastavuje. Tedy krom nás, českých maminek.
    I když teda upřímně řečeno, já si nějak nejsem vědoma „spousty“ vyšetření. Ano, kontrola každý měsíc, což mi přijde tak akorát. Asi třikrát mi brali krev na nějaké testy (z toho jednou pro potvrzení těhotenství) pokaždé přímo sestřičky na gyndě, na každou kontrolu jsem donesla moč, utz má pan doktor v ordinaci, takže mi pokaždé mimčo ukázal a z toho dvakrát ho nějak víc kontroloval (trvalo to déle než obvykle), ale nikam speciálně mě naposílal. Na cukrovce jsem nebyla (prý nebyl důvod, když mám moč vpořádku a nemám genetické dispozice), na 3D jsem nechtěla, protože mi to přijde zbytečný. A to bylo pokud se pamatuju všechno. Takže vlastně opravdu jen kontrola každý měsíc und das war alles.
    Tys toho měla nějak víc?

  9. Neporadím Sedmikrásko, jen popřeji hodně štěstí a aby žádné obtížné sledování lékařem, nebylo potřebné a vývoj byl jen radostný a přirozený. Blahopřeji Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s