Lucie, postrach ulice

aneb o pomáhání s domácími pracemi…

Koukala jsem nedávno s May na svůj oblíbený film a najednou mi došlo, že Lucie je stejně stará, jako Mayka. A že zůstává sama doma celý den, že chodí sama ven, lítá po celém městě (a nejspíš dost velkém), doma luxuje, myje a utírá nádobí… a to bylo kolem roku 1980… opravdu se to od té doby tak změnilo? Nedovedu si představit nechat šestiletou Mayku samotnou celý den doma… vyjímečně, když je doma a já musím pro Lilly do školky, tak je sama tak půl hodiny, maximálně. Venku lítá jen, když jsme doma my a jen kolem domu, a to i tady na Severu. Doma zatím vaří (s naším dohledem), sama zalévá a rosí kytky, krmí kocoura a myje mu misky, utírá prach, pomáhá s prádlem a s uklízením nádobí, prostírá příbory a talíře k jídlu a když něco rozsype nebo vylije, tak to umí zamést nebo setřít. Je to málo nebo moc? Jak moc vaše děti pomáhají a jak moc mohou chodit ven nebo být doma bez dozoru?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice May. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 responses to “Lucie, postrach ulice

  1. Jo, nás nikdo nehlídal 🙂 Pamatuju si, že jsme lítaly s holkama venku, v rozmezí několika bloků a domů jsem přišla až na večeři. Cesty ze školy taky trvaly několik hodin, když se zrovna lezlo na stromy nebo koulovalo.. Ale dnes mám taky strach. U nás zatím dvouletý kouká na vaření, když roztřídím prádlo, nastrká ho do pračky, pak mu dovolím to zapnout, umí dát do sušičky zpátky filtry, rád vyndavá jeho talíře z myčky. Ale zase si nechce uklidit hračky, to ho nebaví 🙂 Mayka je šikulka, je skvělé, že se doma zapojí, takové děti se aspoň nenudí a berou to jako samozřejmost. Všichni žijeme v jednom bytě, tak bychom měli všichni přiložit ruku k dílu, ne?

  2. Nojo, driv taky stal za kazdym prvnim rohem esenbak a za kazdym druhym estebak, lidi meli strach se jen krive podivat na kohokoliv a hlavne byl zlomkovej provoz na ulicich…
    Dneska o policajta nezavadis, tajny v podstate nejsou, resp. jsou uzce zamereny a provoz je takovej, ze prejit na nasem malomeste hlavni silnici je i s obchvatem tak na ctvrt hodiny. A lidi se otrkali, bohuzel vc. zlodejicku a pochybnejch existenci…
    My teda nemame problem posilat naseho prvnaka do skoly a na krouzky samotnyho, ale tady se kazdej s kazdym zna maximalne ob jednoho, takze takovej vitr nemame, navic to ma vsude do triset metru… Ale treba v rodnym HK bych asi uz vahal…

    • Jenze ja si rikam, ze kdyz ma tolik odpovednosti na jednu stranu, mela by mit i adekvatne svobody na druhou… a to mi pripada, ze nema 😦 tady na Severu ji planuju pustit poprve do skoly samotnou po prazdninach, ale je to tady mala vesnice, bezpecne, skola je 800 metru a neni to pres zadnou hlavni silnici… navic bude chodit s asi 4 dalsimi detmi z domu. Tohle bych si v Praze netroufla… ale i tak se mi zda, ze je to v porovnani s nami malo, nekde se stala chyba…

  3. Co se týká pohybu venku: myslela jsem, že to bude jen na stručnou odpověď (stručnou v mém slova smyslu :-)), ale pak jsem si dnes přečetla článek v Lidovkách a to bude na článek do blogu :.-(( Prostě děs.
    Co se týká pomáhání s pracemi: to je taky na článek… už jsem ho i měla v hlavě 🙂 Stručně řečeno, já se modlím, kdy mé dítě konečně pochopí, že nejlepší způsob, jak mi pomoct, je nedělat bordel 🙂 Aby ho pak nikdo nemusel uklízet 🙂 A vzájemně si tím otravovat život. Jinak Pronto a Okena, to je její 🙂 Kuchyň buď manžela, nebo moje. Vychovávám plus mínus svou vlastní kopii… domácí práce se nejspíš naučí až na studijní stáži a vaření si na mě bude muset vybojovat :-))))) No, přeháním. Občas někde něco zamíchá. Ale základ je úklid, ufff.

  4. Jo, na to taky nostalgicky vzpomínám, jak jsem po příchodu ze školy práskla domů tašku a pádila zase ven. A rodiče byli v práci a neměli tušení, kde lítám. Věděla jsem jenom, v kolik mám být doma.
    S nástupem do prvni třídy jsme všichni dostali klíč na krk – to byla známka samostatnosti. A rodičovské důvěry 🙂

  5. Sedmi, o podobném tématu jsem nedávno taky přemýšlela, když jsme četli Vítka na výletě, kde Vítek prvňák jede k tetě sám vlakem do Prahy. A i u té Lucie mě to napadalo. Podle mě se to nějak posunulo, víc se bojíme, možná i proto, že máme daleko víc přístup k informacím (a že těch negativních kolikrát převažuje). Mikuláš je druhák, v květnu mu bude 8 a mně se hrozně těžko odstřihává ta pupeční šňůra. Doma ho semtam nechám, ale tak max. do hodiny. Do školy už chodí sám (když si zrovna nechce cestou povídat), ale zpátky ho vyzvedáváme. Říkala jsem si, že od 3. třídy bude moci i domů sám, ale odpoledne z družiny, ne že by šel hned po obědě. Na kroužky možná, uvidíme. A taky zpětně, já ve 3. třídě už vodila do školy prvňačku z baráku. Ale ven mě pouštěli spíš u dědy na venkově (bydleli jsme v centru Prahy a moc si nepamatuju, jestli jsem chodila sama, spíš ne, spíš až tak 4., 5. třída). Ale třeba na nákup do blízké sámošky jsem chodila už od té první třídy řekla bych.
    Co se týče pomáhání, starostí dětí je vynášet koše, pomáhají utírat prach, luxovat. Toňa ráda pomáhá s prádlem, vyndat z pračky, skládat suché do koše atd. Semtam je pošlu na nákup do vedlejšího domu do večerky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s