„You’re a stay-at-home mom? What do you DO all day?“

Tohle bych tesala do kamene … co se to stalo se společností, když musí MUŽ vysvětlovat jiným matkám, co jeho žena dělá doma celý den na rodičovské…

The Matt Walsh Blog

It’s happened twice in a week, and they were both women. Anyone ought to have more class than this, but women — especially women — should damn well know better.

Last week, I was at the pharmacy and a friendly lady approached me.

„Matt! How are those little ones doing?“

„Great! They’re doing very well, thanks for asking.“

„Good to hear. How ‚bout your wife? Is she back at work yet?“

„Well she’s working hard at home, taking care of the kids. But she’s not going back into the workforce, if that’s what you mean.“

„Oh fun! That must be nice!“

„Fun? It’s a lot of hard work. Rewarding, yes. Fun? Not always.“

This one wasn’t in-your-face. It was only quietly presumptuous and subversively condescending.

The next incident occurred today at the coffee shop. It started in similar fashion; a friendly exchange about how things are coming along with the…

View original post 1 051 more words

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 responses to “„You’re a stay-at-home mom? What do you DO all day?“

  1. Věnovat se dítěti mi přijde jako ta nejužitečnější práce, jakou jsem kdy dělala. Možná by nám stát měl začít platit plat jako těm pečovatelkám v jeslích, co tak strašně chtěj prosazovat, abychom mohly, chudinky malé utlačované ztrácející kontakt s naším POVOLÁNÍM, zase co nejrychleji do práce. No, pravda, tady nám aspoň platí rodičovský příspěvek docela dlouho, jinde jsou na tom o něco hůř.

  2. Já tedy fakt nejsem muslimka 🙂 Ale mám Islam for kids na FB (je to téma mé disertačky). A tam je to samý post o tom, jak je mateřství důležité. Opominu-li všechny ty neopomenutelné plusy a mínusy celé té zaležitosti s postavením ženy – matky v jiné než západní společnosti, prostě se to krásně čte, že aspoň někde na světě to oceňují 🙂 Jedna fotka z té skupiny:

  3. Pěkný článek … Sedmi, netušíš, jak staré mají děti a jak dlouho je s nimi jeho manželka zatím doma? Jestli jsou to ještě mimina a tedy ona je zatím na obdobě naší mateřské (třeba do těch tří let) nebo jestli už jsou starší. Dík.

    • a ještě si dovolím jednu citaci…
      I can tell you that what people say about “losing your freedom” is bull crap. We’ve got a pathetically shallow notion of freedom in this country, and that’s perfectly reflected by this common claim that you lose it when you have kids. Sure, if “freedom” is merely “the ability to go places and do things with minimal hassle,” then, yeah, you’ve lost that. You haven’t lost it permanently, but for a good long while. This is a flimsy, flat, flaccid view of freedom. I believe there’s more to being “free” than vacations and financial flexibility. I’ve seen both sides of this; I lived completely alone for the first half of my twenties, so I know about this sort of freedom. I know about it, and I can honestly tell you that I feel more free now than I ever have before. If I didn’t have a family, I could go on a cruise, or move to Vegas, or see Paris if I so desired. In fact, I could go pretty much anywhere on the globe. But I’d only be “free” to travel laterally. Now, I can travel deeper. I’m free to go deeper into human existence and experience things that are much more life changing, enriching, transformative and exciting than a thousand vacations to a thousand exotic locations. The greatest freedom we have as human beings is the freedom to change. I’m not talking about changing the scenery, I’m talking about changing ourselves. Having children is TRULY life changing; having free time is not. This is not meant to be an attack on people without kids and spouses; I’m just clarifying a point. They are not more free than you.

      Real freedom comes only from love. When you have your kids, you will have a love that you’ve never before experienced, and never could have experienced, and that will be the truest sort of freedom.

      • To je prostě nádhera. Hned jsem si řekla, že bych si to z dovolením půjčila a napsala na tohle téma také článek, protože právě tohle jsem před narozením té mojí mrňousky také řešila… ale hledala jsem ve starých denících a tuhle část jsem nemohla najít. Jestli se to někde ztratilo, jako že asi jo, tak je to ohromná škoda. To, co jsem řešila, v době, kdy jsem už měla po termínu a pořád nic, to mě tenkrát strašně pomohlo a bylo to pro mě důležité. Teprve když jsem si ujasnila otázku svobody s dítětem jsem porodila :-)))))

      • to je nádherná ilustrace toho, co se tam píše 🙂
        já jsem si zase před tím, než se mi vůbec povedlo otěhotnět, musela vyřešit otázku, jestli má smysl do tohohle světa vůbec přivádět děti…

  4. Moc pěkný. Přeposílám manželovi odkaz. My máme v rodině jednu rodinku, která má dcery na vysokých školách a maminka je celý život doma. Asi někdy historicky pracovala, ale posledních zhruba 25 let je doma. Může si studovat, cestovat, vařit podle kuchařek, věnovat se čemu chce a ještě má skvělé vztahy se svojí rodinou, hlavně s dcerami a je to na nich vidět. z části jsem to nemohla pochopit, ale když mám Juniora, začínám nad tím víc přemýšlet. V jakémkoliv věku je důležité, aby tu matka pro dítě byla. A až budou děti ve škole – může si dopoledne vyřešit svoje věci a zájmy a pak se věnovat dětem a jejich zájmům. No jo, jenže nakonec to skončí u peněz. A máme po ideálech…

    • teda ani nevis, jak jsi me potesila 🙂 Mam to ted taky tak, ze dopoledne prekladam a odpo mam volno… a byla bych moc rada, kdyby to tak mohlo zustat jeste alespon par let… 🙂

      • Taky chápu. Hledám si takovou práci, při které budu moct být s malou co nejvíc. Od února budu potřebovat plný úvazek, prostě víc peněz, a když jsem si uvědomila, že by to znamenalo, že budu někde do pěti… a co pak dcerka? Bude chodit každý den babička? (Manžel bude pracovně od nového roku mimo)A to ji jako uvidím až u večeře a domácích úkolů? Já vím, že to tak většina maminek má, že si nemám co vyskakovat… ale mě to tak nepřijde správné (tedy pro mě a pro ni, ostatní nehodnotím) a udělám, co budu moct, abych to tak mít nemusela…

      • no já si taky myslím, že je to divné… ale to je možná tím, že i moje maminka byla s námi doma do mých sedmi let a pak jako učitelka chodila domů docela brzo… navíc měla všechny prázdniny taky volno 🙂 A ještě u nás bydlel dědeček, takže vždycky byl někdo doma…

  5. No právě, já to měla podobně jako ty… po škole jsem chodívala domů, kde byla vždycky babička (bydleli jsme v rodinném domku multigeneračně, dodnes se tam tak žije a nikdy s tím nebyly problémy, naopak).Ale náhodou na to včera přišla řeč s dcerkou a ta se divila, že jsem nechodila do družiny a litovala mě, že jsem si tam ani nemohla pohrát s kamarádama. No, pravda je taková, že buď nebyl problém chodit si hrát různě ven a sami. Pamatuju si taky, že jsem šla s kamarádkou v první třídě ze školy domů sama (pamatuju si to, protože nás pak vozilo policejní auto po městě a hledali jsme toho odhalujícího se úchyláka… byl to pro mě tenkrát zážitek, paradoxně pozitivní). A ve vyšších ročnících jsem beztak byla pořád na nějakém kroužku…
    No a nebyl problém jít za mámou nebo za tátou do práce. Jsem ze středně velkého města, všude kousek pěšky.

    • Já jsem vyrostla v Praze, ale v té době to bylo jiné… přišly jsme s holkama ze školy, hodily tašky domů a běžely ven… naše škola byla těsně u lesoparku, já jsem bydlela taky přímo u něj. I když vlastně… jak bylo po revoluci všechno chvíli v chaosu, tak jsme si jednu dobu ve škole každé ráno vyprávěly, kdo viděl jakého úchyláka cestou… naštěstí se nikdy nic nestalo…

      • Když se jen odhaluje… 🙂 Myslím že nakonec z toho neměla trauma ani jedna z nás (tak max. rodiče). Já vlastně vůbec nic neviděla, vůbec jsem nepochopila, co to ten chlápek dělá a proč. Kámoška asi byla poučena, že tohle se dělat nemá (jen je mi záhadou, jak je to v sedmi letech možné?) a hned se mnou pádila domů a pak jsme šli na tu policii. Mě to přišlo jako strašné dobrodrúžo, jak jezdíme po městě a hledáme zločince. Navíc bych ho beztak vůbec nebyla schopná identifikovat :-))))

      • ja jsem z toho taky vubec nemela v tom veku rozum… a to mi bylo 12… 😀 to mi pripomina, ze jsem chtela jeste psat o sexualni vychove…

  6. Žila jsem v centru Prahy a byly jsme děti dvorků, tam se nás asi báli pouštět ven víc než na venkově, ale spíš kvůli autům, ale i tak jsme chodili víc, než pouštíme naše děti. Na dvorkách jsme na žádného ouchyla nenarazili, to až později v křovíčkách na Karláku 🙂
    Jinak, co se týče času s dětmi, vím, že potřebuju i čas pro sebe, a být od nich v práci, na druhé straně rok po mateřské jsem byla jen na půl úvazku a to mi hodně vyhovovalo, protože jsem byla některé dny celé doma. A jak to bylo půl napůl, bylo to fakt ideální, neměla jsem pocit, že bych šidila děti, a dokonce ani sebe. Pak mi úvazek navýšili na 3/4, teď mám asi 80%, ale už je to znát, už mi přijde, že kmitám. A když jsem onehdy přišla pro malou do školky ve 3/4 na 5 a byly tam poslední dvě děti, bylo mi to líto. Ale co nadělat. S vyšším úvazkem leda žít v HP světě a umět se přemisťovat 🙂 Škoda, že v téhle zemi nejsou kraští úvazky moc v módě.

      • Většinou hodně fungují prarodiče. Máma sice teď bydlí kousek od nás, ale pracuje doma (je švadlena) a já jsem ráda, že nám pomůže, když jsou děti nemocné. Nechce se mi ji využívat na plný úvazek.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s