Kulturní šok potřetí

Nordea, velká banka. Usměvavý pán mi bez problémů v angličtině vysvětlí, že mi klidně šek proplatí, ale že kdybych šla do svojí banky, budu to mít zadarmo, zatímco on mi bude muset naúčtovat poplatek. Navíc mi ještě vysvětlil, kde sídlí ta banka.

Banka, jejíž jméno neumím ani napsat, natož vyslovit, 16.30, půl hodiny po prázdninové zavíračce, jak se dozvídám na dveřích. Zatímco to čtu, usměvavá paní mi odemyká a ptá se, co potřebuji. Poté se mi omlouvá, že už mají kasy zavřené a nemůže mi vyhovět…

Flashback Praha, prodejna a servis telefonů. 17.02, dvě minuty po zavíračce. Pán přes sklo se na mě mračí a posílá mě gestem pryč. Potřebovala jsem si jen vyzvednout opravený telefon… ach jo.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Sever. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 responses to “Kulturní šok potřetí

    • Nojo, nejhorsi je srazka z blbcem… Ach jo, kapitalismus k nam vtrhnul tak rychle, ze si na nej lidi bohuzel jeste nezvykli. A mam obavy, ze generace nasich rodicu si na nej asi nezvykne. Proste ta socialisticka generace bude muset pomrit, aby se neco zmenilo.
      Omlouvam se za generalizaci, ale asi vite, jak to myslim…

  1. Ze začátku to bylo jako sen a pak posledním odstavcem tvrdý návrat do reality.
    Jo, taky to znám – Pařížská ulice, LV obchod… ne, nekecám. Celá Pařížská zavírá v 19h, my jsme dorazili těsně po. Vyhazovač v obleku nám taky gesty naznačil, že už je čas zavřít, i když v tom obchodě ještě všichni byli. Před námi jedna zákaznice vycházela, mohli jsme se jen vystřídat… ale co mě dorazilo nejvíc, když mi za sklem gestem naznačoval, že už mám vuittonku na rameni, tak přece nemusím mít další… co je mu do toho! Fakt jsem byla vytočená a chtěla psát manažerce obchodu. Tohle by si neměli dovolovat k nikomu.

    • Zjevně nemusí jít jen o černošku, koho nechtěj v luxusních obchodech obsloužit. Já sice chápu, že pracovní doba je pracovní doba, také by se mi nechtělo být někde o moc déle (i když jako učitelka s gustem přetahuju :-)) a kdyby každý… že… ale. Chce to slušnost a ohleduplnost a individuální přístup. Ale to všude. Nějak to neumíme, bohužel.

    • hm, řekla bych spíš pražská klasika. Bez urážky. V Brně jsem den před posledním školním dnem chtěla koupit kytku pro Haniččinu učitelku, došla jsem do květinářství před šestou, zavíračka 17:00, ještě se svítilo, zaklepala jsem, paní zanechala úklidu a prodala mi vázanou květinu, krásnou. Na úřadě Katastrálním, dorazila jsem pár minut po dvanácté, úřednice mou žádost vzaly a vyřídily, i když už měly být na obědě. Mám takové zkušenosti všude, od malých pekařství až po velké státní úřady.

      Holt Praha je Praha…

      • fakt? a co ostatní, co nežijete v praze? totéž? že by to bylo o tom, že tady na malém městě se každý zná s každým?

  2. jj už jsem to psala… cca 20 km z Prahy, dojdu na obecní úřad mimo pracovní dobu a oni mi pomůžou a ještě popřejou hezký den, poštovní auto se zastaví u tebe protože tě doma nezastihlo a potkal tě cestou a dá ti balík…. jo ale na obecňáku maj prej nějakou novou sekretářku a ta prej tak milá není a je prej i protivná… tak vám nevím 😀

  3. Milá Sedmi,
    Už tady dobré dvě hodiny pročítám Tvůj blog a žasnu. Tak nakukujeme jedna k druhé paralelně 🙂 Evidentně, Hamburk je nasáklý severským stylem. Toto vše (milé úředníky a ochotné prodavače) zde také máme. Ale k tomu trochu jiný právní systém. Z Čechami se to nedá srovnat, ale stejně se mi po nich stýská.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s