Enderova hra, Orson Scott Card

Je málo knih, které by stály za přečtení znovu. Tahle mezi ně určitě patří. Dovolila bych si říct, že výrazně ovlivnila způsob, jakým vnímám svět.

Po delší době jsem se k ní teď vrátila, chystá se totiž film a vypadá to nadějně…

Tentokrát jsem četla v originále, strávila jsem u knihy tři večery a takhle začtená jsem už dlouho nebyla. Skončila jsem vždycky kolem druhé ráno…

P.S.: Tohle je výroční příspěvek, prý jsem tady usídlená s blogem už jeden rok…

P.P.S.: Poslední dobou se zase zamýšlím nad přístupem k výchově. Začínám pochybovat o tom, že odstraňování všech překážek, aniž by se s nimi muselo dítě nějak poprat, vede k dobrému charakteru… Taky si říkám, jestli si náhodou děti, co mají komplet monterssori výchovu, nepřipadají tak trošku jako cvičené opičky… a to jsem dřív monte hrozně obdivovala, ale poslední dobou mi to začíná připadat takové samoúčelné a umělé. Alespoň v tom provedení, které praktikují některé maminky v ČR. Celé to vymýšlení aktivit, aby se dítě zabavilo… příprava, která trvá většinou delší dobu, vč. úklidu, než se tou aktivitou dítě je ochotné zabývat… a přitom, co se tím dítě naučí o tom, jak to funguje v životě? Že mu vždy bude předestřeno, co a jak má dělat a že je potřeba řešit zadané úkoly co nejlíp? Nejdřív jsem z těch monte webů měla výčitky, že nejsem taky tak dobrá… ale poslední dobou si říkám, že radši půjdu s holkama ven, že je nechám objevovat samostatně, že s nimi budu radši vařit a sázet a starat se o zvířátka a dělat jiné praktické věci, které ony samozřejmě napodobují a učí se rychleji než aktivitami uměle vytvořenými…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice moje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 responses to “Enderova hra, Orson Scott Card

  1. Asi to záleží na na úhlu pohledu. Mě takhle ovlivnil Futurologický kongres. Nemohl jsem se do něj z počátku začíst a pak odtrhnout. Tu Enderovu hru jsem sice přečetl, ale asi nějak nepochopil. Ale možná je to tím, že jsem vyrůstal na klasice jako „Tunel do pozítří“ , „Napříč ozářenou stranou“, „Nic pro hrdiny“ a tak.

    • Lema mám taky ráda. Nestihla jsem ale dopsat, že teď po několika letech, kdy mám v podstatě podobně starou dceru, jako jsou děti v knize, mě to nakoplo zase ještě z úplně jiné strany…

      • Dočteno už dávno, pouze jsem zapomněl. Asi nemáme stejný knižní vkus. Dlouho jsem nečetl tak nudnou knihu. Dočítal jsem ji opravdu se sebezapřením. Nevím, o co se kniha snažila. Jestli sci-fi, tak má zásadní nedostatky v tom, že čtenáře nechává v mnohém tápat. Jestli psychologický román, chybí detailní myšlenkové pochody hlavní postavy, která je značně nereálná, popírající jevy, se kterými se čtenář běžně setká.
        V knize se často opakuje pořád ten samý motiv dokola, takže kniha moc netáhne. Ač má kniha překvapivý konec, ale k u zoufání předvidatelná, lineární a prostě nudná.

  2. hm, já su asi výchovný ignorant. Samozřejmě zohledňuji Hančiny specifika oproti Lidce, ale nevidím důvod, proč bych jim měla vymýšlet aktivitu, když potřebuju obalit řízky a strouhanka se tak dobře zametá:)) Potom mi chodí ze školky v Hančině sešitku pochvaly, jak šikovně válela těsto na perníčky nebo jak krásně pomáhala učitelce sít osení… no bodejť, když to zná z domova. Udivilo mě tenkrát, že ty ostatní děti z její školky to neznají, jak jsem se optala učitelek – Hanka byla jediná, kdo věděl, jak vzít válek do ruky. No jo, ale zase ti ostatní umějí znakovat, jako správně vychovaní autisti…

    • ja to vidim stejne… May pomaha v kuchyni i doma, zvlada toho uz docela dost a je nadsena z vareni. Rekla bych, ze uz by zvladla uvarit sama jednodussi jidla i bez dozoru – i kdyz kvuli rozpalene plotne ji radsi jeste hlidam… no snad to nebude uplne spatne 🙂

      • Nic rodiče tak nepotěší, jako když se děti servou o to, kdo bude první luxovat 😀 (u nás scénář každou neděli, Hanka se přetahuje s Lidkou o vysavač, Hanka už zvládne docela slušně vysát, Lidka s tím zatím jen tak šmidlá…)

  3. squire!!! pošli je k nám!!! u nás se o luxování nikdo nepere, za to o ochutnávání? to si přistaví velkou židli každý z jedné strany, já stojím uprostřed, nemůžu se pomalu hnout natož rozklepnout třeba jen vejce, oba si vemou vařečky a čekají jak supi….. uáááá 😀 😀 😀

    • Vejce! Tak to mám doma jednoduché. Haničku totiž nezajímá vejce, jenom skořápka. Vždycky ukořistí skořápky a rozebere je na atomy. No a Lidka jako správná mladší sestra všechno opičí po Hance… takže ve finále jenom zametám rozdrobené skořápky, ale žloutky i bílky zůstávají dětmi nepovšimnuty.

      Haniččina fascinace skořápkami dochází tak daleko, že mi dokonce naklepává vajíčka naměkko k snídani. Naklepe, obere vršek, pak netrpělivě čeká až ho vyjím, a pak pečlivě rozdrobí skořápku…

  4. Montessori mi připadá jako výchova pro přemoudřelé nudící se maminky, víc zábavka pro ně, než pro děti. Zatím na to máme ještě čas, ale líbí se mi docela waldorfská pedagogika, na kterou tedy bohužel není úplně náš vzdělaváci systém na vyšších stupních připravený. Obsahuje totiž jednu geniální věc, pominu-li praktiky: hodnotí děti nejen za výkon, ale i za přístup. A to podle mne zdaleka nejlépe odpovídá životu: i „prosťáček“ se může v životě velmi dobře uplatnit, pokud se snaží a využije maximálně svůj potenciál. V klasické, a i Montessori, škole jsou nadané děti znevýhodněny tím, že se účastní zprůměrovaného výukového plánu, nemusejí se kvůli dobrému hodnocení moc snažit; a pak najednou v zaměstnání obrovské životní zklamání: tam nedostanou výplatu za to, že se flákají a semtam něco pochytí; když se „blbej spolužák Fanda“ stane jejich šéfem přesto, že je sice blbej, ale dře jak kůň, tak je to ohromná frustrace.
    Ale zatím máme čas…zatím budeme rádi, když seženeme školku se slazeným čajem a moučnýma omáčkama k obědu, aby maminka s tatínkem mohli pracovat aspoň na 55% svého potenciálu. 🙂

  5. Jaj, zajímavé zamyšlení a ještě zajímavější kometáře. Zdá se, že momentálně procházím přesně takovým … jak bych to řekla … jistým rozčarováním z montessori, které zřejmě nutně muselo následovat po úvodním nadšení. Jdu nad tím hloubat :D.

  6. moje nejhezčí vzpomínky z předškolního dětství jsou ty, kdy pomáhám babičce po návratu ze školky s vařením… děláte to myslím dobře, budu se snažit taky 🙂

  7. Budu si muset precist,uz dlouho jsem zadnou beletrii necetla a sci fi jsem mela rada.snad me nudit nebude:-)montes.jsem si vyresila pred lety,po navsteve klubu.prislo mi to spoutane ruznymi pravidly a podivne ukoly.vubec nas to s malou nebavilo.pak mi doslo,ze to neni altern.dle meho gusta.deti budou samostatne,zodpovedne a uspesne,ale to je jen jina verze,drsnejsi,pedagogiky zamerene na uspech a ne na slusnou stastnou osobnost.ale treba se mylim.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s