Cirkus na kolečkách aneb ještě k cestě na Sever

s poněkud delším zpozděním, zato s úvodem z jedné z mých nejoblíbenějších knížek 🙂

„Víte, vzali jsme to za nepravý konec. Nesmíme myslet na věci, které by se nám hodily, nýbrž jenom na to, bez čeho se neobejdeme.“

Jiří je někdy opravdu docela rozumný. Byli byste překvapeni. Tomuhle říkám prostě moudrost, nejen pokud se týče našeho případu, ale i pokud jde o naši cestu po řece života vůbec. Kolik lidí si na této cestě naloží loď tak, že je v nebezpečí, že se potopí i s nákladem pošetilých věci, bez nichž by podle jejich míněni cesta nebyla příjemná a pohodlná, které však ve skutečnosti jsou jen zbytečnou přítěží!

Odhod přítěž, člověče! Ať je lehká loď tvého života, naložená jen tím, co potřebuješ – útulným domovem a prostými radostmi jedním nebo dvěma přáteli, hodnými toho jména, někým, koho bys miloval a kdo by miloval tebe, kočkou, psem, jednou nebo dvěma dýmkami, dostatkem jídla a oděvu a o něco víc než dostatečnou zásobou něčeho, čeho by ses napil, poněvadž žízeň je věc nebezpečná.

Uvidíš, že potom ovládneš lod lehčeji, nepřevrhne se tak snadno, a když se převrhne, tolik na tom nesejde, solidní zboží snese vodu, Budeš mít čas na přemýšlení i na práci. Budeš mít čas opájet se slunečním paprskem života – čas naslouchat eolské hudbě, kterou boží vítr vyluzuje ze strun lidských srdcí kolem nás.

Původní plán byl poslat Lva s autem plně naloženým nezbytnostmi a kocourem napřed a přiletět s holkama za ním pozěji, až bude v novém bydlišti alespoň nejnutnější základ, tj. postele atd. Byt jsme totiž získali nakonec celkem snadno, ale kromě linky v kuchyni a vestavěných skříní tam nebylo nic, ani světla.

No… chyba plánu. Lev se jel pochlubit s novým autem kamarádům na rozlučku. V mírně upraveném stavu si řekl, že to zvládne a jel domů. Čtyřista metrů před domem nadýchal a přišel o řidičák.

Takže jsem zakoupila zahrádku a box na střechu, abych do auta nacpala k pěti pasažérům alespoň něco málo oblečení, vybavení do kuchyně a lůžkovin. Zároveň jsem se snažila psychicky srovnat s tím, že celou cestu, cca 1400 km, musím odřídit sama, s dětmi a kocourem na palubě.

Nový plán byl vyjet v pátek po obědě. No chyba plánu. Kromě toho, že jsme balení jaksi nechali na poslední chvíli a nestíhali jsme, tak během nakládání auta v pátek odpoledne se nám povedlo nechat auto před domem asi deset minut nestřežené. Nějaká „dobrá duše“ stihla prokopnout boční okno a ukrást foťák a kameru s nezazálohovanými videi holek od jejich narození…

Díky kamarádovi mechanikovi, který ještě v pátek večer sehnal sklo a v noci ho vyměnil, jsme mohli naložené auto nechat v hlídané garáži a vyrazit v sobotu dopoledne. Pak už to šlo víceméně dobře. Holky byly u nového DVD přehrávače celkem hodné, cesta celkem ubíhala,a kocour se cestou pokadil jenom dvakrát. Trajekt v pět jsme nakonec stihli krásně, akorát moře bylo pěkně rozbouřené a dost to házelo. Pak už jen zbývalo propašovat kocoura pod bundou do hotelu, protože široko daleko nebyl jiný a já bych to na jeden zátah neujela.

Docela dobře jsme se vyspali a výborně nasnídali, náladu mi zhoršila akorát sněhová vánice, řádící za okny. Spíš orkán. Na krok nebylo vidět a sněhu přes noc napadlo asi dvacet čísel.

Vyjet jsme ale museli, co na hotelu… jela jsem asi 50 kilometrů krokem a najednou začalo svítit sluníčko… celá situace se ještě několikrát opakovala, zajímavé bylo brždění ze 120 na asi 20, protože během minuty se setmělo a začalo tak hustě sněžit, že jsem neviděla nic.

Přes takovéhle občasné kratochvíle na otestování řidičovy pozornosti jsem dojela až do Švédska. Plán byl zajet do bytu, vyložit věci a jet dokoupit pár chybějících kusů nábytku, jako třeba stůl a židle a postel… no chyba plánu. May si cestou stěžovala, že jí není dobře a když jsme dojeli, tak si v tom prázdném bytě ustlala na zemi na svojí bundě, že bude spát. A topila… tak jsme půjčili od sousedů. co se našlo, narychlo jsem natáhla na zem matrace, abych mohla May uložit a začali jsme se postupně pomalu zabydlovat…

Advertisements

17 responses to “Cirkus na kolečkách aneb ještě k cestě na Sever

  1. A když jsme u toho Severu – zrovna dneska jsme se dívali na „Jak vycvičit draka“. (Je to i knížka, ale tu jsem nečetla.) Dle mého skromného subjektivního pohledu jedna z nej pohádek, i když možná pro trochu větší – je o přátelství a je tam skvělá hudba, na to já dám 🙂

  2. Lovce draků máme taky (co taky v zimě…..), zajímavé, že dcera má radši je, já radši Škyťáka 🙂

  3. Cha, s tím se nám Lev ani nepochlubil 🙂 Každopádně jsi hvězda! A kocour s kakáním gentlman 🙂

  4. Seš dobrá, že máš řidičák a řídíš. Mně by ve stejné situaci asi zbývala manželovražda:-D

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s