Odplínováno

Pokud jsme doma, běhá Vincent bez plen (nahatý) a téměř pokaždé si zajde sám na nočník. Dneska došly bonbóny, kterými jsem ho odměňovala. Po minulých zkušenostech jsem koupila ještě v ČR sáček hroznových cukrů balených jako bonbóny a použila metodu cukr a bič. Když se první den počůral, vynadala jsem mu. Pak už to nebylo potřeba, pochopil velmi rychle, co se od něj chce… Teď ještě doladit situace, když jsme venku.  

…a co dál.

Lev má tendenci se v srpnu vrátit natrvalo. Kromě toho, že mu chybí kamarádi a rodina, se taky dost zhoršila situace u něj v práci a budeme rádi, pokud tu pobočku tady rovnou nezavřou dřív jak v červenci. 

Já bych ale zůstala, i přes to, co jsem psala minule. Ten přesun byl tentokrát tak náročný, že se mi to nechce zabalit a vrátit se zpátky k původnímu stavu po čtyřech měsících. Navíc bych chtěla to tady víc projezdit a prozkoumat. A taky se mi nechce vracet děti do té školy a vůbec našeho vzdělávacího systému. Nejraději bych je měla v domškole do páté nebo sedmé třídy a pak do aby šly na gymnázium.  Moc se mi líbí systém cestování a práce přes net a domškoly, přestože to není někdy úplně snadné. Nejvíc by se mi líbilo, kdyby si Lev taky našel práci přes net a pak jsme poslali domů vše zbytečné, zabalili batohy a jeden kufr a projeli to tady. A že to jde a my jsme v porovnání s jinými rodinami ještě ořezávátka můžete vidět na blogu slowtraveling worldschoolers… Btw jsou teď v Bangkoku. A pozvala jsem je k nám, tak uvidíme jestli se potkáme. Navíc jejich děti se jmenují skoro stejně jako naše… Tomu říkám synchronicita… 

Co jsem se zatím naučila 

To, že jsem se první týden nepotila jako dveře od chlíva nebylo proto, že mám superschopnost. Ale to, že tady se fakt nedá pít jenom kafe, mi došlo, až když mě ráno bolely ledviny. 

To, že tady mají na jednu ložnici jednu koupelnu, má důvod. Sprcha minimálně dvakrát denně, spíš třikrát je nutnost. Stejně tak převlékání. S tím jsem jaksi nepočítala a mám málo plavek. Naštěstí schnou fakt rychle. 

Uv triko a uv čepice je nejlepší vynález a věc, kterou jsem na pobyt tady pořídila. Dětem stačí ty tři kousky, já jsem si mela vzít ještě jedno. 

I tak je třeba mazat vše, co není pod uv trikem. Slunce tady má sílu i ráno/večer/pod mrakem. 

Bylo naprosto zbytečné brát s sebou jakékoliv teplejší oblečení nebo pyžama. 

Naopak, měla jsem vzít ty dětské čaje a krupičku a dalších pár potravin, co jsem nakonec nechala doma. 

Jist místní jídlo je ok, ale vyhněte se mořským plodům. Ty je lepší koupit čerstvé a udělat doma. 

Prakticky založený pintlich člověk by se tady zbláznil. Tohle mi připadá podobné, jako u nás, jen s tím rozdílem , že tady není nikdo schopný a nikdo nic moc neřeší. Pokud vám něco hodně vadí, buď si to uděláte sami nebo po nějaké době to teda zkusí napravit, ale jen tak, aby se neřeklo. 

To vede k neuvěřitelným situacím a stavům. Například superluxusní dům (na jejich poměry), ale v koupelně jsou úchyty namontovány uvnitř skříňky. Kus střechy je nahrazen montážní pěnou a aby se neřeklo, je natřená do barvy. Celý dům má všude mříže, ale hlavní vchod je přes terasové dveře na takovou malinkou západku. Kuchyňský odpad u supermoderní kuchyně je vyřešený rourou skrz zeď do kýble. Atd atd… Nejspíš nic nového pro někoho, kdo už v Asii byl 😊

Druhý víkend 

Aneb výlety, střet předpokladů a reality a test nemocnice 

Druhý víkend byly prázdniny díky thajskému novému roku Song Ran. Vsuvka – mají to tady opačně, nový rok na největší vedra, slaví se poléváním vodou chodců, ale i řidičů, skútrů, prostě všech. Prý aby se vše zlé ze starého roku smylo. Někteří to berou lehce, jiní na vás chrstnou kýbl vody.  Pokud to není podesáté za sebou a nejedete zrovna na skútru s dětmi, je to i zábava. Pak se mažou křídou po obličeji, rukou a i autech, domech, skútrech… Prý pro štěstí v novém roce. 

Jo ad skútr. Po vyzkoušení všech možných variant  máme zatím půjčené skútry dva. Jezdíme ve složení Lev na jednom, před sebou Lilly, na zádech v manduce Vince na jednom a já s May za sebou na druhém. A je to teda mazec. Neřídit skoro denně v Praze od osmnácti, asi to nedám. I když to je auto, motorku jsem nikdy neřídila…A tak si říkám místy, jestli jsem se nezbláznila… Je třeba se soustředit jen na ten daný úsek cesty, nedá se zabrat všechen ten chaos okolo. A taky nemusím hlídat cestu, jedu za Lvem. 

Mno a proč skútr? Nějak jsme to špatně spočítali a ty náklady tady jsou vyšší než jsme čekali. Navíc do centra bych s dětmi sama stejně nejela a na rychlý nákup do nejbližšího marketu zajedu tam a zpátky docela rychle i na skútru. Je tady taky dost velký nepoměr v cenách. Nový skútr na měsíc stojí dva tisíce, starý malý Nissan micra 15000. Místní jídlo na trhu stojí 60 jedna porce s přílohou. Ale například naše spotřeba mléka a mléčných výrobků je při ceně 90 Kč za dva litry nebo 4 jogurty docela zásek. Thajsko se dá dělat i za levno, ale ne s malými dětmi a ne v Pattaye. Všechny ceny jsou tady turistické, není divu, celé Thajsko si sem jezdí vydělat a rozdíly mezi bílými nedělají. Tak je potřeba neustále hlídat, aby vás neokradli, a stejně okradou. Třeba normálně stojí cesta lodí na ostrov 30 za osobu. Ale vidí dobíhat rodinu s dětmi poslední loď a řeknou si o 100. Smlouvání v takové situaci nehrozí. 

Takže když to shrnu, ani s oběma našimi platy tady nebudeme mít na to, co jsme původně mysleli, tj hlavně školu a školku, někoho na občasné hlídání dětí a pomoc s úklidem domu, ježdění po výletech v okolí, případně létání na místa typu Indonésie, Vietnam atd… 

A to nemluvím o posledním zážitku, kdy se Lilly dostalo něco do ucha během koupání v moři, včera v noci jí bolelo ucho, ráno dvakrát zvracela, neudržela ani kinedryl a my jsme se nemohli dovolat na asistenční službu Allianz, aby nám poslali mailem garanci platbu ošetření pro Lilly. Takže všechno platit cash. Vyšetření a atb 3000. A to byla banalita. 

Vidím to na návrat v srpnu… Ale není to tak, že by se mi tady nelíbilo. Fascinuje mě ten jejich chaos a neskutečně intenzivní všechno, zvuky, barvy, pachy, chutě, vůně, počasí…. Nedá se to popsat a jsem ráda, že jsem mohla přijet i kdyby to mělo být jen na těch pár měsíců. 

První týden 

Aneb jak to zatím jde…

Nejvíc toho chceme asi po Vincíkovi. Přesun do jiné země, kultury a prostředí, jako po holkách, navíc přesun do pokojíčku a odplínování. Taky tady nemají jeho oblíbené tvaroháčky a zatím jsme nenašli náhradu. A nejvíc z dětí se potí a tak má pořád potničky po celých zádech. Musím se víc zaměřit na mytí, chce to alespoň dvakrát denně sprchu a mýdlem umýt. Kupodivu to ale zatím zvládá docela dobře, ani není nějak extra protivný, jen když jsme moc dlouho doma, tak hází věcmi na zem z dlouhé chvíle. Když se ale něco děje, je ve svém živlu a snese i vedro, i to, že ho pořád někdo fotí. Moc se mu ale nelíbí, když někteří horliví Číňani chtějí fotku s ním  v náručí. Je pravda, co se píše, že je všude středem pozornosti. Naštěstí Lilly už je dost velká, tak jí maximálně zdraví nebo tak, té by se to nelíbilo jako malé vůbec. 

Jinak na odlišné jídlo jsou naštěstí děti díky Lvovi docela zvyklé, tak to problém není. 

Vincent je zatím nadšený ze zážitků, jízdy na skútru s tátou a všeho nového… 

Lilly se tváří jako že je všechno v pohodě, akorát zlobí s jídlem a nejraději by jedla jen suchu rýži se sojovkou. S Thajci, Číňany a dalšími a jejich zájmem problém nemá, v pohodě se s thajskými dětmi kamarádí v bazénu a ani jí nevadí jazyková bariéra. 

To Mayka má s absencí českých kamarádů větší problém. Pokouší se taky kamarádit s místními dětmi v bazénu, snaží se mluvit anglicky a učí se i thajsky základní fráze (a jde jí to asi dvakrát rychleji, než mně), ale asi to není zatím ono… Uvidíme časem, jestli to bude lepší. Jinak to ale vypadá, že je taky v pohodě. 

Se školou to ale není tak jednoduché, v jedné nikdo není (prázdniny) a ve druhé nám řekli, že i se zápisným a dalšími poplatky si máme připravit asi 260,000 thb, což je i krát 0.7 pořád o dost víc, než jsme počítali. Tak nakonec budu mít holky v domácí škole do konce tohoto školního roku a pojedeme podle učebnic, co máme s sebou. V srpnu pak holky vyzkouší a oznámkují a dostanou vysvědčení. Oficiálně jsou dlouhodobě omluvené z docházky s tím že učivo doplníme doma, tak to není problém.  

Do té doby se musíme rozhodnout, jestli tady budeme zůstávat delší dobu nebo to zabalíme v tom srpnu. Zatím je to nerozhodně…